6 C 143/2021-43 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 29. 7. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 8.898 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 8.898 Kč od 25. 7. 2020 do zaplacení. Nárok žalobce odůvodnil tím, žalovaný dne 18. 5. 2019 v [údaj o čase] hodin v [obec] na ulici [ulice] fyzicky napadl pojištěnce žalobce [jméno] [příjmení], narozeného [datum], v důsledku čehož tento utrpěl zranění, které si vyžádalo lékařské ošetření. Žalobce uhradil v příčinné souvislosti s poškozením zdraví smluvním zdravotnickým zařízením zdravotní výkony v celkové částce 8.898 Kč. Žalovaný svým jednáním porušil § 2900 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a v návaznosti na § 2910 o. z., odpovídá za škodu, kterou způsobil. Žalobce má právo na náhradu nákladů vynaložených na hrazené služby ze zdravotního pojištění poskytnuté pojištěncům, kteří utrpěli újmu na zdraví zaviněným protiprávním jednáním třetích osob podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění. Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvy nezaplatil. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil a po celou dobu řízení zůstal nečinný. S ohledem na skutečnost, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, soud podle ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), věc rozhodl, aniž nařizoval jednání. Na základě zjištění vyplývajících z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé a má tedy za prokázané následující skutečnosti. Ze sdělení [anonymizována tři slova] [územní celek], [obec], ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný byl uznán vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití spáchaného tím, že úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil jiného hrubého jednání, když fyzicky napadl [jméno] [příjmení] nejméně dvěma údery otevřenou dlaní do oblasti obličeje. Z vyúčtování zdravotní péče k náhradě za léčení vyplývá, že žalobce zaplatil za zdravotní výkony celkem částku 8.898 Kč. Dopisem ze dne 17. 6. 2020 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 55 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, tedy jako nárok na náhradu nákladů na hrazené služby, které žalobce vynaložil v důsledku zaviněného protiprávního jednání žalovaného vůči pojištěnci žalobce. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaný jej nerozporoval, soud žalobě vyhověl. Soud současně přiznal žalobci i úroky z prodlení specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, a to ve smyslu ust. § 1970 o. z., neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu vůči žalobci. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v celkové částce 600 Kč představující jím zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu účastníka nezastoupeného advokátem za 2 úkony po 100 Kč dle § 151 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s ustanovením § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb.