6 C 155/2021-82 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 15. 3. 2021, ve znění doplnění ze dne 16. 5. 2022, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 17.904,12 Kč sestávající z jistiny ve výši 15.000 Kč, poplatku ve výši 2.754,12 Kč a poplatku za upomínku ve výši 150 Kč. Dále žalobce požadoval úrok ve výši 8 % ročně z částky 17.754,12 Kč od 2. 7. 2019 do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 7.500 Kč. Žalobce uvedl, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce – společností [právnická osoba], [IČO], byla dne 17. 6. 2019 distančním způsobem uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na základě které, právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 15.000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou finanční částku spolu s poplatkem za její poskytnutí včetně úroku z úvěru ve výši 2.754,12 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaná ničeho neuhradila, proto má právo na zaplacení celkové dlužné částky včetně smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 17.904,12 Kč od 2. 7. 2019 do 15. 3. 2021, smluvních úroků ve výši 8 % a poplatku za upomínání ve výši 150 Kč. Pohledávka z předmětné úvěrové smlouvy byla na žalobce postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020. Žalobce rovněž v žalobě i jejím doplnění tvrdil, že jeho právní předchůdce posuzoval úvěruschopnost žalované. Žalovaná se k jednání nařízenému na den 25. 11. 2022 nedostavila, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 4. 11. 2022, a to postupem podle § 49 odst. 4 občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). K jednání soudu se po předchozí omluvě nedostavil žalobce ani jeho právní zástupce, a soud proto věc na základě ust. § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 17. 6. 2019 soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které, byly žalované bezhotovostně převedeny peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Ve smlouvě byla rovněž sjednána zápůjční úroková sazba (pevná – úrok) ve výši 36 % ročně, úrok byl vyčíslen částkou 207,12 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.547 Kč nejpozději do 1. 7. 2019. Pro případ prodlení se splácením úvěru byla ve smlouvě sjednána povinnost zaplatit úrok z prodlení ve výši 8 % ročně, náhradu účelně vynaložených nákladů a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, s níž je v prodlení. Potvrzením o provedené platbě ze dne 17. 6. 2019 má soud za prokázané, že dne 17. 6. 2019 právní předchůdce žalobce odeslal žalované na bankovní účet uvedený ve smlouvě částku 15.000 Kč. [právnická osoba], má soud za prokázané, že majitelem a jediným disponentem bankovního účtu uvedeného ve smlouvě o úvěru byla žalovaná. Z výplatní pásky má soud za prokázané, že žalovaná měla měsíční příjem ve výši 31.105 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020 má soud za prokázané, že žalobce se stal věřitelem pohledávky. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 23. 3. 2020 ve spojení s podacím lístkem vyplývá, že žalobce před podání žaloby vyzýval žalovanou k úhradě dlužné částky. Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Soud provedl shora uvedené dokazování, ze kterého zjistil následující skutečnosti, přičemž provedené důkazy posoudil každý jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti a na základě citovaných ustanovení zákona dospěl k následujícím závěrům ve věci samé. Účastníci, resp. právní předchůdce žalobce a žalovaná, uzavřeli dne 17. 6. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které, předchůdce žalobce žalované poskytl peněžní prostředky v celkové výši 15.000 Kč Smlouvou se žalovaná zavázala poskytnutý úvěr spolu se sjednaným úrokem a s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2.547 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátit, a to nejpozději do 1. 7. 2019. Žalovaná porušila své smluvní povinnosti, když úvěr včetně příslušenství řádně a včas nesplnila, a proto žalobce krom poskytnutého úvěru a poplatku požaduje i smluvní pokutu a smluvní úrok z prodlení. Soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná co do částky 22.857,12 Kč, která zahrnuje jistinu ve výši 15.000 Kč, poplatek za upomínku ve výši 150 Kč, úrok ve výši 207,12 Kč a smluvní pokutu ve výši 7.500 Kč. Soud úvěrovou smlouvu shledal jako platně uzavřenou, avšak sjednaný poplatek za poskytnutí úvěru soud považuje za sjednaný v rozporu se zákonem, jelikož podle ust. § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Jiné peněžité plnění u úvěrů poskytovaných subjekty, které nebyly bankami, sjednat nebylo možné. Obdobně konstatovaly i Krajský soud v Brně ve svém rozhodnutí sp. zn. 14 Co 3/2012 a Krajský soud v Praze v rozhodnutí sp. zn. 28 Co 33/2003. Ze smlouvy navíc není zřejmé, z čeho se poplatek skládá a proč je stanoven právě v této výši. Ujednání účastníků o dalším plnění (poplatku) tak soud považuje za neplatné pro rozpor se zákonem a s dobrými mravy dle § 588 o. z., a proto soud žalobu co do poplatku zamítl. Soud zamítl žalobu i co do úroku ze smluvního úroku, neboť případné přirůstání úroků k jistině by muselo být výslovně sjednáno přímo ve smlouvě, což v tomto případě nebylo (§ 1806 o. z.). S ohledem na vše shora uvedené byla žaloba shledána důvodnou pouze co do jistiny pohledávky, sjednaného poplatku za upomínku, smluvní pokuty a úroku. Současně soud žalobci přiznal i právo na úrok z prodlení z jistiny podle § 1970 o. z., neboť žalovaná se ocitla v prodlení s plněním peněžitého dluhu vůči žalobci. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1.973,70 Kč, přičemž tato částka představuje 79,94 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 89,97 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 10,03 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1.017 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 25.404,10 Kč sestávající z částky 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 300 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 300 Kč za návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč.