6 C 179/2020-43 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobce se žalobou - návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 7. 5. 2020 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 5.250 Kč sestávající se z jistiny ve výši 3.500 Kč a smluvní pokuty ve výši 1.750 Kč. Dále žalobce požadoval kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení z jistiny za období od 22. 2. 2018 do 3. 5. 2019 ve výši 354,55 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 5.636,26 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.500 Kč od 12. 6. 2019 do zaplacení. Žalobce nárok odůvodnil tím, že mezi právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne 22. 1. 2018 uzavřena smlouva o úvěru č. [anonymizováno], na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky převodem na účet žalovaného ve výši 3.500 Kč. Spolu s poskytnutou částkou se žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 3.738,70 Kč představující poplatek za poskytnutí úvěru. Celkovou částku ve výši 7.238,70 Kč se žalovaný zavázal uhradit do 21. 2. 2018. Žalovaný svůj závazek nesplnil ani zčásti. Pohledávka byla dne 11. 6. 2019 postoupena z původního věřitele na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dne 26. 7. 2019. 2) Žalobce v podání ze dne 9. 6. 2021 vzal žalobu zčásti zpět co do částky 7.386,26 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 5.636,26 Kč a smluvní pokutu ve výši 1.750 Kč s tím, že požaduje pouze jistinu ve výši 3.500 Kč a zákonný úrok z prodlení z této částky od 12. 6. 2019 do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 354,55 Kč, neboť není schopen na výzvu soudu doložit zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. 3) Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. 4) Vzhledem k tomu, že žalovaný se nevyjádřil ani na výzvu soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a žalobce s takovým postupem souhlasil, soud postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a rozhodl ve věci bez nařízení jednání na základě žalobcem předložených důkazů. 5) Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. 6) Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že dne 22. 1. 2018 uzavřel původní věřitel a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru č. [anonymizováno], na základě které poskytl původní věřitel žalovanému dne 23. 1. 2018 peněžní prostředky ve výši 3.500 Kč s úrokem ve výši 40 % ročně. Žalovaný se v dohodě zavázal, že v souvislosti s tímto úvěrem zaplatí celkem částku 7.349,93 Kč, která se sestávala z úvěru ve výši 3.500 Kč a poplatku za úvěr ve výši 3.738,70 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázala uhradit do 21. 2. 2018. 7) Z kopie z výpisu účtu má soud za prokázané, že žalobce zaslal na bankovní účet žalovaného uvedený ve smlouvě dne 23. 1. 2018 částku 3.500 Kč. 8) Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 26. 7. 2019 a s příslušeného podacího archu vyplývá, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému postoupení pohledávky. 9) Z předžalobní výzvy ze dne 10. 3. 2020 ve spojení s příslušným poštovním podacím archem bylo 10) Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 11) Podle § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 12) Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 13) Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 14) Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 15) Podle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř., může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. 16) Za užití výše citovaných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům: 17) V řízení bylo zjištěno, že původní věřitel na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru poskytl žalovanému částku 3.500 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky společně s poplatkem za úvěr žalobci vrátit do 21. 2. 2018. Žalovaný svůj závazek neplnil ani zčásti. Nároky původního věřitele z uvedené smlouvy o úvěru přešly na žalobce. 18) Soud má za to, že předmětná smlouva je zcela neplatná, neboť žalobce, i přes výzvu soudu, nepředložil žádný důkaz o tom, že právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru zkoumal úvěruschopnost žalovaného, tj. neunesl břemeno důkazní. Žalobce vědom si své důkazní nouze vzal žalobu zčásti zpět co do příslušenství pohledávky a smluvní pokuty, a proto soud řízení ve výroku I. řízení zčásti zastavil podle § 96 odst. 2 o.s.ř. Ohledně jistiny pohledávky, tj. poskytnuté částky 3.500 Kč, soud žalobě vyhověl, a to s odkazem na § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, dle kterého je spotřebitel v případě neplatné smlouvy povinen vrátit jistinu. Současně soud žalobci přiznal i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky, neboť se žalovaný ocitl v prodlení s peněžitým plněním (§1970 o.z.). 19) O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. a žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, jelikož úspěch každého z nich v tomto řízení byl pouze částečný.