6 C 29/2018-226 — Okresní soud v Břeclavi

1) Žalobkyně podala dne 2. 2. 2018 prostřednictvím svého zástupce u soudu žalobu, kterou se domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru, které vůči ní provedl žalovaný dopisem ze dne 6. 12. 2017 je neplatné, a že pracovní poměr nadále trvá. V průběhu řízení žalovaná vzala zpět žalobu v části ohledně trvání pracovního poměru a soud řízení v této části zastavil. 2) V žalobě je uvedeno, že žalobkyně pracovala u žalovaného na základě Pracovní smlouvy ze dne 3. 3. 2008 na pozici„ Pracovník úseku obchodu [anonymizováno] – obchodní zástupce a ambulantní prodej“. Dne 6. 12. 2017 bylo žalobkyni na pracovišti předloženo žalovanou okamžité zrušení pracovního poměru zaměstnavatelem. Žalobkyně okamžité zrušení odmítla převzít a z toho důvodu jí bylo následně žalovanou zasláno doporučeně poštou. Žalobkyně má za to, že okamžité zrušení pracovního poměru nesplňuje podmínky požadované ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce po okamžité zrušení pracovního poměru ze strany zaměstnavatele, kdy je vyžadováno porušení povinnosti zaměstnance vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práce zvlášť hrubým způsobem. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že by porušila povinnosti uvedené žalovaný a ani že by porušila povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci, natož pak zvlášť hrubým způsobem, aby okamžité zrušení bylo důvodné. Žalovaná vymezila okamžité zrušení tak, že dle sčítání poslední provedené inventury skladu dne 4. 12. 2017 bylo zjištěno skladové manko v celkové výši 15.394 Kč bez DPH, přičemž bylo zjištěno, že žalobkyně ze skladu postupně vynášela zásoby, vydávala zásoby zákazníkům bez obdržení platby za tyto zásoby, čímž uvedené manko vzniklo. S tímto tvrzením žalobkyně nesouhlasí. Situaci, která je označena žalovanou jako manko ve skladu, byla v důsledku toho, že žalobkyně dodala zboží zákazníkovi, přičemž toto zboží ještě nebylo formálně vyfakturováno a vyskladněno. K tomu došlo v okamžiku, kdy bylo zboží zákazníkem uhrazeno. V tomto případě došlo k úhradě ještě před Vánocemi 2017. Zjištěná situace při inventuře dne 4. 12. 2017 avšak nebyla ojedinělá, ale jednalo se o běžnou praxi, která ve společnosti, tedy u žalovaného fungovala již více jak pět let. Žalobkyně pracovala ve společnosti zhruba deset let a postupně se vypracovala na obchodní zástupkyně s největším obratem mezi obchodními zástupci, kteří u žalovaného na stejné pracovní pozici pracovali. Žalovaná obvykle neumožňovala svým zákazníkům hradit nákup zboží na fakturu. Žalobkyně se souhlasem svých přímých nadřízených umožňovala některým svým prověřeným zákazníkům z důvodu optimalizace jejich cash flow odběr zboží žalovaného bez předchozí úhrady, přičemž tyto odběratelé odebrané zboží hradili s odstupem několika týdnů. Doklady k tomuto již vydanému zboží vystavovala až v okamžiku úhrady zboží těmito zákazníky. Inventury ze strany žalovaného obvykle probíhaly obvykle jedenkrát v měsíci po dobu celých šesti let, kdy tato praxe fungovala, a inventurními zjištěními vůči žalobkyni byly bez závad. Při inventuře chybějící zboží bylo vždy označeno jako zboží u zákazníka. S ohledem na to, že žalobkyně si byla vědoma toho, že pokud by zákazník zboží neuhradil, musela by jej při této praxi hradit sama, využívala tuto praxi pouze u dlouhodobě prověřených zákazníků. Proto se taky nikdy nestalo, že by zboží nebylo uhrazeno. Celý tento postup by se dal brát z pohledu žalobkyně za neoprávněný a svévolný, pokud by však u žalovaného nefungoval zhruba šest let s vědomím nadřízených pracovníků žalobkyně a fakticky ve prospěch žalovaného, které bylo umožněno udržen zákazníky, kteří by při standardních platebních podmínkách zřejmě odešli k jiným dodavatelům. Situace zjištěná inventurou dne 4. 12. 2017 tak nebyla náhlým excesem ze strany žalobkyně, ale naopak ze strany žalovaného připravovaným postupem. Žalobkyně má za to, že toto řešení bylo v návaznosti na to, že se dostala do osobního sporu s novým nadřízeným pracovníkem žalobkyně. Z důvodů uvedenými v okamžitém zrušení žalobkyně nesouhlasí a považuje je za neoprávněné. Ke škodě na majetku žalovaného nedošlo. 3) Žalovaný se prostřednictvím svého zástupce vyjádřil k žalobě písemným stanoviskem ze dne 21. 3. 2018. Zde potvrdil zaměstnání žalobkyně na základě Pracovní smlouvy ze dne 3. 3. 2008 na pozici, jak uvedla v žalobě žalobkyně. Důvodem pro okamžité zrušení byla skutečnost, podle žalovaného, že žalobkyně opakovaně předávala zákazníkům žalované zboží, aniž by bylo těmito zákazníky zaplaceno v hotovosti, případně byla sepsána předávací dokumentace, či zákazník zboží převzal, tj. potvrzení dodacího listu nebo faktury. Výše uvedené jednání žalobkyně bylo v hrubém rozporu se závaznými pravidly, kterými se zaměstnanci měli při vydávání zboží řídit. Zejména byl porušován interní předpis žalované pro ambulantní prodejce s názvem„ Příkaz ekonoma všem prodejcům, kteří provádějí rozvoz a dodání inkasem v hotovosti“ ze dne 9. 3. 2017. Tento interní předpis stanoví, že„ v případě, že zákazník neplatí v hotovosti při převzetí zboží, musí potvrdit na dodacím listě nebo přímo na faktuře, že zboží převzal a tento podepsaný doklad musí prodejci uchovat“. Žalobkyně však zákazníkům zboží vydala, aniž by od nich při převzetí převzala hotovost a ani nezajistila potvrzení zákazníků na dodacím listě nebo přímo na dodacím listě nebo přímo na faktuře, že zákazník zboží převzal. Postupovala vědomě v přímém rozporu se svými povinnostmi stanovenými interním předpisem. Tím způsobila nemalé manko na skladových zásobách. Žalovaný zdůrazňuje, že žalobkyně byla s interním předpisem nesporně a prokazatelně seznámena a v souvislosti s ním i řádně proškolena, o čemž svědčí podpis žalobkyně na Prezenční listině o školení týkající se tohoto interního předpisu ze dne 1. 6. 2017 s názvem„ EET a povinnosti vyplývající pro prodejce, tvorba prodejních dokladů“. Není tedy sporu o tom, že žalobkyně své povinnosti porušila úmyslně a vědomě, a toto její porušení mělo negativní vliv na majetek žalovaného. V žádném případě pak zejména není pravdou, že by jednání žalobkyně bylo v jakékoliv formě schváleno kterýmkoliv nadřízeným žalobkyně. Chování žalobkyně tak žalovaný považuje za přímý útok na majetek žalovaného a nenávratné porušení důvěry. 4) Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je důvodná. 5) Podle ust. § 55 odst. 1 písm. b) zákoníku práce, zaměstnavatel může výjimečně pracovní poměr okamžitě zrušit jen tehdy, poruší-li zaměstnanec povinnost vyplývající z právních předpisů vztahující se k vykonávané práce zvlášť hrubým způsobem. Musí se tedy jednat o intenzitu takového charakteru a síly, že zaměstnavatel dojde k závěru, že není možné použít výpověď a nechat pracovníka za porušení takovéto porušení pracovní kázně v pracovním poměru do skončení výpovědní doby, a že tedy je nutno ukončit pracovní poměr okamžitě. 6) Neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru uplatnila žalobkyně vůči žalovanému ve lhůtě dle § 72 zákoníku práce, kdy tedy plynula dvou měsíční lhůta ode dne, kdy pracovní poměr měl žalobkyni skončit, tedy od 6. 12. 2017 a žaloba byla podána dne 2. 2. 2018 a tato lhůta zákonem stanovená dodržena. 7) Rovněž byla dodržena dvouměsíční lhůta stanovená ust. § 58 odst. 1 zákoníku práce, v níž je možné dát okamžité zrušení pracovního poměru, tedy do dvou měsíců ode dne, kdy se o důvodu k němu zaměstnavatel dověděl. 8) V okamžitém zrušení dle ust. § 60 zákoníku práce, musí zaměstnavatel skutkově vymezit jeho důvod tak, aby nebylo možno zaměnit s jiným. Uvedený důvod nesmí být dodatečně měněn. Okamžité zrušení pracovního poměru musí být písemné, jinak se k němu nepřihlíží. 9) Jak vyplynulo z dokazování, žalovaný předal dne 6. 12. 2017 žalobkyni Okamžité zrušení pracovního poměru, která toto odmítla převzít. I vzhledem k odmítnutí platí, že toto okamžité zrušení bylo žalobkyni doručeno do vlastních rukou i v případě, že ho nepřevzala. V bodě II. Okamžitého zrušení pracovního poměru je uvedeno, že při inventuře dne 4. 12. 2017 bylo zjištěno skladové manko v celkové výši 15.394 Kč bez DPH, přičemž bylo dále zjištěno, že zaměstnanec ze skladu postupně vynášel zásoby, vydával zásoby zákazníkům bez obdržení platby za tyto zásoby, čímž uvedené manko vzniklo. Zaměstnanec tak porušil práva a povinnosti vztahující s k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem, když vědomě a úmyslně odcizil hodnotový majetek ve vlastnictví zaměstnavatele. Z tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru tedy vyplývá, že za porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem považuje žalovaný vynášení, resp. vydávání zboží, tedy zásob, které měla žalobkyně ve svém příručním skladu, zákazníkům, aniž by obdržela za toto zboží platbu, což však v okamžitém zrušení pracovního poměru uvedeno není. Tímto způsobem dle žalovaného vzniklo manko. Manko samo o sobě nemusí být důvodem pro okamžité zrušení pracovního poměru, neboť jeho vznik může být ovlivněn různými skutečnostmi, zde však je zcela zřejmé, že toto manko vzniklo špatným pracovním postupem žalo