6 C 65/2022-39 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 23. 11. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 1.552 Kč spolu s úroky ve výši 7,75 % ročně jdoucími od 23. 7. 2011 do zaplacení. Svůj nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [anonymizováno] [právnická osoba], uzavřel s žalovaným účastnickou - zákaznickou smlouvu [číslo] k telefonním číslům [číslo] a [číslo], na základě které umožnil žalovanému využívat i tzv. služby třetích stran, které však nejsou službami elektronických komunikací. Žalovanému vznikl dluh na využitých službách třetích stran ve výši 1.552 Kč, který mu byl vyúčtován fakturou [číslo] za období od 20. 5. 2011 do 19. 6. 2011, se splatností dne 22. 7. 2011. Žalovaný na svůj shora popsaný dluh ničeho nezaplatil. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 4. 11. 2019. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 1. 9. 2022 nedostavil, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalovanému doručeno dne 2. 8. 2022. K jednání soudu se po předchozí omluvě nedostavil žalobce ani jeho právní zástupce, a soud proto na základě § 101 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Účastnickými smlouvami má soud za prokázané, že tyto byly uzavřeny mezi žalobcem a žalovaným ke shora uvedeným telefonním stanicím dne 4. 5. 2011. Z vyúčtování byla prokázána celková dlužná částka za poskytnuté služby žalovanému. Smlouvou o postoupení pohledávek byla prokázána aktivní legitimace žalobce. Z výzvy má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Hmotně právně soud posoudil nárok žalobce podle § 51 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OZ.“), tedy jako inominátní smlouvu, na základě níž vznikla žalobci smluvní povinnost zprostředkovat žalovanému využívání služeb třetích stran prostřednictvím sítě elektronických komunikací žalobce a žalovanému vznikla smluvní povinnost zaplatit žalobci jejich cenu. Žalovaný tyto služby využíval, ovšem jejich cenu žalobci dobrovolně neuhradil. S ohledem na to, že žalobce prokázal oprávněnost svého nároku na zaplacení žalobou uplatněné částky a žalovaný jej nerozporoval, soud žalobě vyhověl. Soud současně přiznal žalobci i úroky z prodlení specifikované ve výroku I. tohoto rozsudku, a to ve smyslu ust. § 517 OZ, neboť žalovaný se ocitl v prodlení se splněním svého peněžitého dluhu vůči žalobci. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Soud přiznal žalobci na náhradě nákladů řízení celkem částku 1.489 Kč. Tato částka zahrnuje odměnu advokátky ve výši 600 Kč (3x odměna po 200 Kč dle ust. §14b vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif) a náhradu hotových výdajů ve výši 300 Kč (3x náhrada po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, spočívající v převzetí věci, sepisu žaloby a sepisu předžalobní upomínky) a z těchto všech částek 21% DPH dle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. v celkové výši 189 Kč a žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč. Soud pro úplnost uvádí, že hmotněprávně posoudil projednávaný spor v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, podle dosavadních předpisů.