6 C 84/2022-46 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou – návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu doručeným soudu dne 22. 12. 2021, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku v celkové výši 8.820 Kč sestávající se z částky 6.000 Kč představující nesplacenou jistinu a z částky 2.820 Kč představující smluvní pokutu. Dále žalobce požadoval úroky ve výši 1.210 Kč a náklady na upomínání ve výši 150 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 772,60 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6.000 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení. Nárok odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel s žalovaným, prostřednictvím internetových stránek, dne 15. 11. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 6.000 Kč a žalovaný se zavázal tento vrátit v celkové v částce 7.210 Kč nejpozději do 16. 2. 2020. Žalovaný však svoji smluvní povinnost řádně splácet nesplnil a vznikla mu tak povinnost zaplatit i smluvní pokutu z prodlení a náhradu výdajů spojených s upomínáním. Žalobce se stal věřitelem pohledávky na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021. V podání ze dne 7. 10. 2022 vzal žalobce žalobu zčásti zpět co do kapitalizovaných úroků a nákladů na upomínání ve výši 1.360 Kč a co do smluvní pokuty ve výši 2.820 Kč, a to v návaznosti na skutečnost, že nedisponuje důkazy o posuzování schopnosti žalovaného splácet úvěr. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Žalovaný se k jednání nařízenému na den 7. 11. 2022 nedostavil, a to bez jakékoliv omluvy či žádosti o odročení. Předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 9. 9. 2022, a to postupem podle § 49 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). K jednání soudu se po předchozí omluvě nedostavil žalobce ani jeho právní zástupce, a soud proto na základě § 101 odst. 3 o. s. ř., věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti obou účastníků. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze smlouvy o úvěru [číslo] má soud za prokázané, že tato byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným dne 17. 1. 2020. Na základě této smlouvy původní věřitel poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 6.000 Kč, a to převodem na bankovní účet uvedený ve smlouvě. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr včetně příslušenstvím v celkové částce 7.210 Kč vrátit nejpozději do 16. 2. 2020. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 ve spojení s oznámením o postoupení pohledávky má soud za prokázané, že žalobce se stal věřitelem pohledávky. Z Předžalobní výzvy k plnění ze dne 9. 11. 2021 vyplývá, že žalobce před podání žaloby vyzýval žalovaného k úhradě dlužné částky. Z ostatních soudem provedených důkazů nevyplynulo již nic významného pro posouzení věci. Podle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), (1) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. (2) Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Podle § 96 odst. 1 a 2 o. s. ř., může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví. Za užití právě citovaných zákonných ustanovení soud posoudil výše uvedená skutková zjištění a dospěl k následujícím právním závěrům. Účastníci, resp. právní předchůdce žalobce a žalovaný, uzavřeli dne 15. 11. 2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 6.000 Kč. S ohledem na to, že žalobce nebyl schopen prokázat, zda a jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného a s tím související platnost smlouvy, vzal žalobu co do smluvního příslušenství zpět. Soud tedy ve výroku I. řízení zčásti zastavil ohledně kapitalizovaného úroku zahrnující i poplatky a ohledně smluvní pokuty. Ve zbývající části, tj. ohledně částky 6.000 Kč, žalobě vyhověl z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Soud současně přiznal žalobci i úrok z prodlení v zákonné výši podle § 1970 o. z. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud přepočítal poměr úspěchu a neúspěchu účastníků řízení ve věci, kdy žalobce uplatnil žalobou nárok ve výši 10.180 Kč a byl úspěšný co do částky 6.000 Kč (58 %). S ohledem na to, že poměr úspěchu a neúspěchu je u obou účastníků téměř stejný, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.