8 C 130/2022-39 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u zdejšího soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 1.500 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnil tak, že žalobce je podle § 9 odst. 1 zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, v platném znění, vlastníkem místních komunikací nacházejících se na jeho území. Žalobce je oprávněn odstranit vozidlo z pozemní komunikace, na které je z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno stání silničních vozidel. Na základě pověření primátora [územní celek] č.j.: [spisová značka] ze dne 30. 6. 2016 a Příkazní smlouvy [číslo] ze dne [datum], ve znění jejích změn a dodatků, je společnost [právnická osoba], se sídlem v [obec], [anonymizováno] tř. 1a, [PSČ], [IČO], oprávněna v rámci výkonu mandátu – správy pozemních komunikací na území [stát. instituce] – rovněž zajišťovat odstraňování vozidel při blokovém čištění dle zák. č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích. Žalovaný byl podle výpisu z centrální evidence vozidel v době odtahu provozovatelem osobního motorového vozidla tovární značky Mercedes, [registrační značka], které bylo žalobcem dne [datum] odtaženo z ulice [ulice] v [obec], a to za účelem blokového čištění. Dle § 19b odst. 2 zákona o pozemních komunikacích jsou vozidla odstraňována na náklady jejich provozovatelů. Cena za odtažení vozidla je stanovena usnesením schůze Rady [územní celek] č. [spisová značka] ze dne 27. 2. 2019 a činí celkovou částku 1.500 Kč za technický úkon (příjezd odtahového vozidla, zajištění dokumentace, naložení vozidla na odtahový vůz, převezení vozidla na jiné místo, složení vozidla a po skončení blokového čištění opětovné naložení na odtahové vozidlo a jeho následné složení zpět do místa odtahu). Žalovaný byl ze strany žalobce vyzván k úhradě dlužné částky, avšak do dnešního na svůj dluh neuhradil ničeho. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Žalobní tvrzení prokázal žalobce [příjmení] o provedení technického úkonu / zpětného odtahu v místě ze dne [datum], Kartou vozidla [registrační značka] pořízenou dálkovým přístupem z CRV, Výpisem usnesení schůze Rady [územní celek] č. [spisová značka] konané dne 27. 2. 2019, Příkazní smlouvou ze dne [datum], Výzvou k zaplacení nákladů za odstranění vozidla ze dne [datum] s kopií nevyzvednuté zásilky adresované žalovanému. Z předložených důkazů soud zjistil skutkový stav tak, jak jej žalobce popsal v žalobě, a má tímto žalobní tvrzení za prokázaná. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, vlastníkem dálnic a silnic I. třídy je stát. [příjmení] silnic II. a III. třídy je kraj, na jehož území se silnice nacházejí, a vlastníkem místních komunikací je obec, na jejímž území se místní komunikace nacházejí. [příjmení] účelových komunikací je právnická nebo fyzická osoba. Stavba dálnice, silnice a místní komunikace není součástí pozemku. Podle § 19b odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, bylo-li dopravní značení na pozemní komunikaci umístěno alespoň 7 dní před prvním dnem dočasného zákazu nebo omezení stání nebo zastavení silničních vozidel, nese náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel; to neplatí, prokáže-li závažné důvody, které mu znemožnily vozidlo včas odstranit. Nenese-li náklady na odstranění, odstavení a vrácení silničního vozidla jeho provozovatel, nese je v případě dočasného zákazu nebo omezení přijatého na návrh podle § 19a odst. 2 navrhovatel. Žalobcem uplatněný nárok tedy vyplývá z výše citovaných ustanovení zákona o pozemních komunikacích, konkrétně se jedná o nárok vlastníka místní komunikace na úhradu nákladů za odstranění silničního vozidla vůči provozovateli vozidla z komunikace, na které bylo z důvodu veřejného zájmu dočasně zakázáno státní. Vzhledem k tomu, že žalobce tento svůj nárok vůči žalovanému prokázal, soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Soud žalobci současně přiznal úrok z prodlení, na který má žalobce právo podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za dva úkony právní pomoci po 200 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 400 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu), náhradou za dva paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 200 Kč, dále 21% DPH z částky 600 Kč ve výši 126 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 400 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 1.126 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.). Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ust. § 157 odst. 4 o. s. ř.