8 C 82/2021-53 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila celkem 19.780 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], jehož část závodu byla převedena na společnost [právnická osoba], [IČO], dne [datum] uzavřel se žalovanou Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které se zavázal poskytnout žalované bezúčelový hotovostní spotřebitelský úvěr ve výši 13.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr vrátit společně se sjednaným úrokem a poplatkem v celkové výši 21.970 Kč ve 13 splátkách se splatností první splátky do měsíce od podpisu smlouvy. Žalovaná nesplnila svůj závazek řádně a včas. Žalovaná částka představuje neuhrazenou jistinu ve výši 13.000 Kč, úrok z úvěru ve výši 2.454 Kč a poplatek za poskytnutí a vyhodnocení úvěru ve výši 4.326 Kč. Smlouvami o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovanou na žalobce. Žalobce před podáním žaloby zaslal žalovanému předžalobní upomínku. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 30. 11. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru). Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z“.), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Převzetí částky 13.000 Kč stvrdila žalovaná svým podpisem na smlouvě o úvěru ze dne [datum] Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byl prokázán přechod pohledávky za žalovanou na žalobce. K zaplacení dlužné částky žalobce žalovanou vyzval předžalobní upomínkou ze dne [datum]. V žádosti o poskytnutí úvěru ze dne [datum] žalovaná uvedla, že je nezaměstnaná s průměrným čistým měsíčním příjmem z brigád ve výši 7.200 Kč s tím, že průměrné měsíční výdaje má ve výši 1.000 Kč. Ve Scoringové kartě k úvěru [číslo] je dále uvedeno, že bydlení žalované je realizováno prostřednictvím nájemní smlouvy. Již ze shora uvedených zjištění vyplývá, že předchůdce žalobce (poskytovatel úvěru) nedodržel povinnost vyplývající z § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Zjištěné poměry o příjmech a nákladech žalované neodpovídají závěru o tom, že nejsou pochybnosti o schopnosti žadatelky úvěr splácet. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (původnímu žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovaná má proto povinnost vrátit žalobci, co jí bylo poskytnuto předchůdcem žalobce, tj. 13.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to ode dne následujícího po výzvě k zaplacení. Ve zbytku byla žaloba zamítnuta. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní upomínka a písemné podání), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní, tedy 300 Kč, dále 21% DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení by tak činila 2.252 Kč. Protože však žalobce byl ve věci zčásti neúspěšný, je jeho nárok na náhradu nákladů řízení přepočten koeficientem úspěšnosti 31,46 % a tedy výše náhrady nákladů řízení, které je žalovaná povinna zaplatit žalobci činí částku 708,47 Kč.