11 C 121/2022-57 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem, který byl soudu doručen dne [datum], se žalobce domáhal po žalovaných zaplacení částky 996.358 Kč s příslušenstvím a zaplacení smluvní pokuty 62.695 Kč. Svůj nárok odůvodnil tím, že dne [datum] uzavřel se žalovanými smlouvu o zápůjčce a o zajišťovacím převodu práva. Dle smlouvy žalobce zapůjčil prvnímu žalovanému částku 996.358 Kč. První žalovaný se zavázal dluh splatit nejpozději do [datum] a do [datum] zaplatit smluvní úrok ve výši 215.217 Kč. Druhý žalovaný se zaručil, že v případě, že první žalovaný nesplní své shora uvedené závazky, uspokojí věřitele jako ručitel. Pro případ prodlení s vrácením zápůjčky a dohodnutých úroků účastníci sjednali smluvní pokutu ve výši 0,05 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. První žalovaný svůj závazek nesplnil. Žalobce naposledy vyzval prvního žalovaného k plnění výzvou ze dne [datum] a poté vyzval k plnění druhého žalovaného výzvou ze dne [datum]. K úhradě dluhu ani jedním z žalovaných nedošlo. Žalobce tak po žalovaných požaduje zaplacení částky 996.358 Kč, smluvního úroku ve výši 215.217 Kč a smluvní pokuty vyčíslené ke dni [datum] ve výši 62.695 Kč. Žalovaný 1. ani žalovaný 2. se k žalobě nevyjádřili. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování soud zjistil následující skutkový stav. Ze Smlouvy o zápůjčce a smlouvy o zajišťovacím převodu práva uzavřené mezi žalobcem a žalovanými 1. a 2. dne [datum] bylo zjištěno, že žalobce poskytl žalovanému 1. peněžní prostředky ve výši 996.358 Kč s tím, že se žalovaný 1. zavázal poskytnutou zápůjčku vrátit ve dvou ročních splátkách, nejpozději však do [datum], a nejpozději do [datum] uhradit smluvní úrok ve výši 215.217 Kč. Dále bylo ujednáno, že pokud se žalovaný 1. ocitne v prodlení s vrácením zápůjčky, dohodnutých úroků, případně jejich části, je žalobce oprávněn požadovat po žalovaném 1. zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,05 % z dlužné částky, tj. i z dlužného úroku. Žalovaný 2. se v článku III. smlouvy zavázal, že v případě, že žalovaný 1. vůči žalobci nesplní svůj závazek, uspokojí žalobce sám a stává se tak žalobcovým věřitelem. Poskytnutí peněžních prostředků bylo prokázáno výpisem z účtu žalobce, kdy ve dnech [datum], [datum] a [datum] byly provedeny bankovní převody na účet [bankovní účet] v celkové výši 996.358 Kč E-mailovou korespondencí bylo prokázáno prodlení žalovaného 1. se splácením zápůjčky. Z Výzvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného 1. k úhradě závazku ze smlouvy o zápůjčce. Z Výzvy k ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce vyzval žalovaného 2. k plnění z titulu jeho ručitelského závazku. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2390 odst. 1 věta prvá zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Podle § 2018 odst. 1 věty prvé o. z., kdo věřiteli prohlásí, že ho uspokojí, jestliže dlužník věřiteli svůj dluh nesplní, stává se dlužníkovým ručitelem. Podle odst. 2 téhož paragrafu ručitelské prohlášení vyžaduje písemnou formu. Podle ust. § 2048 věta prvá o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle ust. § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po provedeném dokazování a za užití shora uvedených zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným 1. došlo k uzavření smlouvy o zápůjčce (§ 2390 o. z.) na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému 1. peněžní prostředky ve výši 996.358 Kč, které měl žalovaný 1. vrátit žalobci ve sjednané lhůtě společně s úrokem ve výši 215.217 Kč, což žalovaný 1. neučinil ani zčásti, v důsledku čehož vznikla žalovanému 1. povinnost zaplatit žalobci sjednanou smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), kterou žalobce vyčíslil na částku 62.695 Kč. Jelikož pohledávka žalovaného 1. nebyla uhrazena, je žalobce oprávněn požadovat její zaplacení po žalovaném 2. z titulu převzatého ručitelského závazku. Soud shledal nárok žalobce zcela oprávněným, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl. Současně soud přiznal žalobci vůči žalovaným 1. a 2. též právo na zaplacení úroku z prodlení, neboť se žalovaní ocitli v prodlení se splácením peněžitého dluhu (§ 1970 o. z.), přičemž výše úroku z prodlení odpovídá ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovaným. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 12.540 Kč podle § 7 bodu 6. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 37.620 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 300 Kč podle § 13 odst. 3, 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč, dále 21 % DPH z částky 38.520 Kč ve výši 8.089,20 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 52.953 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 99.562,20 Kč. Tuto jsou žalovaní 1. a 2. povinni zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.), a to každý jednu polovinu z této částky.