11 C 14/2022-73 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne 22. 12. 2021, ve spojení s podáním ze dne 30. 5. 2022, se žalobce domáhá, aby mu žalovaný zaplatil 19.246 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce, společnost [právnická osoba], [IČO], dne 30. 3. 2020 uzavřel se žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), ve znění Dodatku ze dne 28. 4. 2020. Na základě Smlouvy předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 25.000 Kč, a žalovaný se zavázal vrátit předchůdci žalobce částku 29.246 Kč spolu s příslušenstvím do 29. 4. 2020. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas, čímž mu vznikla povinnost uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 11. 6. 2021 přešla pohledávka za žalovaným na žalobce, a to v celkové výši 27.294 Kč sestávající z nesplacené jistiny 19.246 Kč, smluvní pokuty 7.898 Kč a paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 150 Kč. Protože žalobce nedisponuje žádnými důkazy o posouzení schopnosti žalovaného splácet úvěr, požaduje po žalovaném zaplacení toliko zůstatku poskytnuté jistiny ve výši 19.246 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 15. 6. 2021 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.093,33 Kč. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Z předložené Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 30. 3. 2020, ve znění dodatku ze dne 28. 4. 2020, bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce společnost ([právnická osoba], [IČO]) zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 25.000 Kč splatný jednorázově ke dni 29. 4. 2020. Poskytnutí finančních prostředků žalovanému v celkové výši 25.000 Kč převodem na jeho účet bylo prokázáno Výpisy z účtu [právnická osoba] Upomínkou ze dne [datum] a Opakovanou výzvou k úhradě ze dne 30. 5. 2020 bylo zjištěno, že předchůdce žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné jistiny 25.000 Kč. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s Přílohou a s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2021 bylo zjištěno, pohledávka za žalovaným přešla na žalobce. Ještě před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k plnění výzvou ze dne 9. 11. 2021. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne 30. 3. 2020 soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce (poskytovatel úvěru) nedodržel, resp. žalobce nedisponuje důkazním materiálem o opaku, povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (původnímu žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 6. 10. 2021 sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovaný má proto povinnost vrátit žalobci, co mu bylo poskytnuto předchůdcem žalobce, tj. 19.246 Kč (sníženo o případnou úhradu žalovaného), s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2.093,33 Kč (§ 1970 o. z.) a dále od [datum] se zákonným úrokem z prodlení z dlužné částky ve výši 10 % ročně odpovídající § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy dohromady 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 2.252 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).