16 C 58/2022-117 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou Okresnímu soudu Brno-venkov dne [datum], postoupenou zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému, a doplněnou v průběhu řízení domáhal po žalovaném zaplacení částky [částka], kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši 10 % ročně, kapitalizovaného úroku ve výši [částka] a úroku 11,9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne [datum] byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo], na základě níž žalobce poskytl dne [datum] žalovanému peněžní prostředky ve výši [částka] ke splacení peněžitých závazků vyplývajících ze smlouvy [číslo], a to ve výši [částka] bezhotovostně na účet č. [bankovní účet], a bezúčelově ve výši [částka] bezhotovostně na běžný účet č. [bankovní účet]. Úrok byl sjednán v sazbě 11,9 % ročně. Žalovaný na uvedenou smlouvu zaplatil pouze částku [částka]. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den [datum], k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce. Žalovaný svou nepřítomnost neomluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalovaného a u uvedeného jednání provedl dokazování, na základě něhož zjistil následující skutečnosti. 3. Žalobce je bankou a existuje od [datum] (zjištěno z obchodního rejstříku). Žalobce pro žalovaného vedl ode dne [datum] běžný účet [číslo] nazvaný„ Poštovní účet“ (zjištěno z žádosti o založení poštovního účtu ze dne [datum] a z oznámení o otevření účtu ze dne [datum]). Mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo], v níž se žalobce zavázal poskytnout [datum] žalovanému úvěr ve výši [částka], a to tak že částku [částka] poskytne na předčasné splacení všech peněžitých závazků žalovaného vyplývajících ze smlouvy uzavřené mezi účastníky dne [datum] [číslo] převodem na účet číslo [bankovní účet] a zbývající částku poskytne bezúčelově na účet žalovaného č. [bankovní účet]. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 11,9 % ročně ve [anonymizováno] pravidelných měsíčních splátkách, z toho [anonymizováno] splátek po [částka] a poslední ve výši [částka], vždy k 24. dni v měsíci, počínaje dnem [datum] (zjištěno z uveden smlouvy o úvěru). 4. Z výpisu z úvěrového účtu žalovaného vedeného žalobcem č. [bankovní účet] za období od [datum] do [datum] soud zjistil, že z tohoto účtu byla dne [datum] poukázána na účet č. [bankovní účet] částka [částka] a na účet č. [bankovní účet] částka [částka], což bylo doloženo i výpisem z účtu č. [bankovní účet] Celkem tedy žalobce poskytl z titulu uvedené úvěrové smlouvy částku [částka]. 5. V žádosti o úvěr je uvedeno, že zasílací adresa žalovaného je [adresa žalovaného], že žalovaný pobírá starobní důchod ve výši [částka], že žije v nájemním bytě, že v domácnosti žijí 2 osoby, že čistý měsíční příjem druhé osoby v domácnosti činí [částka]. Žádné údaje o výdajích žalovaného nebo jeho domácnosti v žádosti uvedeny nejsou (zjištěno z uvedené žádosti). Z dokumentu označeného jako Informace z Credit Bureau soud zjistil, že žalobce u žalovaného vedl v době poskytnutí úvěru 4 existující kontrakty s měsíčními splátkami celkem [částka] a s nesplacenou jistinou [částka], že vycházel z informace, že žalovaný je ženatý, důchodce, jeho měsíční důchod činí [částka], čistý měsíční příjem ostatních osob v domácnosti je [částka], bydlí v nájemním bytě a žádné údaje o konkrétních běžných výdajích žalovaného nebyly v tomto dokumentu uvedeny. 6. Z výzvy ze dne [datum] a z kopie poštovní obálky soud zjistil, že žalobce zaslal žalovanému výzvu k úhradě dlužných splátek a upozornil jej na možné zesplatnění celého úvěru. Z dokumentu označeného jako„ oznámení o zesplatnění úvěru“ ze dne [datum] soud zjistil, že žalobce úvěr ke dni [datum] zesplatnil a žalovaného vyzval k úhradě částky [částka], coby k vrácení celé zbývající části poskytnuté částky a jejího příslušenství. Z kopie obálky poštovní zásilky soud zjistil, že uvedené oznámení bylo žalovanému zasláno na adresu [adresa žalovaného]. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne [datum] a z podacího archu z téhož dne soud zjistil, že žalobce žalovaného vyzval k úhradě dlužné částky prostřednictvím svého právního zástupce. 7. Z dalších provedených důkazů soud již žádné další relevantní skutečnosti pro toto řízení nezjistil. 8. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaného úroku a sjednaných poplatků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen„ OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do [datum] (dále jen„ ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. 9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. 11. Byť v citovaných ustanoveních je až do [datum] neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr. 12. Soud posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce jako poskytovatel úvěru řádně zabýval úvěruschopností žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, jelikož z žádného z provedených důkazů nevyplynulo, že by vůbec zjišťoval běžné výdaje žalovaného