5 C 238/2021-80 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, soudu doručenou dne 15. 7. 2021, vůči žalovanému domáhal zaplacení částky 190.037,59 Kč spolu s příslušenstvím, sestávajícím z kapitalizovaného úroku ve výši 2.220,49 Kč od 30. 5. 2019 do 20. 4. 2020, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3.868,13 Kč od 30. 5. 2019 do 20. 4. 2020, úroku 15,4 % ročně z částky 190.037,59 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky 190.037,59 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 %, a dále náhrady nákladů řízení ve výši 40.417,20 Kč. 2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba] a žalovaným došlo dne 30. 5. 2019 k uzavření smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] na základě které poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 200.000 Kč, které žalovaný obdržel bezhotovostně převodem na jeho účet dne 30. 5. 2019. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal splatit tento úvěr, úročený dohodnutou sazbou 15,40 % ročně, v pravidelných 77 měsíčních splátkách ve výši 4.104,08 Kč, počínaje dnem 25. 6. 2019. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, dopisem ze dne 22. 4. 2020 právní předchůdce žalobce prohlásil úvěr za okamžitě splatný v celé výši, neboť žalovaný byl v prodlení s více než dvěma splátkami zároveň. Žalovaný právnímu předchůdci žalobce (původnímu věřiteli) uhradil celkem 46.662,35 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy byla ze strany společnosti [právnická osoba] postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021 na žalobce a toto postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno přípisem ze dne 2. 2. 2021. Ode dne postoupení pohledávky žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou ze dne 23. 2. 2021, zaslanou mu právním zástupcem žalobce dne 25. 2. 2021. 3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil po celou dobu řízení zůstal nečinný. 4. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě soudu, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobce s takovým postupem souhlasil, proto soud ve věci postupoval dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), a ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. 5. Z předložené smlouvy o úvěru [anonymizována dvě slova] [číslo] datované dnem 30. 5. 2019, soud zjistil, že tuto smlouvu uzavřeli společnost [právnická osoba] jako banka a žalovaný jako klient. Smlouva neobsahuje vlastnoruční podpisy stran. Jmenovaná společnost se zavázala poskytnout žalovanému bezhotovostním převodem na jeho účet částku 200.000 Kč, přičemž žalovaný se zavázal splatit tento úvěr, úročený dohodnutou sazbou 15,40 % ročně, v pravidelných 77 měsíčních splátkách ve výši 4.104,08 Kč, počínaje dnem 25. 6. 2019. 6. Ze smlouvy o úvěru shora, platební historie ke smlouvě shora, výpisu z úvěrového účtu a ze sdělení žalobce bylo zjištěno, že částka úvěru čerpaná žalovaným dne 30. 5. 2019 činila celkem 200.000 Kč, že žalovaný na smlouvu o úvěru shora uhradil právnímu předchůdci žalobce celkem 46.662,35 Kč, a že ode dne postoupení pohledávky žalovaný žalobci neuhradil ničeho. 7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 4. 2020 a z podacího archu ze dne 23. 4. 2020 soud zjistil, že žalovaný byl informován o zesplatnění úvěru ke dni 20. 4. 2020 a že byl vyzván k úhradě dlužné částky. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21. 1. 2021, přílohy č. 1 k této smlouvě, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 adresovaného žalovanému a z podacího archu ze dne 4. 2. 2021 soud zjistil, že pohledávka věřitele [právnická osoba] z uvedené smlouvy o úvěru byla postoupena žalobci a že žalovaný byl o této skutečnosti informován. 9. Z předžalobní výzvy ze dne 23. 2. 2021, adresované žalovanému, a z poštovního podacího archu ze dne 25. 2. 2021 soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou. 10. V odpovědi na výzvu soudu, jakým způsobem byla ověřena úvěryschopnost žalovaného, žalobce ve svém podání ze dne 2. 3. 2022 soudu sdělil, že právní předchůdce žalobce při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v [anonymizováno 5 slov] o [anonymizována dvě slova] ze dne 29. 5. 2019. Žádost žalovaného byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi společnosti [právnická osoba] a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze Ministerstva vnitra České republiky. Hodnocení úvěruschopnosti žalovaného bylo individuální; v případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází [anonymizováno] z příjmu, který klient doložil v potvrzení o výši příjmu; v tomto případě byl použit příjem ve výši 23.426 Kč. Žalovaný zároveň uvedl v žádosti celkový čistý měsíční příjem domácnosti ve výši 58.000 Kč. Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného [anonymizováno] porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem [anonymizováno] získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. A dále z interních zdrojů bylo zjištěno, že vůči společnosti měl žalovaný v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek 1.460,70 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že klient neměl v době podání žádosti žádné závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, jak je uvedeno výše, [anonymizováno] žádosti žalovaného vyhověla a schválila [anonymizována dvě slova] ve výši 200.000,00 Kč s měsíční splátkou ve výši 4.104,08 Kč. Na základě výše uvedeného má žalobce za to, že jeho právní předchůdce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného před samotným poskytnutím úvěru postupoval s řádnou péčí, zcela v souladu s tehdy platným a účinným zněním zákona, a tak tuto povinnost bezezbytku splnil. 11. Žalovaný předložil právnímu předchůdci žalobce potvrzení zaměstnavatele [právnická osoba] o průměrné výši měsíčního příjmu zaměstnance (žadatele o úvěr) ze dne 16. 4. 2019. Z toho soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného za poslední 3 měsíce činil 23.426 Kč, že pracovní poměr žalovaného je sjednán od 1. 4. 2018 na dobu neurčitou a že kromě zákonných srážek nejsou z pracovního příjmu žalovaného prováděny další srážky. 12. Dále žalobce předložil soudu Vyjádření k procesu posouzení úvěryschopnosti ze dne 16. 2. 2022 od [právnická osoba], z něhož soud zjistil stejné informace, jako z vyjádření žalobce ze dne 2. 3. 2022 shora a dále skutečnost, že jeho výše uvedený příjem je jeho jediným zdrojem příjmu, rodinný stav žalovaného je ženatý, bydlí u rodičů, jeho podíl na nákladech na bydlení činí 40,39 %, nemá žádnou vyživovanou osobu. 13. Jiné doklady o ověření úvěryschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy. 14. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr. 15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 18. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014. 19. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému. 20. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění. 21. Smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy (§ 104 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, dále jen„ z. s. ú.“). 22. Dle ustanovení § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úv