7 C 19/2023-47 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2022 domáhal zaplacení částky ve výši 180 510,93 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne 5. 12. 2018 byla mezi právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba], dříve [právnická osoba], [IČO]) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 200 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 14,90 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši sjednané ve Smlouvě. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že se opakovaně dostával do prodlení s úhradou měsíčních splátek. Právní předchůdce žalobce proto využil svého oprávnění a celý úvěr zesplatnil ke dni 11. 11. 2020 Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 byla pohledávka za žalovaným postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku ve výši 180 510,93 Kč nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce podáním ze dne 22. 6. 2023 vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 5. Z žádosti o úvěr ze dne 5. 12. 2018 a ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet ze dne 5. 12. 2018 má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 5. 12. 2018 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky právnímu předchůdci žalobce vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 14,90 % ročně formou 96 měsíčních splátek ve výši 3 577,52 Kč a dále hradit měsíční úhradu za pojištění úvěru ve výši 319 Kč. Ve Smlouvě bylo dále mezi stranami ujednáno, že v případě, že se žalovaný ocitne v prodlení se splněním jakékoliv pohledávky právního předchůdce žalobce, je právní předchůdce žalobce oprávněn prohlásit jakékoliv dluhy žalovaného vůči právnímu předchůdci žalobce za ihned splatné. 6. Z žádosti o úvěr ze dne 5. 12. 2018, z vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti ze dne 22. 3. 2023 a z potvrzení o výši příjmu ze dne 5. 12. 2018 bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce se před uzavřením Smlouvy zabýval posouzením úvěruschopnosti žalovaného, přičemž vycházel z údajů poskytnutých žalovaným v žádosti o úvěr, z informací získaných nahlédnutím do interních a externích databází, zejména bankovních a nebankovních registrů klientských informací, insolvenčního rejstříku a databáze MVČR. Výpočet disponibilní částky byl proveden tak, že od příjmů byly odečteny splátkové výdaje, nesplátkové výdaje, náklady na vyživované osoby a ostatní deklarované výdaje. Při výpočtu bylo počítáno s částkou životního minima a částkou normativních nákladů na bydlení. Na základě zjištěné disponibilní částky bylo žádosti o úvěr vyhověno a úvěr byl žalovanému poskytnut. 7. Z platební historie bylo zjištěno, že peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč byly žalovanému poskytnuty dne 5. 12. 2018. 8. Z platební historie a z výpisu z úvěrového účtu má soud za prokázané, že žalovaný své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť se opakovaně dostával do prodlení s hrazením sjednaných splátek. Poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne 28. 7. 2020 ve výši 1 879,01 Kč. Ke dni 22. 11. 2021 dlužil žalovaný na jistině částku ve výši 179 253,93 Kč, na úrocích z úvěru částku ve výši 9 198,47 Kč, na poplatcích částku ve výši 1 257 Kč a na úrocích z prodlení částku ve výši 12 609,60 Kč. 9. Z výpisu z úvěrového účtu a ze sazebníku poplatků za produkty a služby pro fyzické osoby nepodnikatele platného od 1. 9. 2013 soud zjistil, že žalovanému byly v souladu s platným sazebníkem poplatků vyměřeny tři poplatky po 600 Kč za zaslání upomínky a poplatek ve výši 300 Kč za překročení povoleného debetního zůstatku. 10. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 13. 11. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce tímto dopisem žalovanému oznámil, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek prohlašuje celý úvěr za okamžitě splatný ke dni 11. 11. 2020. Žalovaný byl současně vyzván k uhrazení celé dlužné částky ve výši 189 709,40 Kč. 11. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 16. 11. 2021 ve spojení s přílohou č. 1 – seznam postupovaných pohledávek, z dohody o úplatě ze dne 16. 11. 2021 a z potvrzení o úplatě ze dne 22. 11. 2021 má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce jako postupitel postoupil předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobce jako postupníka. 12. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 ve spojení s podacím lístkem ze dne 9. 12. 2021 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 13. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022 ve spojení s podacím lístkem ze dne 14. 4. 2022 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 246 626,07 Kč včetně příslušenství, a upozornil jej na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 14. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne 5. 12. 2018 platně po předchozím řádném posouzení úvěruschopnosti žalovaného uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 200 000 Kč, které se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 14,90 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 3 577,52 Kč a dále se zavázal hradit poplatek za pojištění úvěru ve výši 319 Kč. Žalovaný však své smluvní povinnosti řádně neplnil, neboť se opakovaně dostával do prodlení s úhradou sjednaných splátek, v důsledku čehož prohlásil právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 13. 11. 2020 úvěr za okamžitě splatný ke dni 11. 11. 2020 a vyzval žalovaného k úhradě celé dlužné částky. Shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek byla pohledávka za žalovaným postoupena právním předchůdcem žalobce na žalobce. Postoupení pohledávky na žalobce bylo žalovanému oznámeno právním předchůdcem žalobce dopisem ze dne 30. 11. 2021. Žalovaný nereagoval ani na následnou předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku v celkové výši 180 510,93 Kč dosud nezaplatil. 15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 16. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 18. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 19. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 20. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonnýc