7 C 209/2023-35 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 17. 4. 2023 domáhal zaplacení částky 10 270 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 10 270 Kč od 18. 1. 2020 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že s žalovaným uzavřel dne 23. 11. 2018 smlouvu o úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet společně se souhrnným poplatkem ve výši 12 270 Kč v pravidelných týdenních splátkách po 455 Kč. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nesplácel, přičemž dosud žalobci uhradil pouze částku ve výši 17 000 Kč. Zbývající dlužnou částku ve výši 10 270 Kč žalovaný přes výzvu žalobce dosud nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že se účastníci k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřili, rozhodl soud věc bez nařízení jednání pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutečnosti. 4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 23. 11. 2018 a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne 23. 11. 2018 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne 23. 11. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splácet spolu se souhrnným poplatkem v celkové výši 12 270 Kč, který zahrnoval úrok ve výši 2 970 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru ve výši 4 500 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 800 Kč, v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč počínaje dnem 30. 11. 2018. 5. Z evidenční karty klienta ze dne 23. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný v evidenční kartě klienta uvedl, že je rozvedený, bydlí ve vlastním bytě, pobírá starobní důchod ve výši 11 248 Kč a současně má příjmy z brigády ve výši 5 000 Kč. Ohledně výše měsíčních výdajů žalovaný uvedl, že jeho výdaje na bydlení činí 4 420 Kč, ostatní výdaje činí 600 Kč a dále splácí úvěr u [právnická osoba] měsíční splátkou ve výši 2 000 Kč. Žalobce dále započetl k výdajům žalovaného částku životního minima ve výši 4 410 Kč. 6. Z informací o smlouvě [číslo] bylo prokázáno, že žalovaný doposud uhradil žalobci částku ve výši 17 000 Kč. 7. Z předžalobní výzvy a z poštovního podacího archu ze dne 23. 9. 2022 má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 10 270 Kč. 8. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 23. 11. 2018 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal žalobci vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 270 Kč v 60 týdenních splátkách po 454,50 Kč. Žalovaný doposud žalobci uhradil pouze částku ve výši 17 000 Kč, zbývající dlužnou částku ve výši 10 270 Kč však přes výzvu žalobce nezaplatil. Pokud jde o posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr, vycházel žalobce pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného uvedených v evidenční kartě klienta. 9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 12. 2016 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. 12. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). 13. Podle § 588 zákona o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. 14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvu o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru Soud se nejdříve zabýval tím, zda se žalobce v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování dospěl závěru, že žalobce se dostatečně nezabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr, neboť vycházel pouze z ničím nepodložených tvrzení žalovaného uvedených v evidenční kartě klienta ohledně výše jeho měsíčních příjmů a výdajů. Žalobce si především nijak neověřil příjem z brigády ve výši 5 000 Kč měsíčně, který byl přitom stěžejním pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, neboť právě díky tomuto příjmu přesáhly celkové měsíční příjmy žalovaného výši jeho měsíčních výdajů. Žalobce rovněž nepředložil soudu žádné důkazy, na jejichž základě si ověřil výši měsíčních výdajů žalovaného. Obecnou částku životního minima jednotlivce, z níž vycházel žalobce při stanovení dalších výdajů žalovaného vedle výdajů na bydlení, nelze považovat za dostatečný podklad pro ověření skutečných výdajů žalovaného. Žalobce si rovněž nijak neověřil počet a výši měsíčních splátek již poskytnutých úvěrů, a to nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jako jsou BRKI či NRKI. Pouhé zjištění, že žalovaný není v insolvenci, nelze považovat za dostačující. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Na základě shora uvedeného posoudil soud Smlouvu jako absolutně neplatnou podle § 588 o. z. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR- Finance s.r.o. proti GK (C -679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného o