7 C 228/2022-40 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 10. 6. 2022 domáhal zaplacení částky ve výši 28 474,94 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že původní věřitel společnost [právnická osoba] (dále jen„ právní předchůdce žalobce“) uzavřel s žalovaným dne 16. 10. 2019 prostřednictvím webových stránek www.ferratum.cz smlouvu o revolvingovém úvěru (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 28 474,94 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr uhradit nejpozději do 16. 6. 2020. Úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem posouzena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji s tím, že klientům je ponechána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a výdaji mimo splátku a současně se těchto 10 % musí rovnat minimálně částce životního minima. Žalovaný byl dále lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě těchto skutečností neměl právní předchůdce žalobce důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, a proto mu úvěr poskytl. Žalovaný ve sjednané lhůtě úvěr neuhradil. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Žalovaný nijak nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku ve výši 28 474,94 Kč nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce vyjádřil v žalobě svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaný se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřil, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. 5. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 16. 10. 2019 a ze standardních informací o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 10,50 % měsíčně pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru. Celý úvěr měl být splacen nejpozději do 16. 6. 2020. V článku VI., odst. 1 písm. a) Smlouvy bylo dále mezi účastníky pro případ prodlení žalovaného ujednáno oprávnění právního předchůdce žalobce požadovat náhradu účelně vynaložených nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného se splácením kterékoliv částky ve výši 250 Kč. 6. Z historického výpisu z účtu bylo prokázáno, že žalovaný za dobu trvání Smlouvy uhradil pouze dvě splátky, z toho poslední dne 20. 2. 2020 ve výši 1 111,14 Kč, přičemž ke dni postoupení pohledávky činila dlužná částka celkem 28 474,94 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 19 978,08 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 750 Kč a úroku z úvěru ve výši 7 746,86 Kč. 7. Z faktury ze dne 20. 2. 2020 bylo zjištěno, že žalovanému byly účtovány účelně vynaložené náklady za zaslání tří upomínek ve výši 250 Kč za každou zaslanou upomínku. 8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 a z přílohy č. 1 k této smlouvě bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce na základě této smlouvy postoupil pohledávku za žalovaným na žalobce. 9. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3. 8. 2020 bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobce žalovanému oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce. 10. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 3. 8. 2020 ve spojení s podacím lístkem ze dne 3. 8. 2020 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 28 474,94 Kč a současně jej upozornil na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou. 11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 13. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 14. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 15. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. občanského zákoníku, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému revolvingový úvěr až do výše úvěrového limitu 80 000 Kč, který se žalovaný zavázal průběžně splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 10,50 % měsíčně. Žalovaný porušil své smluvní povinnosti tím, že splátky úvěru řádně a včas nehradil. Výše uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek postoupil právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným na žalobce. Ke dni postoupení pohledávky dlužil žalovaný částku v celkové výši 28 474,94 Kč, kterou ani přes výzvu žalobce nezaplatil. Žalovaný se nezaplacením splátek úvěru řádně a včas dostal dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení. Od tohoto dne vznikl žalobci v souladu s § 1970 občanského zákoníku rovněž nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobce požadoval z dlužné částky ode dne následujícího po dni, kdy mělo dojít k úhradě celého úvěru, tj. ode dne 17. 6. 2020. Nárok žalobce na úrok z úvěru vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 občanského zákoníku. 16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 592 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 140 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 28 474,94 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 3. 8. 2020) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.