7 C 88/2023-33 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 12. 1. 2023 domáhal zaplacení částky 45 632,07 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi žalobcem a žalovanou byla dne 25. 11. 2019 uzavřena smlouva o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalované finanční prostředky ve výši 60 000 Kč, které se žalovaná zavázala žalobci vrátit společně s úrokem z úvěru ve výši 17,40 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 528 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala do prodlení s hrazením více než dvou splátek úvěru, prohlásil žalobce dne 23. 4. 2022 celý úvěr za okamžitě splatný. Žalovaná přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku v celkové výši 45 632,07 Kč nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Vzhledem k tomu, že žalobce v žalobě vyjádřil svůj souhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a žalovaná se k výzvě soudu, zda souhlasí s postupem podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve stanovené lhůtě nevyjádřila, rozhodl soud věc v souladu s § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 4. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti. 5. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 25. 11. 2019 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovanou byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 60 000 Kč a žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu s úrokem z úvěru ve výši 17,40 % ročně v měsíčních splátkách po 1 528 Kč splatných vždy k 10. dni v měsíci. V článku 8 Smlouvy bylo mezi stranami ujednáno, že v případě, že se žalovaná dostane do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo do prodlení se splacením více než 2 splátek, je žalobce oprávněn prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný. 6. Z Všeobecných obchodních podmínek [právnická osoba] platných od 1. 1. 2014 (dále jen„ VOP“) bylo zjištěno, že podle čl. 7 odst. 7.1 VOP byl žalobce oprávněn účtovat žalované poplatky v souladu se sazebníkem poplatků platným v době poskytnutí služby. 7. Z výpisů z úvěrového účtu za období od 25. 11. 2019 do 31. 12. 2021 a z podkladů pre súdne konanie ze dne 13. 12. 2022 má soud za prokázané, že žalovaná porušila své smluvní povinnosti tím, že se opakovaně dostávala do prodlení s hrazením splátek úvěru s tím, že poslední splátku uhradila dne 10. 1. 2022 ve výši 16,67 Kč. Ke dni 13. 12. 2022 dlužila žalovaná na jistině částku ve výši 42 900,07 Kč a na poplatcích částku ve výši 2 732 Kč. 8. Z výpisů z úvěrového účtu za období od 25. 11. 2019 do 31. 12. 2021, z podkladů pre súdne konanie ze dne 13. 12. 2022 a z ceníku pro soukromou klientelu účinného od 13. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalované bylo v souladu s účinným ceníkem účtováno 6 poplatků po 300 Kč jakožto náklady spojené s prodlením a 2 poplatky po 900 Kč jakožto náklady spojené s prodlením. 9. Z poslední výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 22. 3. 2022 bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužných splátek úvěru ve výši 7 004 Kč s upozorněním, že pokud nebude dlužná částka uhrazena nejpozději do 23. 4. 2022, bude žalobce požadovat zaplacení celého úvěru. 10. Z rozhodnutí o okamžité splatnosti celkového dluhu ze dne 23. 4. 2022 soud zjistil, že vzhledem k tomu, že žalovaná dlužnou částku ve lhůtě stanovené ve výzvě ze dne 22. 3. 2022 nezaplatila, prohlásil žalobce celou dlužnou částku za splatnou dnem 23. 4. 2022. 11. Z výzvy k úhradě dluhu ze dne 23. 11. 2022 ve spojení s poštovním podacím archem ze dne 23. 11. 2022 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 51 717,71 Kč včetně příslušenství a upozornil ji na možnost jejího vymáhání soudní cestou. 12. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovanou byla platně prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě poskytl žalobce žalované peněžní prostředky ve výši 60 000 Kč, které se žalovaná zavázala žalobci vrátit spolu s úrokem z úvěru ve výši 17,40 % ročně formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 1 528 Kč. Žalovaná však své smluvní povinnosti řádně neplnila, neboť se dostala do prodlení s úhradou více než 2 měsíčních splátek, v důsledku čehož přistoupil žalobce k zesplatnění celé dlužné částky. Žalovaná přes opakované výzvy žalobce dlužnou částku v celkové výši 45 632,07 Kč nezaplatila. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 2399 odst. 1 o. z. vrátí úvěrovaný úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. 15. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. 16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. o. z. Podstatou smlouvy o úvěru je závazek úvěrujícího poskytnout úvěrovanému peněžní prostředky do určité částky a závazek úvěrovaného poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě vrátit a zaplatit úroky. Žalobce jakožto úvěrující své smluvní povinnosti řádně splnil a poskytl žalované úvěr ve výši 60 000 Kč. Žalovaná naopak své smluvní povinnosti řádně nesplnila, neboť se dostala do prodlení s hrazením sjednaných splátek úvěru, v důsledku čehož žalobce prohlásil celý úvěr za okamžitě splatný. Žalované tím vznikla povinnost zaplatit žalobci celou dlužnou částku úvěru včetně příslušenství, což však do dnešního dne přes opakované výzvy žalobce nesplnila. Právo žalobce na zaplacení úroku z úvěru z dlužné jistiny vyplývá ze smluvního ujednání a z § 2395 o. z. Žalovaná se nezaplacením splátek úvěru řádně a včas dostala dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení, čímž vznikl žalobci v souladu s § 1970 o. z. rovněž nárok na úrok z prodlení z dlužné jistiny ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu zcela důvodnou, a proto jí ve výroku I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl. 18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 004 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 826 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 45 632,07 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava právního zastoupení, podání žaloby a výzva k plnění ze dne 23. 11. 2022) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Soud v daném případě postupoval při stanovení výše náhrady nákladů řízení podle § 14b a. t., neboť návrh na vydání elektronického platebního rozkazu podaný žalobcem dle názoru soudu splňuje definici formulářové žaloby, jak byla vyjádřena v bodu 28 nálezu Ústavního soudu ze dne 29. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 3923/11 („ …návrh mající podobu využitého vzoru, jenž se od něj bude odlišovat jen v minimální míře, a to právě takové, aby mohl být návrh co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizován; základ právní argumentace včetně její stylizace a formálního vyjádření, však bude totožný či jen s drobnými odchylkami…“). Ústavní soud uzavřel, že sepsání formulářové žaloby představuje spíše administrativní úkon než provedení úkonu právní služby. Formulářový charakter žaloby spočívá také v totožnosti argumentace žalobce, z níž odvozuje svůj nárok, a kterou může stále opakovat. Podle soudu je návrh na vydání elektronického platebního rozkazu, v němž je nárok žalobce odvozován ze smlouvy o úvěru, z nároku na vrácení zapůjčených peněžních prostředků, v konkrétní projednávané věci typickou formulářovou žalobou podanou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně velmi obdobných věcech. Liší se totiž pouze údajem o osobě žalova