8 C 177/2023-53 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem podaným u soudu dne [datum] se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalovanému bylo uloženo zaplatit mu 15.703,99 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], dne [datum] uzavřel se žalovaným Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytl žalovanému finanční hotovost ve výši 15.000 Kč, kterou žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uhradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 12.888 Kč a celkově se tak zavázal původnímu věřiteli uhradit částku ve výši 27.888 Kč ve 14 měsíčních splátkách ve výši 1.992 Kč. Splatnost poslední splátky připadla na den [datum]. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Žalovaný uhradil částku 2.000 Kč a ode dne [datum] je v prodlení s úhradou částky 25.888 Kč, sestávající ze zůstatku jistiny 14.008,91 Kč a zůstatku smluvního příslušenství 11.879,09 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo původnímu věřiteli právo na smluvní pokutu sjednanou ve výši 0,1 % denně z dlužné částky za každý započatý den prodlení a za období od [datum] do [datum] je tato vyčíslena na částku 1.695,08 Kč. Na základě Rámcové smlouvy o postupování pohledávek ze dne [datum] a Dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] uzavřené mezi původním věřitelem a žalobcem přešla pohledávka za žalovaným na společnost [právnická osoba] Kromě nesplacené jistiny 14.008,91 Kč bylo žalobci postoupeno příslušenství pohledávky v kapitalizované výši 12.575,70 Kč, což představuje součet nesplaceného úroku 1.255,87 Kč, nesplaceného poplatku za poskytnutí úvěru 6.822,89 Kč, nesplacených nákladů na vyhodnocení úvěru 1.293,96 Kč, nesplaceného inkasního poplatku 2.506,37 Kč a smluvního úroku 696,61 Kč. Dopisem ze dne [datum] žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu s upozorněním na možnost nárokování úhrady účelně vynaložených nákladů mimosoudního vymáhání spojených s vymáháním pohledávky. Před podáním žaloby žalobce ještě vyzval žalovaného k plnění poslední upomínkou ze dne [datum]. Žalovaný se k věci nikterak nevyjádřil. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění. Ze Smlouvy o úvěru ([anonymizována dvě slova] půjčka) [číslo] ze dne [datum], uzavřené mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], [IČO], bylo zjištěno, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 15.000 Kč formou spotřebitelského úvěru a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit a zaplatit úrok ve výši 1.444 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru ve výši 7.350 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 1.394 Kč a inkasní poplatek ve výši 2.700 Kč. Celkovou částku 27.888 Kč měl žalovaný uhradit ve 14 měsíčních splátkách po 1.992 Kč. Účastníci se ve smlouvě dohodli, že v případě prodlení žalovaného s úhradou jakékoli splátky je žalovaný povinen zaplatit předchůdci žalobce smluvní pokutu ve výši 0,1 % z příslušné dlužné částky za každý den prodlení. Rámcovou smlouvou o postupování pohledávek ze dne [datum], ve spojení s Dodatkem [číslo] k Rámcové smlouvě o postupování pohledávek ze dne [datum], a Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], ve spojení s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum], bylo prokázáno, že žalobce se stal věřitelem pohledávky ze smlouvy o úvěru [číslo] toto postoupení bylo žalovanému oznámeno. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný žalobcem vyzván k úhradě postoupené pohledávky v celkové výši 37.816,47 Kč s upozorněním na možnost účtování dalších nákladů spojených s mimosoudním vymáháním. Výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] s podacím archem bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky 37.816,47 Kč s příslušenstvím. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvu o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2048 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určují, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Po provedeném dokazování a za užití shora citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.), jejímž předmětem bylo poskytnutí peněžních prostředků žalovanému ve výši 15.000 Kč s tím, že se žalovaný zavázal poskytnuté peněžní prostředky, společně se sjednaným úrokem, žalobci zaplatit formou pravidelných měsíčních splátek (§ 2395 o. z.), což žalovaný řádně neučinil. V důsledku porušení smluvních povinností je žalovaný povinen zaplatit žalobci i sjednanou smluvní pokutu (§ 2048 o. z.). Soud shledal žalobu jako důvodnou v rozsahu neuhrazené jistiny 14.008,91 Kč, kapitalizovaného úroku 1.952,48 Kč, smluvní pokuty 1.695,08 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky 217 Kč (§ 513 o. z.) a úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) kapitalizovaného do [datum] na částku 545,68 Kč a dále pak ve výši odpovídající ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, neboť se žalovaný ocitl v prodlení se splácením peněžitého dluhu vůči žalobci. Co se týče nároku žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku v celkové výši 10.623,22 Kč, jenž představuje poplatek za poskytnutí úvěru 6.822,89 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru 1.293,96 Kč a inkasní poplatek 2.506,37 Kč, pak tento soud výrokem II. zamítl, neboť jej považuje za sjednaný v rozporu se zákonem (§ 588 o. z.). Podle ust. § 2395 o. z. za poskytnutí úvěru úvěrovaný zaplatí úroky, jinou úplatu sjednat nelze. S odkazem na rozhodnutí Krajského soud v Brně (sp. zn. 14 Co 3/2012) a rozhodnutí Krajského soud v Praze v rozhodnutí (sp. zn. 28 Co 33/2003) dle kterých úplatu za sjednání závazku zná pouze obchodní zákoník v ustanovení § 499 a takovou úplatu může požadovat pouze věřitel, který je bankou ve smyslu zákona [číslo] Sb., o bankách, u něhož poskytování úvěrů je součástí podnikatelské činnosti ve smyslu tohoto zákona. Předchůdce žalobce v postavení věřitele v době poskytnutí peněžních prostředků žalovanému nebyl bankou ve smyslu uvedeného zákona. Proto soud žalobě v části týkající se těchto úplat (poplatků) nemohl vyhovět. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, neboť částečný neúspěch řízení se vztahuje toliko k příslušenství, a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalovanému. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 2.252 Kč. Tuto je žalovaný povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).