8 C 96/2023-45 — Okresní soud v Břeclavi

Návrhem doručeným soudu dne [datum] se žalobce domáhal, aby mu žalovaná zaplatila částku 20.000 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společnost [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa], [obec a číslo], jehož předmětem je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru, byla prostřednictvím webové stránky [webová adresa] uzavřena smlouva o úvěru na jejímž základě původní věřitel dne [datum] poskytl žalované úvěr ve výši 20.000 Kč, a to prostřednictvím platby z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované. Úvěr měl být splacen nejpozději dne [datum]. Žalovaná částka ve výši 20.000 Kč se skládá z dosud nesplacené jistiny úvěru. Na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] přešla pohledávka za žalovanou na žalobce. Žalobce k prověření úvěruschopnosti žalované uvedl, že byla žalovaná lustrována z veřejně dostupných databází a na jejich základě nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti. K těmto tvrzením žalobce nenavrhuje žádné další důkazy. Před podáním žaloby žalobce zaslal žalované výzvu k plnění. Žalovaná se k žalobě nikterak nevyjádřila. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů. Z předložené smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se předchůdce žalobce společnost ([právnická osoba], [IČO]) zavázal poskytnou žalované ke dni [datum] spotřebitelský úvěr ve výši 20.000 Kč převodem na účet klienta. Splatnost úvěru byla sjednána na den [datum]. Převod finančních prostředků dne [datum] na účet žalované ve výši 20.000 Kč byl prokázán Potvrzením o provedené platbě ze dne [datum]. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] s Oznámením o postoupení pohledávky ze dne [datum] bylo zjištěno, pohledávka za žalovanou přešla na žalobce. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána žalobcem k úhradě dlužné částky. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle ust. § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že předchůdce žalobce (poskytovatel úvěru) nedodržel, resp. žalobce neoznačil a nepředložil důkazní materiál o splnění povinnosti vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Povinnost posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je přitom shora citovaným zákonem o spotřebitelském úvěru uložena věřiteli (původnímu žalobci), a to pod sankcí neplatnosti smlouvy. Takto stanovenou neplatnost smlouvy, k níž v důsledku daného porušení dochází, je přitom nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlížet již z úřední povinnosti, což konstatoval rovněž Ústavní soud ve svém nálezu ze dne [datum] sp. zn. Pl. ÚS 3/20, když uvedl, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum] o spotřebitelském úvěru musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodit důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak byli povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2993 o. z.). Žalovaná má proto povinnost vrátit žalobci, co jí bylo poskytnuto předchůdcem žalobce, tj. 20.000 Kč, a v důsledku prodlení se splácením peněžitého dluhu též zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., přičemž prodlení žalované nemohlo nastat dříve než ode dne následujícího po odeslání výzvy k zaplacení, tj. od [datum], a proto soud zamítl nárok žalobce na zaplacení úroku z prodlení za období od [datum] do [datum]. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu zcela úspěšný, neboť částečné zamítnutí se vztahuje toliko k příslušenství pohledávky, a má proto právo na náhradu nákladů řízení vůči žalované. Náhrada je tvořena odměnou za tři úkony právní pomoci po 300 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) bod 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy dohromady 900 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání návrhu, předžalobní upomínka), náhradou za tři paušály po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tedy 300 Kč, dále 21 % DPH z částky 1.200 Kč ve výši 252 Kč a uhrazeným soudním poplatkem ve výši 800 Kč. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 2.252 Kč. Tuto je žalovaná povinna zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce v třídenní zákonné lhůtě (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o. s. ř.).