16 C 185/2023-105 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8,25 % ročně a úroku 20,74 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou dne , datum, uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, a na základě které jmenovaná společnost poskytla žalované částku , částka, . Žalobce dále uvedl, že žalovaná své závazky z uvedené smlouvy neplnila, na uvedenou smlouvu uhradila pouze částku , částka, a pohledávka jmenované společnosti vůči žalované z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci.2. Žalovaná se prostřednictvím svého opatrovníka vyjádřila k žalobě tak, že namítla absolutní neplatnost předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru z důvodu nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalované poskytovatelem předmětného spotřebitelského úvěru a uvedla, že žalobu považuje za důvodnou pouze co do rozdílu jistiny vyplacené žalované a částky žalovanou uhrazené a že to, že žalovaná nebyla schopna řádně splácet předmětný úvěr, vyplývá i z toho, že předmětný úvěr byl částečně použit na úhradu jiného úvěru, který byl stejnou společností poskytnut žalované dříve.3. Soud ve věci provedl dokazování, na základě něhož soud zjistil následující skutečnosti.4. Dne , datum, uzavřeli společnost , právnická osoba, a žalovaná smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, – „fajn půjčka“, na základě které jmenovaná společnost poskytla žalované částku , částka, , a to tak, že částku , částka, jí vyplatila v hotovosti téhož dne a částku , částka, použila na úhradu spotřebitelského úvěru č. , tel. číslo, čerpaného v minulosti žalovanou (zjištěno z uvedené smlouvy a ze shodných tvrzení účastníků). Žalovaná se zavázala, že uvedenou částku vrátí jmenované společnosti zároveň s úrokem ve výši , částka, , administrativním poplatkem ve výši , částka, a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , a to v , Anonymizováno, týdenních splátkách po , částka, , což je , částka, měsíčně, se splatností první splátky do 7 dnů od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaná dne , datum, jmenované společnosti sdělila, že jako spolubydlící za nájem platí pronajímateli na ruku , částka, , že její čistý měsíční příjem činí , částka, a skládá se ze starobního důchodu ve výši , částka, měsíčně a dalšího příjmu ve výši , částka, měsíčně, že přítel má příjem , částka, měsíčně, že její osobní výdaje činí , částka, měsíčně a splátky úvěru , částka, měsíčně. (zjištěno z karty zákazníka datované dnem , datum, ) Z uvedené karty soud dále zjistil, že jmenované společnosti měly být předloženy k ověření finanční situace žalované pouze složenky k příjmům, ale nezjistil o jaké složenky se mělo jednat, a žádné složenky soudu předloženy nebyly. Jmenovaná společnost postoupila dne , datum, pohledávku vůči žalované z uvedené smlouvy žalobci a oznámila to žalované. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, ze seznamu pohledávek, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalované pohledávky (zjištěno z výzvy datované dnem , datum, a z podacího lístku). Z dokumentu označeného jako uznání dluhu soud zjistil, že dne , datum, žalovaná uznala svůj dluh vůči jmenované společnosti ze smlouvy o půjčce č., hodnota, ve výši , částka, a zavázala se jej zaplatit.5. Předmětem řízení jsou postoupené nároky úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných poplatků a úroků na základě smlouvy o zápůjčce uzavřené podle ustanovení § 2390 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále jen „ZSÚ“) a na úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Zároveň je tvrzeno, že žalovaná svůj dluh uznala podle § 2053 OZ, podle něhož, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.6. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.7. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.8. Byť v citovaných ustanoveních je až do , datum, neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.9. Byť je soudu znám názor Krajského soudu v , právnická osoba, vyjádřený dne , datum, v jeho rozsudku č.j. , spisová značka, o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem zápůjčky řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud nepovažuje samotnou zákaznickou kartu. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18.10. Soud tedy posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se