16 C 256/2023 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8.5 % ročně a úroku 23,43 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou dne , datum, uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, a na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku , částka, . Žalobce dále uvedl, že žalovaný své závazky z uvedené smlouvy neplnil, na uvedenou smlouvu uhradil pouze částku , částka, a že pohledávka jmenované společnosti z předmětné smlouvy byla postoupena žalobci.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se žádný z účastníků nedostavil, přičemž pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Soud tedy ve věci jednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), podle něhož, nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka. U uvedeného jednání soud provedl dokazování a zjistil následující skutečnosti.Dne , datum, uzavřeli společnost , právnická osoba, a žalovaný smlouvu o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, – „fajn půjčka“, na základě které poskytla jmenovaná společnost žalovanému částku , částka, v hotovosti téhož dne (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaný se zavázal, že uvedenou částku vrátí jmenované společnosti zároveň s úrokem ve výši , částka, , administrativním poplatkem ve výši , částka, a odměnou za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, , a to v , Anonymizováno, týdenních splátkách po , částka, , což je , částka, měsíčně, se splatností první splátky do 7 dnů od uzavření smlouvy (zjištěno z uvedené smlouvy). Žalovaný dne , datum, jmenované společnosti sdělil, že bydlí ve vlastním, že má 1 nezaopatřené dítě, že jeho čistý měsíční příjem činí , částka, a je jediným příjmem domácnosti, že jeho výdaje na bydlení činí , částka, a jeho osobní výdaje činí , částka, a žádné další výdaje neuvedl. (zjištěno z karty zákazníka datované dnem , datum, ) Z uvedené karty soud dále zjistil, že jmenované společnosti mělo být předloženo k ověření finanční situace žalovaného pouze daňové přiznání. Žádné takové přiznání však soudu předloženo nebylo. Jmenovaná společnost postoupila dne , datum, pohledávku vůči žalovanému z uvedené smlouvy žalobci a oznámila to žalovanému. (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávek, z potvrzení o příchozí platbě, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z podacího lístku). Před podáním žaloby žalobce vyzval žalovaného k úhradě žalované pohledávky (zjištěno z výzvy datované dnem , datum, a z podacího lístku). Žalobce také soudu zaslal kopii dokumentu označeného jako uznání dluhu, z něhož soud zjistil, že dne , datum, žalovaný uznal svůj dluh vůči jmenované společnosti ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ve výši , částka, a zavázal se jej zaplatit.Předmětem řízení jsou postoupené nároky úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, na zaplacení sjednaných poplatků a úroků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění do , datum, (dále jen „ZSÚ“) a na úroky z prodlení dle § 1970 OZ. Zároveň je tvrzeno, že žalovaný svůj dluh uznal podle § 2053 OZ, podle něhož, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Byť v citovaných ustanoveních je až do , datum, neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.Byť je soudu znám názor Krajského soudu v , právnická osoba, vyjádřený dne , datum, v jeho rozsudku č.j. , spisová značka, o tom, že k závěru soudu o tom, že poskytovatel spotřebitelského úvěru přezkoumal řádně s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného, postačuje, že vycházel z listin, které měl k dispozici ke dni sepsání smlouvy a které jsou uvedeny v zákaznické kartě, a že pravdivost údajů potvrdil sám žalovaný svým podpisem v zákaznické kartě, tak zdejší soud se tímto závěrem neztotožňuje. V každém řízení je totiž soud povinen hodnotit provedené důkazy podle své úvahy, a to jednotlivě a všechny v jejich vzájemné souvislosti. Pokud soudu nejsou předloženy žádné z listin, z nichž poskytovatel spotřebitelského úvěru ověřoval příjmy a výdaje žadatele o úvěr, a ani nejsou navrženy žádné důkazy na prokázání pravdivosti údajů o příjmech a výdajích žalovaného uvedených v zákaznické kartě, a soudu je z vlastní soudní praxe známo, že poskytovatelé spotřebitelských úvěrů poskytují úvěr i přes to, že jim jsou předloženy například 3 a více výpisů z bankovního účtu žadatele o úvěr, z nichž je zjevné, že žadatel o úvěr má dlouhodobě na účtu každý měsíc záporný zůstatek, tudíž je evidentní, že volné zdroje nemá. Soud proto bez předložení dalších důkazů nemůže dospět k závěru, že je nepochybné, že úvěruschopnost spotřebitele byla poskytovatelem zápůjčky řádně posouzena s odbornou pečlivostí, pokud pravdivost uvedených údajů není před soudem prokázána spolehlivými důkazy, za který soud nepovažuje samotnou zákaznickou kartu. To by dle názoru soudu bylo i v rozporu s účelem a smyslem citovaného ustanovení ZSÚ a následných ustanovení § 86 a § 87 nového zákona o spotřebitelském úvěru, které zákonodárce přijal právě na ochranu spotřebitelů, jako slabší strany, tak jak byl vyložen i v judikatuře Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i v rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18.Soud tedy posoudil učiněná zjištění s ohledem na citovaná ustanovení právních předpisů a zmíněnou judikaturu Ústavního soudu a Soudního dvora Evropské unie a dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno, že by se předchůdce žalobce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, řádně zabýval úvěruschopností žalovaného, tj. že žalovaný bude schopen splácet měsíčně částku , částka, , ve smyslu ustanovení § 86 a § 87 ZSÚ, neboť z žádného z provedených důkazů nebylo nevyplynulo, že by bylo poskytovatelem spotřebitelského úvěru spolehlivě a dostatečně zjišťováno, jaké byly skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Samo