16 C 67/2024-61 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 8,5 % ročně a úrok 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaná uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, . smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které jmenovaná společnost poskytla žalované částku , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy, že žalovaná se zavázala vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti úhradu za poskytnutí úvěru a za uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , a to ve 14 měsíčních splátkách po , částka, se splatností poslední splátky do , datum, , ale k uvedenému dni úvěr nesplatila a celkově na úvěr uhradila pouze , částka, . Pohledávka jmenované společnosti vůči žalované z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, .Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce a žalovaná svou nepřítomnost neomluvila. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalované a provedl dokazování všemi žalobcem předloženými důkazy.Žalobce soudu zaslal elektronicky kopii dokumentu označeného jako smlouva o úvěru č. , hodnota, , jejíž první strana je označená jako smlouva o úvěru a obsahuje základní údaje smlouvy jako je označení smluvních stran, výše úvěru, úhrady, splatnost, výše splátek, přičemž na této první straně není podpis žádné ze stran smlouvy. Na druhé straně se sice nacházejí kopie údajných vlastnoručních podpisů žalované a , jméno FO, za , právnická osoba, . a datum , datum, , ale vůbec z textu na této straně nevyplývá, jaké konkrétní smlouvy se údaje uvedené na této straně týkají. Zároveň je na této straně uvedeno následující prohlášení dlužníka: „Dlužník podpisem této smlouvy potvrzuje, že od věřitele převzal v místě jeho bydliště v hotovosti celkovou výši spotřebitelského úvěru.“ Není však uvedeno, o jaký úvěr se má jednat, jakou částku dlužník převzal a ani žádné jiné bližší údaje. Další 2 strany dokumentu obsahují pouze všeobecné údaje týkající se různých typů úvěrů uvedené v tabulkách. Soud tudíž z tohoto dokumentu žádná významná zjištění pro rozhodnutí ve věci neučinil.Soud před jednáním vyzval žalobce k předložení originálu předmětné smlouvy o úvěru usnesením č.j. , spisová značka, ze dne , datum, , které bylo žalobci doručeno dne , datum, , přičemž soud v uvedeném usnesení poučil žalobce, že v opačném případě se vystavuje neúspěchu ve sporu. Na toto usnesení žalobce reagoval zasláním konvertované kopie dokumentu, přičemž její konverzi provedl jeho právní zástupce, který uvedl, že soudu zaslaný dokument vznikl převedením listinného dokumentu do elektronického dokumentu a že počet stran dokumentu je 4 a že vzniklý dokument obsahem odpovídá vstupnímu dokumentu. Pokud účastník jako důkaz předkládá soudu kopii listiny, jejíž ověření provedl jeho právní zástupce, nelze k takovému důkazu přihlížet jako k úředně ověřené kopii listiny vyhotovené nezúčastněnou osobou a takovou kopii soud stále považuje za prostou kopii. Soud zároveň zdůrazňuje, že ani z takto konvertované kopie nelze zjistit na kolika listech se ve skutečnosti původní listina nacházela, zda na 1, 2, nebo 4 listech. Tudíž soud nemá za prokázané, že tvrzená smlouva o úvěru byla skutečně žalovanou a společností , právnická osoba, . uzavřena. Z těchto důvodů soud nemá ani za prokázané, že by jmenovaná společnost poskytla žalované dne , datum, částku , částka, .U jednání dne , datum, žalobce po poučení soudem podle § 118a a §118b o.s.ř. navrhl, aby mu soud k prokázání tvrzení o tom, že předmětná smlouva byla mezi žalovanou a společností , právnická osoba, . uzavřena, poskytl lhůtu za účelem navržení svědka, a to osoby, která za , právnická osoba, . uzavřela s žalovanou předmětnou smlouvu. Soud však tento návrh žalobce na poskytnutí lhůty i samotný návrh na vyslechnutí svědka zamítl, a to z důvodu, že žalobce byl před jednáním vyzván, aby soudu předložil originál předmětné smlouvy, s poučením o riziku neúspěchu ve sporu. Soud má totiž za to, že pokud je smlouva uzavřena v písemné, a to konkrétně listinné formě, pak důkazem o uzavření takové smlouvy je originál listiny obsahující tuto smlouvu. Žalobce však ve stanovené lhůtě ani u jednání soudu originál předmětné smlouvy nepředložil a ani nesdělil, co mu v tom brání. Pokud až u jednání navrhl poskytnutí další lhůty pro konkrétní návrh dalšího důkazu, pak soud již tomuto návrhu nevyhověl, jelikož podle § 118a a § 118b o.s.ř. je účastník po poučení soudem podle uvedených ustanovení povinen označit důkazy bez zbytečného odkladu, do skončení prvního jednání. Další poskytnutí lhůty pro označení konkrétního důkazu, v tomto případě svědka, soud nepovažoval za hospodárné s ohledem na dosavadní postup žalobce, který na výzvu soudu nepředložil originál předmětné smlouvy ani neuvedl, co mu v tom brání, a ani neoznačil včas jiný konkrétní důkaz, což by v případě svědka bylo uvedení jména, příjmení a adresy bydliště svědka.Dále soud pro úplnost uvádí, že i v případě, že by žalobce prokázal, že smlouva o úvěru byla v tvrzeném znění uzavřena, pak by nebylo možno z provedených důkazů dovodit, že by se poskytovatel úvěru řádně zabýval úvěruschopností žalovaného. Předmětem řízení je totiž tvrzený postoupený nárok poskytovatele spotřebitelského úvěru vůči spotřebiteli na doplacení úvěru. Spotřebitelský úvěr je upraven zákonem č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ“). Podle § 86 odst. 1 ZSÚ ve znějí do , datum, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Byť v citovaných ustanoveních je až do , datum, neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.V tomto řízení jako jediné důkazy na prokázání skutečnosti, že úvěruschopnost žalované byla poskytovatelem úvěru ověřována, žalobce předloži