7 C 284/2023-42 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, jímž by žalované bylo uloženo zaplatit 10 035,36 Kč s příslušenstvím. Ke svému návrhu uvedl, že se žalovanou uzavřel dne , datum, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které se zavázal poskytnout žalované spotřebitelský úvěr až do výše 7 000 Kč s možností postupného čerpání, a žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci s příslušenstvím ve sjednanému datu splatnosti. Úvěr byl žalované vyplacen z bankovního účtu žalobce dne 3. 11. 2022. Žalovaná se dostala do prodlení a v důsledku prodlení se zaplacením žalobce uplatňuje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny za prvních 90 dnů prodlení, tj. od 4. 12. 2022 do 4. 3. 2023 ve výši 811,36 Kč.2. Žalovaná se k věci nevyjádřila.3. Účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, soud proto dle ust. § 115a o. s. ř. rozhodl pouze na základě předložených listinných důkazů.4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním ze dne , datum, uzavřené mezi žalobcem a žalovanou bylo zjištěno, že žalobce se zavázal poskytnout žalované částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s poplatkem a dalšími volitelnými službami jednorázovou splátkou ve výši 9 224 Kč ve lhůtě 30 dní ode dne čerpání. RPSN činí 2 115,69 %. Součástí smlouvy je i sazebník poplatků, údaje o poskytovateli úvěru a všeobecné obchodní podmínky, přičemž z těchto dokumentů soud nezjistil žádné další významné skutečnosti.5. Z Přehledu bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli bylo zjištěno, že dne 3. 11. 2022 žalobce poskytl žalované finanční prostředky ve výši 7 000 Kč.6. Z Výpisu o posouzení úvěruschopnosti u společnosti , právnická osoba, . ze dne , datum, bylo k osobě žalované zjištěno, že žalobce při zkoumání bonity žalované ověřil její čistý měsíční příjem v částce 13 000 Kč s tím, že na výdajové stránce žalovaná označila měsíční výdaje na půjčky ve výši 1 400 Kč, výdaje na bydlení 5 000 Kč a ostatní výdaje ve výši 0 Kč. Žalobce dále vypočítal minimální výdaje na částku 5 995 Kč a disponibilní příjem žalované na částku 7 000 Kč. Rezerva pro výdaje činí 910 Kč.7. Z autorizace ověření totožnosti bylo zjištěno, že žalobce ověřil totožnost žalované prostřednictvím služby BankID.8. Z Výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 14. 7. 2023 ve spojení s podacím lístkem bylo zjištěno, že žalobce vyzval žalovanou k zaplacení dlužné částky ve výši 10 782,62 Kč.9. Z žalobních tvrzení a ze smlouvy soud zjistil, že se v dané věci jedná o smluvní vztah podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“).10. Podle § 86 odst. zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.12. Podle § 588 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.13. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.14. Ze shora uvedených zjištění a samotného tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce nedodržel povinnost vyplývající z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tj. posoudit úvěruschopnost spotřebitele. Soud nesdílí tvrzení žalobce, že před poskytnutím finančních prostředků provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalované. Již ze shromážděných údajů o příjmech a výdajích žalované je zjevné, že žalovaná nemohla svému závazku ze smlouvy o úvěru dostát, když měla žalobci ve lhůtě do jednoho měsíce uhradit jednorázově částku 9 224 Kč, přičemž ověřená výše jeho měsíčního příjmu po odečtení výdajů činila toliko 605 Kč. O schopnosti žalované řádně splácet úvěr lze mít pochybnosti i z jeho dluhového zatížení výdaji na půjčky. Rovněž soud uvádí, že sjednaná sazba RPSN ve výši 2 115,69 % je již sama o sobě v rozporu s dobrými mravy a je to tak další důvod, pro který soud dospěl k závěru, že sjednaná smlouva je absolutně neplatná.15. Z absolutně neplatné smlouvy nevznikla jejich účastníkům žádná práva a povinnosti a oba si tak jsou povinni vrátit, co si vzájemně plnili (§ 2991 o. z.). Žalovaná má proto povinnost vrátit žalobci, co jí bylo poskytnuto, tj. částku 7 000 Kč. Ve zbytku soud žalobu zamítl.16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 889,54 Kč, přičemž tato částka představuje 39,5 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 69,75 % a úspěchu žalované v rozsahu 30,25 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 10 035,36 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Při určení výše odměny advokáta přitom soud postupoval podle § 14b a. t., neboť jak je soudu z jeho činnosti známo, podává žalobce své žalobní návrhy na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, jedná se tedy o tzv. formulářové žaloby.