7 C 335/2023-39 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku ve výši 53 500 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Dle tvrzení žalobce vznikl jeho nárok z titulu smlouvy o podnikatelském úvěru ze dne 17. 1. 2023 (dále jen „smlouva“), na jejímž základě poskytl žalobce žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splacen v celé výši nejpozději do 27. 3. 2023. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, , na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním svých osobních údajů a následně zaslal žalobci žádost o poskytnutí konkrétního úvěru. Žalovanému byl přes webové rozhraní zaslán návrh konkrétní úvěrové smlouvy, který akceptoval svým úkonem po zadání uživatelského jména a kódu poslaného SMS zprávou. Žalobce měl dle smlouvy dále nárok na poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 50 Kč za každý den čerpání úvěru. Celková výše tohoto poplatku činila 21 000 Kč. Dle čl. 8.1 smlouvy byl žalovaný povinen v případě prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky uhradit žalobci jednorázovou sankci ve výši 500 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný byl v prodlení s úhradou 5 splátek, činila celková výše poplatku za poskytnutí úvěru 21 000 Kč. Žalovaný ve stanovené lhůtě úvěr žalobci nevrátil. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný nesplacenou jistinu úvěru ve výši 30 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 21 000 Kč a smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku v celkové výši 53 500 Kč nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a souhlasil s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání ve smyslu ust. § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád.3. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé.4. Ze smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 17. 1. 2023 má soud za prokázané, že mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o podnikatelském úvěru, na jejímž základě se žalobce zavázal poskytnout žalovanému podnikatelský úvěr ve výši 30 000 Kč na dobu 70 dní ode dne čerpání úvěru a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr vrátit nejpozději do 27. 3. 2023. Žalovaný byl dále povinen podle čl. III. odst. 3.1 smlouvy hradit žalobci poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1 % za každý den čerpání úvěru. V čl. VIII. odst. 8.1 smlouvy byla mezi účastníky sjednána jednorázová sankce (smluvní pokuta) ve výši 500 Kč za prodlení s úhradou jakékoli jednotlivé splátky.5. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 17. 1. 2023 bylo prokázáno, že žalobce dne 17. 1. 2023 převedl ze svého účtu na účet uvedený žalovaným ve smlouvě částku ve výši 30 000 Kč.6. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne 24. 7. 2023 bylo prokázáno, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost jejího vymáhání soudní cestou.7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.9. Podle § 2048 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.10. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.11. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem a žalovaným byla prostřednictvím prostředků komunikace na dálku platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 2395 a násl. občanského zákoníku. Na základě této smlouvy poskytl žalobce žalovanému po ověření jeho totožnosti v rámci procesu registrace úvěr ve výši 30 000 Kč, který se žalovaný zavázal uhradit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru v celkové výši 21 000 Kč nejpozději do 27. 3. 2020. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s hrazením splátek úvěru, vznikla mu v souladu s čl. VIII. odst. 8.1 smlouvy a § 2048 občanského zákoníku povinnost uhradit žalobci rovněž smluvní pokutu v celkové výši 2 500 Kč. Žalovaný nijak nereagoval ani na následnou předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku v celkové výši 53 500 Kč nezaplatil. Soud přiznal žalobci vedle dlužné částky rovněž nárok na úrok z prodlení ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 15 597,80 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 675 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 53 500 Kč sestávající z částky 3 260 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 10 680 Kč ve výši 2 242,80 Kč.