16 C 45/2025-65 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, a doplněné v průběhu řízení se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku 11,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % ročně. Žalobu odůvodnil následovně. Žalovaný uzavřel s žalobcem dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovaný čerpal v rámci účelového úvěru nákupem zboží (černá technika - , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro max) na splátky dne , datum, částku , částka, a v rámci bezúčelového úvěru převodem hotovosti na účet žalovaného dne , datum, částku , částka, . Žalovaný své závazky ze smlouvy nedodržel a na poskytnutý úvěr uhradil pouze částku , částka, . Žalobce proto žalobou po žalovaném požaduje neuhrazenou jistinu, poplatky za pojištění, náklady na vymáhání smluvní pokuty, smluvní úrok a úrok z prodlení.Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se žádný z účastníků nedostavil a pouze žalobce svou nepřítomnost omluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud proto jednal v nepřítomnosti účastníků.Podle § 101 odst. 1 o.s.ř. k tomu, aby bylo dosaženo účelu řízení, jsou účastníci povinni zejména a) tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti; neobsahuje-li všechna potřebná tvrzení žaloba (návrh na zahájení řízení) nebo písemné vyjádření k ní, uvedou je v průběhu řízení, b) plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1) a další procesní povinnosti uložené jim zákonem nebo soudem, c) dbát pokynů soudu. Podle odst. 2, nestanoví-li zákon jinak, soud pokračuje v řízení, i když jsou účastníci nečinní.Soud ve věci provedl dokazování, z něhož zjistil následující skutečnosti. Žalobce existuje od , datum, a v období od , datum, do , datum, patřilo do předmětu jeho podnikání mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. (zjištěno z obchodního rejstříku) Žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy č. , hodnota, dne , datum, úvěr ve výši , částka, za účelem úhrady části ceny zboží, a to černé techniky – , Anonymizováno, , Anonymizováno, pro max, kteroužto částku zaslal žalobce na účet prodejce , právnická osoba, (zjištěno z uvedené smlouvy a ze sdělení , právnická osoba, .) a dále dne , datum, žalobce žalovanému poskytl částku , částka, poukázáním na účet žalovaného vedený tehdy , Anonymizováno, , Anonymizováno, a.s. (zjištěno ze sdělení , právnická osoba, .) Z dokumentu označeného jako potvrzení o provedení ověření bonity klienta soud nezjistil, na základě čeho žalobce ověřoval úvěruschopnost žalovaného. Žádné doklady o skutečných příjmech a výdajích žalovaného v době uzavření předmětné úvěrové smlouvy soudu předloženy nebyly. Z výzvy ze září , Anonymizováno, a z výzvy z října , Anonymizováno, a z podacích archů soud zjistil, že žalobce zasílal žalovanému výzvy k úhradě dlužných částek z předmětné smlouvy. Žádný doklad o doručení uvedených výzev žalovanému však soudu předložen nebyl. Z dalších provedených důkazů soud žádné významné skutečnosti pro rozhodnutí v této věci nezjistil.V tomto případě je předmětem řízení nárok úvěrujícího vůči úvěrovanému na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných úroků na základě smlouvy o úvěru uzavřené podle ustanovení § 2395 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „OZ“), jako spotřebitelský úvěr ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, (dále jen „ZSÚ). Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odst. 2, je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.Byť v citovaných ustanoveních je až do , datum, neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru v důsledku řádného neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele stanovena jako relativní, tak podle stávající judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C-679/18 je soud povinen z moci úřední zkoumat, tedy nikoli pouze na základě námitky žalovaného, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně prověřoval úvěruschopnost žalovaného a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr žalobce, že žalovaný bude schopen řádně splácet sjednaný úvěr.Na základě zjištěných skutečností a citovaných zákonných ustanovení soud dospěl k závěru, že v řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému částku , částka, , a to na základě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval před poskytnutím uvedených peněžních prostředků úvěruschopnost žalovaného v souladu s § 86 ZSÚ, tj. že by ověřoval jeho příjmy a výdaje na základě spolehlivých a dostatečných údajů (např. na základě údajů z výplatních pásek, z nájemní smlouvy, z výpisů z běžného účtu), tudíž je na předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru nutno hledět jako na neplatnou ve smyslu § 86 a § 87 ZSÚ. Žalobce tak neprokázal, že by měl z uvedené smlouvy vůči žalovanému vedle nároku na vrácení poskytnuté jistiny ještě jiné nároky. Jelikož sám žalobce tvrdil, že žalovaný žalobci z titulu uvedené smlouvy zaplatil pouze částku , částka, , a v řízení nebylo zjištěno, že by žalovaný uhradil více, je žalovaný povinen žalobci zaplatit rozdíl mezi těmito částkami, což je , částka, . Proto soud žalobě ohledně této částky vyhověl. Zároveň soud přiznal dle § 1970 OZ a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. žalobci i úrok z prodlení z této částky v zákonné sazbě ode dne , datum, , což je den následující po doručení žaloby žalovanému, kterýžto den soud považuje za první den prodlení žalovaného, jelikož v řízení nebylo prokázáno, že by se jakákoliv výzva žalobce k úhradě žalované částky dostala do dispoziční sféry žalovaného před doručením žaloby. (výrok I.)Ve zbývající části soud žalobu z výše uvedených důvodů zamítl. (výrok II. tohoto rozsudku)O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Vzhledem k tomu, že úspěch žádného z účastníků ohledně předmětu řízení, do něhož soud zahrnul i požadované příslušenství s ohledem na jeho výši, nebyl výrazně vyšší než úspěch druhého, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal.