4 C 71/2025-49 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne , datum, , se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, , č. j. EPR , č. účtu, , soud pro částečné zpětvzetí žaloby řízení částečně zastavil co do částky , částka, . Předmětem řízení tak zůstala částka , částka, s příslušenstvím. Takto žalobce požadoval uhradit jistinu úvěru ve výši , částka, , úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, , úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , smluvní pokutu ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75% ročně, úrok 8,00% ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Konečně žalobce požadoval náhradu nákladů řízení.2. Svůj nárok žalobce odvozuje od Smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou se žalovaným dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobce, společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, (dále jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy žalobce v den uzavření smlouvy vyplatil žalované v hotovosti částku , částka, a žalovaná se zavázala splácet jistinu úvěru spolu s příslušenstvím ve splátkách specifikovaných ve Smlouvě.3. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou vyplývající ze Smlouvy na žalobce, postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno., právnická osoba, výzvě soudu žalobce doplnil svá žalobní tvrzení tak, že uvedl, že jeho právní předchůdce s odbornou péčí posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením Smlouvy a jejich ověření doklady vyžádanými od žalované a nahlédnutím do veřejných registrů, tj. NRKI, BRKI, SOLUS a insolvenčního rejstříku. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne , datum, (dále jen „Žádost“) a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu Žadatele“, konkrétně potvrzením od zaměstnavatele. Teprve následně, po vyhodnocení získaných informací, byla s žalovanou uzavřena smlouva o úvěru.5. Soud vydal v této věci elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalované řádně doručit, a proto byl zrušen. Jelikož ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím bez nařízení jednání, postupoval soud podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) a rozhodl, aniž ve věci nařizoval jednání.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce vyplatil žalované v hotovosti částku , částka, . Z transakční historie soud zjistil, že žalovaná dosud na závazky vyplývající ze Smlouvy uhradila částku , částka, .7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, bylo prokázáno, že veškeré pohledávky za žalovanou vyplývající ze Smlouvy nabyl žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že právní předchůdce žalobce žalované oznámil, že pohledávka byla postoupena na žalobce.8. Z Výzvy k plnění ve spojení s podacím lístkem má soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k úhradě dluhu, přičemž jí k tomu poskytl dodatečnou lhůtu do , datum, .9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném v době uzavírání smluv (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.11. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.12. Podle ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.14. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.15. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.16. Po posouzení skutečností obsažených v listinných důkazech z pohledu citovaných zákonných ustanovení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.17. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud se proto nejdříve zabýval tím, zda se předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 zákona o spotřebitelském úvěru před uzavřením Smlouvy řádně a s odbornou péčí zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Na základě provedeného dokazování pak soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce svým povinnostem vyplývajícím ze zákona o spotřebitelském úvěru nedostál.18. Soudu je z úřední činnosti známo, že ke dni uzavření Smlouvy byly proti žalované vedeny tři exekuce, což je skutečnost, která bezpochyby budila důvodné pochybnosti o schopnosti žalované řádně hradit poskytnutý úvěr. Existenci exekucí přitom předchůdce žalobce mohl a měl zjistit, pokud by měl alespoň elementární snahu skutečně prověřit úvěruschopnost žalované a opatřil si výpis z Centrální evidence exekucí. Za popsané situace má soud značné pochyby o tom, zda předchůdce žalobce skutečně nahlížel do registrů NRKI, BRKI a SOLUS, jak žalobce tvrdí. Právě uvedené tak svědčí spíše o tom, že žalovaný na reálné prověření úvěruschopnosti žalované zcela rezignoval.19. Soud proto dospěl k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a Smlouvu je třeba hodnotit jako absolutně neplatnou podle § 588 občanského zákoníku.20. Závěr o absolutní neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4