6 C 142/2025-35 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15,00 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO , IČO, ) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, . K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě lustrace žalovaného v databázích CEE, ISIR, CRKI a EUCB. Na základě těchto skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného. Žalovaný ve sjednané lhůtě peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce. Dlužná částka ve výši , částka, se vedle dlužné jistiny ve výši , částka, dále skládala z poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný nesouhlasil s výší žalované částky, neboť měl za to, že na dlužnou částku nějaké částky uhradil. Jelikož mu však byl zrušen bankovní účet, z něhož částky platil, nemůže tyto platby dohledat. Na jednání doplnil, že dlužnou částku nemohl uhradit, neboť se dostal do finančních problémů. Nyní je jeho finanční situace lepší, proto požádal o možnost uhradit dluh ve splátkách. V současné době pracuje jako OSVČ pro polskou společnost, jeho čistý měsíční příjem činí , částka, . Jeho nejvýznamnější výdajovou položkou je nájem ve výši , částka, měsíčně včetně energií. S manželkou budou mít soud ohledně dluhu u , právnická osoba, , výše tohoto dluhu je asi , částka, . Měsíčně je schopen splácet asi , částka, .3. Z provedených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, , formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, potvrzení o platbě a sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě byly žalovanému převodem na bankovní účet č. , č. účtu, , jehož majitelem a jediným disponentem byl ke dni poskytnutí peněžních prostředků žalovaný, poskytnuty peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit společně s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, nejpozději do , datum, .5. Z dílčí smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na základě této smlouvy právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce.6. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému právním předchůdcem žalobce řádně oznámeno dopisem ze dne , datum, .7. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně jej upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .8. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , Anonymizováno, ze dne , datum, peněžní prostředky ve výši , částka, , které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do , datum, . Žalovaný však ve sjednané lhůtě peněžní prostředky ani zčásti nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, žalobce pouze uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě lustrace žalovaného v databázích CEE, ISIR, CRKI a EUCB s tím, že k prokázání tohoto tvrzení nenavrhuje žádné další důkazy. Soud na základě těchto tvrzení dospěl k závěru, že úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy nebyla právním předchůdcem žalobce řádně zkoumána.9. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.10. Podle § 2392 odst. 1věty první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 1. 1. 2024 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.13. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.15. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce podle § 2390 a násl. o. z., která je současně smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se nejdříve zabýval tím, zda se právní předchůdce žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně zabýval schopností žalovaného splácet poskytnutý úvěr. Soud přitom na základě provedeného dokazování a tvrzení žalobce dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána pouze nahlédnutím do databází CEE, ISIR, CRKI a EUCB s tím, že k tomuto tvrzení nenavrhuje žádné důkazy, nebyla úvěruschopnost žalovaného před uzavřením Smlouvy řádně zkoumána. Soud proto Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou podle § 87 odst. 1 z. s. ú., a nárok žalobce tedy posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení.16. Vzhledem k tomu, že soud posoudil Smlouvu jako absolutně neplatnou, je žalovaný podle § 87 odst. 1 věty třetí z. s. ú. povinen žalobci vydat to, oč se na jeho úkor bezdůvodně obohatil plněním poskytnutým na základě absolutně neplatného právního jednání. Z provedeného dokazování vyplývá, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, a že žalovaný doposud žalobci na dlužnou částku ničeho nezaplatil. Soud proto shledal žalobu důvodnou v částce dlužné jistiny ve výši , částka, . Soud žalovanému uložil povinnost tuto částku žalobci uhradit na základě informací zjištěných od žalovaného ohledně jeho majetkových, výdělkových a dalších poměrů v měsíčních splátkách po , částka, , pod ztrátou výhody splátek. Soud v této souvislosti odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, v němž Nejvyšší soud dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona č. 257/2016 Sb. (zákon o