7 C 107/2025-67 — Okresní soud v Břeclavi

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, doručeným soudu dne , datum, , se žalobce domáhal zaplacení částky , částka, spolu s úrokem 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Ke svému návrhu žalobce uvedl, že dne , datum, uzavřel se žalovaným Smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, . Dne , datum, pak žalobce uzavřel se žalovaným úvěrovou smlouvu č. , hodnota, do výše , částka, (dále jen „Úvěrová smlouva“). Úvěr byl plně vyčerpán. Žalovaný byl povinen hradit úroky z poskytnutého meziúvěru v pravidelných měsíčních splátkách. Protože žalovaný sjednané splátky nehradil, žalobce od Úvěrové smlouvy odstoupil a celý závazek se stal splatným ke dni , datum, . K tomuto datu činila pohledávka částku , částka, sestávající z jistiny , částka, a smluvního úroku do data odstoupení , částka, . Před podáním žaloby zaslal žalobce žalovanému výzvu ke splnění závazku dne , datum, .3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Se souhlasem účastníků (§ 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, dále jen „o. s. ř.“) soud postupoval podle § 115a o. s. ř. a rozhodl bez jednání jen na základě účastníky předložených listinných důkazů. Z nich soud zjistil následující skutkový stav.4. Předloženými smlouvami žalobce prokázal, že se žalovaným dne , datum, uzavřel smlouvu o stavebním spoření č. , hodnota, a dne , datum, úvěrovou smlouvu č. , hodnota, . Touto smlouvou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému meziúvěr do výše , částka, a žalovaný se zavázal tento úvěr splácet za podmínek vymezených v úvěrové smlouvě.5. Žádostí o čerpání meziúvěru, oznámením o čerpání meziúvěru a výpisem z meziúvěrového účtu č. , hodnota, žalobce prokázal, že žalovaný meziúvěr ve výši , částka, dne , datum, vyčerpal.6. Oznámením o čerpání finančních prostředků ze dne , datum, žalobce prokázal, že žalovaného informoval o tom, že v souladu se smlouvou je povinen první dva měsíce hradit úroky z meziúvěru částkou , částka, , od dubna 2023 pak částkou , částka, měsíčně. Současně žalovaného informoval, že má povinnost pravidelně dospořovat částku , částka, měsíčně.7. Oznámeními o zvýšení úrokové sazby ze dne , datum, a , datum, žalobce prokázal, že žalovaného informoval o zvýšení úrokové sazby, a tedy i splátek meziúvěru na , částka, od , datum, a na , částka, od , datum, .8. Výpisem z úvěrového účtu žalobce prokázal, že žalovaný úvěr platil řádně jen asi tři měsíce, poté se začal se splátkami opožďovat, platil nepravidelně, od listopadu 2023 do dubna 2024 neuhradil ničeho.9. Z předložené poslední výzvy k úhradě ze dne , datum, a sjetiny elektronických informací o zásilce soud zjistil, že žalobce žalovaného upozornil na možnost odstoupení od smlouvy.10. Oznámením věřitele o odstoupení ze dne , datum, s dodejkou žalobce prokázal, že uvedeného dne využil své právo vyplývající z úvěrové smlouvy, s účinností ke dni , datum, od smlouvy odstoupil a vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši , částka, .11. Konečně předžalobní výzvou ze dne , datum, s poštovním podacím archem žalobce prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.12. Z výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že po odstoupení žalovaný na dluh ještě částečně plnil.13. Jak vyplývá z žaloby, veškeré prostředky došlé na účet meziúvěru ve výši , částka, žalobce započetl na úhradu 8 % p.a. smluvních úroků do data odstoupení.14. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že účastníci řízení dne , datum, uzavřeli úvěrovou smlouvu podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku („o. z.“). Jelikož žalovaný byl při uzavírání smlouvy v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před uzavřením smlouvy řádně zkoumal schopnost žalovaného splácet poskytovaný úvěr, jak mu ukládá § 86 a 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“).15. K prokázání okolností zkoumání úvěruschopnosti žalobce předložil záznam o kontrole příjmů žalovaného, potvrzení o výši pracovního příjmu podepsané žalovaným a výpisy z účtů žalovaného za měsíce listopad 2022, prosinec 2022 a leden 2023. Z těchto dokumentů vyplynulo, že žalovaný je zaměstnán jako řidič u rakouské společnosti IBERDEMAJ KG s průměrným čistým měsíčním příjmem za poslední 3 měsíce ve výši 38 541 Kč, za posledních 12 měsíců pak 42 000 Kč. Tyto údaje rámcově odpovídají příjmům, které jsou patrné z výpisů z účtu. Pro účely posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce příjmy snížil o rezervu ve výši 15 %. Žalovaný prověřil i výdaje žalovaného, když vzal v potaz dosavadní závazky žalovaného ve výši 14 775 Kč měsíčně a pracoval s částkou životního minima , částka, . Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce svým povinnostem vyplývajícím z § 86 a § 87 z. s. ú. dostál.16. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobce se žalovaným platně uzavřel smlouvu o úvěru (§ 2395 o. z.) a poskytl žalovanému úvěr. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky společně se sjednaným úrokem vrátit žalobci formou pravidelných měsíčních splátek, tyto však nehradil řádně a včas. Žalovanému tak vznikl vůči žalobci dluh ve výši , částka, sestávající z jistiny meziúvěru ve výši , částka, a kapitalizovaného smluvního úroku do data odstoupení ve výši , částka, (, částka, minus žalovaným uhrazených , částka, ). Podle úvěrové smlouvy má dále žalobce nárok na smluvní úrok z dlužné jistiny úvěru ve výši 8 % p.a. ode dne následujícího po datu odstoupení, tj. od , datum, do zaplacení. Jelikož žalovaný se dne , datum, dostal do prodlení se splácením peněžitého dluhu, náleží žalobci rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny úvěru od tohoto dne do zaplacení (§ 1970 o. z.). Sazbu zákonného úroku z prodlení soud stanovil podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.17. Jelikož žalobce prokázal oprávněnost svého nároku, soud žalobě v plném rozsahu vyhověl.18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalovanému.