10 C 122/2025-54 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalované zaplacení částky 43 276 Kč sestávající z částky , částka, představující dlužnou jistinu, částky , částka, představující úrok za sjednanou dobu poskytnutí úvěru, částky , částka, představující poplatek za poskytnutí úvěru, částky , částka, představující poplatky za administrativní činnost, částky , částka, představující poplatek za možnost hotovostní platby v místě bydliště a smluvní pokuty ve výši , částka, spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % a úrokem 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , přičemž smlouva byla uzavřena s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, . – dále jen „právní předchůdce žalobce“), který na žalobce pohledávku z předmětné smlouvy postoupil na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o úvěru bylo žalované poskytnuto , částka, , které měla spolu s úrokem a poplatky vrátit v 14 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když celkem uhradila toliko částku , částka, , a proto žalobci má náležet výše uplatněné plnění. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumal právní předchůdce žalobce schopnost žalované splácet poskytnuté finanční prostředky na základě informací poskytnutých žalovanou, v interních a externích databázích, z veřejných registrů a potvrzení příjmů žalované.2. Žalovaná se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřila.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako „smlouva o úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina žalovanou a zástupcem právního předchůdce žalobce podepsána, přičemž obsahuje závazek právního předchůdce žalobce poskytnout žalované , částka, , které bude žalovaná spolu s „poplatky“ splácet, a to v 14 pravidelných měsíčních splátkách po , částka, . Z listiny označené jako „žádost o úvěr“ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina žalovanou a právním předchůdcem žalobce podepsána, že žalovaná uvedla, že její čistý příjem je , částka, a měsíční výdaje , částka, . Z listiny označené jako „potvrzení o výši příjmu“ ze dne , datum, soud zjistil, že průměrný měsíční příjem žalované za poslední 3 měsíce činil , částka, . Z transakční historie žalované soud zjistil, že na smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, uhradila , částka, . Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, včetně seznamů postoupených pohledávek a potvrzení o uhrazení úplaty za postoupené pohledávky soud zjistil, že obsahuje závazek převést pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, z právního předchůdce žalobce na žalobce. Z oznámení o postoupení pohledávek právním předchůdcem žalobce adresovaným žalované včetně doručenky soud zjistil, že žalovaná byla informována, že pohledávka, která je předmětem tohoto soudního řízení, byla postoupena na žalobce, přičemž žalovaná byla vyzvána k jejich úhradě.5. Z dalších provedených důkazů nezjistil soud skutečnosti rozhodné pro rozhodnutí v této věci.6. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalované celkem , částka, , které se žalovaná zavázala vrátit, přičemž tak měla učinit spolu s úroky a „poplatky“. Před poskytnutím finančních prostředků právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalované peníze vrátit na základě informací poskytnutých žalovanou, v interních a externích databázích, z veřejných registrů a potvrzení příjmu žalované. Žalovaná z poskytnutých finančních prostředků vrátila celkem , částka, .7. Žalobce prokázal notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávek z právního předchůdce žalobce na žalobce coby postupníka. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ).8. Žalovaná má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotných uzavřených smlouvách a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tyto závazky rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.10. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.11. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.12. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.13. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalované.14. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalované strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.15. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, , ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit spr