10 C 82/2025-44 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, (neuhrazená jistina úvěru ve výši , částka, , poplatky ve výši , částka, , náklady na vymáhání ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši , částka, ) spolu s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku, a to dle smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , která měla být uzavřena mezi žalovaným a žalobcem dne , datum, . Žalobce žalobu odůvodnil tím, že žalovaný v průběhu trvání úvěrového vztahu celkem načerpal částku , částka, a uhradil částku , částka, . Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobci jistinu úvěru spolu s úroky a „poplatky“, a to ve splátkách vymezených v úvěrové smlouvě. Splátky však žalovaný řádně a včas nesplácel. Žalobce uvedl, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal, a to na základě údajů poskytnutých klientem, z veřejně dostupných databází (NRKI, SOLUS, CEE a ISIR) a výpočtem rozdílu mezi příjmy a výdaji žalovaného.2. Žalovaný se k žalobě i přes výzvu soudu nikterak nevyjádřil.3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako „šikovný účet – revolvingový úvěr č. , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že se jedná o smlouvu o spotřebitelském úvěru, která obsahuje závazek žalobce umožnit žalovanému čerpat úvěr až do výše , částka, a závazek žalovaného úvěr spolu s úroky a poplatky splácet měsíčními splátkami ve výši minimálně 4 % z dlužné částky, nejméně , částka, . Z karty klienta soud zjistil, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, nemá děti, má příjem ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně, příjem ostatních členů domácnosti činí , částka, měsíčně, měsíční výdaje domácnosti uvedené v žádosti činí , částka, . Lustrace v různých registrech (mj. SOLUS, NRKI, CEE) neodhalila žádný problém. V dokumentu „Ověření bonity MLS“ bylo mj. uvedeno, že žalovaný v době žádosti o úvěr splácel jiným společnostem na splátkách úvěrů částku , částka, měsíčně, tato informace odpovídá údajům obsaženým v žalobcem předloženém výpisu z NRKI. Žalobce při posuzování úvěruschopnosti pracoval s výší měsíčních výdajů žalovaného na bydlení ve výši , částka, a s životním minimem členů domácnosti ve výši , částka, . Z výpisu z NRKI soud zjistil, že žalovaný měl v době uzavírání úvěrové smlouvy 3 aktivní splátkové kontrakty o zbývajícím objemu cca , částka, , přičemž všechny tyto úvěry vznikly v nedávné době (květen 2022, leden 2023, květen 2023) a čerpal kontokorent s úvěrovým rámcem , částka, s tím, že v posledním půlroce před uzavřením úvěrové smlouvy úvěrový rámec vyčerpával téměř v plném rozsahu, v červnu 2023 dokonce úvěrový rámec přečerpal. Z listiny označené „Výpis čerpání, splátek a úhrad“ soud zjistil, že žalovaný čerpal úvěr ve výši celkem , částka, (zčásti převodem na účet č. , č. účtu, , zčásti platbami u obchodníků) a že na předmětnou smlouvu zaplatil celkem , částka, . Ze sdělení , právnická osoba, . soud zjistil, že vlastníkem a jediným disponentem účtu č. , č. účtu, byl v době uzavírání smlouvy žalovaný.5. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí v této věci.6. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru postupně částku celkem , částka, , žalovaný dosud na úvěrovou smlouvu uhradil částku , částka, . Před uzavřením úvěrové smlouvy žalobce formálně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a to jednak z informací, které získal od žalovaného, jednak v interních a externích databázích a registrech.7. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).8. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 věty druhé, je smlouva neplatná.9. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.10. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.11. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.12. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného.13. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalovaného strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.14. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014, ve věci C449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkou