16 C 183/2025-72 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobou, podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, a postoupenou zdejšímu soudu jako soudu místně příslušnému, se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % ročně a úroku 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , kterou uzavřeli žalovaný a společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, . Žalobce uvedl, že na základě uvedené smlouvy poskytla jmenovaná společnost žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy a žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti úrok ve výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , a to ve 14 měsíčních splátkách po , částka, nejpozději do dne , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Celkově žalovaný uhradil na uvedenou smlouvu částku , částka, . Pohledávka věřitele z uvedené smlouvy vůči žalovanému byla postoupena žalobci. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno.2. Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce a žalovaný svou nepřítomnost neomluvil. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o.s.ř.“), věc projednal v nepřítomnosti žalovaného a provedl dokazování žalobcem předloženými a navrženými důkazy. Poté jednání odročil na den , datum, za účelem doplnění návrhů na dokazování žalobcem. K jednání dne , datum, se opět dostavil pouze zástupce žalobce, přičemž žalovaný svou nepřítomnost neomluvil. Soud u tohoto jednání doplnil dokazování a na základě něho zjistil následující skutečnosti.3. Společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , existuje od , datum, a do předmětu její činnosti patří od , datum, i poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení a tato společnost není bankou. (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku). Žalobce existuje ode dne , datum, . (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku). Jmenovaná společnost a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, a na základě ní jmenovaná společnost poskytla žalovanému dne , datum, v hotovosti částku , částka, a žalovaný se zavázal vrátit jmenované společnosti tuto částku a zároveň zaplatit úrok , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, ve 14 měsíčních splátkách po , částka, . (zjištěno z uvedené smlouvy) Před uzavřením smlouvy jmenovaná společnost zjistila ze sdělení žalovaného, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije v nájmu u své přítelkyně, z potvrzení o výši příjmu žalovaného datovaného dnem , datum, ověřila uzavření pracovního poměru na dobu neurčitou a příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně. (zjištěno ze žádosti žalovaného o úvěr, z potvrzení o výši příjmu a z čestného prohlášení žalovaného). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , z potvrzení o zaplacení kupní ceny ze dne , datum, , ze seznamu pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka jmenované společnosti vůči žalovanému z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci. Žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvu k úhradě žalované částky, což soud zjistil z výzvy datované dnem , datum, a z podacího lístku datovaného tímtéž dnem.4. Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení postoupený nárok poskytovatele spotřebitelského úvěru vůči spotřebiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných poplatků a úroků na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „OZ“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 OZ věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1880 odst. 1 OZ postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.5. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů včetně spotřebitele a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.6. Na základě učiněných zjištění při použití citovaných ustanovení právních předpisů soud v tomto případě neshledal porušení povinnosti poskytovatele spotřebitelského úvěru stanovené v § 86 a § 87 ZSÚ a má za prokázané, že společnost , právnická osoba, ., na základě předmětné smlouvy o úvěru poskytla žalovanému dne , datum, částku , částka, za úrok , částka, a že žalovaný měl poskytnutou částku i s uvedeným úrokem (celkem tedy částku , částka, ) jmenované společnosti z titulu uvedené smlouvy zaplatit do , datum, . Jelikož v řízení nebylo zjištěno, že žalovaný zaplatil na uvedenou smlouvu více než částku , částka, , jak tvrdí žalobce, je žalovaný povinen uhradit na výše uvedenou smlouvu ještě částku , částka, . Soud totiž všechny další sjednané povinnosti žalovaného k „úhradě za poskytnutí úvěru“, k „úhradě nákladů na vyhodnocení úvěru“ a k „úhradě inkasa plateb v hotovosti“ považuje za sjednané neplatně, jelikož byly sjednané v rozporu se zákonem, neboť podle § 2395 OZ při úvěru lze sjednat pouze úroky. Soud má za to, že tímto způsobem (sjednáním uvedených „úhrad“) původní věřitel pouze netransparentně navyšoval cenu za poskytnutí peněžních prostředků, která by však měla být vyjádřena ve sjednaném úroku. A jelikož úrok byl sjednán pevnou částkou, soud jakýkoliv další nárok na úhrady v souvislosti s uzavřením předmětné úvěrové smlouvy považuje za sjednaný neplatně. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že nárok původního věřitele z předmětné smlouvy byl postoupen žalobci, soud žalobě vyhověl ohledně částky , částka, a zároveň žalobci přiznal i úrok z prodlení v zákonné sazbě jdoucí ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky úvěru. (výrok I.)7. S ohledem