16 C 213/2025-63 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobou podanou u zdejšího soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % ročně a úroku 8 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, přičemž žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne , datum, se společností , právnická osoba, ., smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které jmenovaná společnost poskytla žalovanému částku , částka, v hotovosti v den uzavření smlouvy, a žalovaný se zavázal vedle vrácení poskytnuté částky zaplatit jmenované společnosti úrok ve výši , částka, , úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření Smlouvy ve výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši , částka, , a to v 14 měsíčních splátkách po , částka, , do dne , datum, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Celkově žalovaný uhradil na uvedenou smlouvu částku , právnická osoba, Kč. Pohledávka věřitele z uvedené smlouvy vůči žalovanému byla postoupena žalobci.Dne , datum, vzal žalobce žalobu zpět ohledně částky , částka, , soud proto řízení v této části podle § 96 odst. 1 a 2 zákon č. 99/19633 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „o. s. ř.“) zastavil, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.Soud považuje žalobu za doručenou žalovanému v souladu s ustanoveními § 49 o. s. ř. Žalovaný se po celou dobu řízení k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, , k němuž se dostavil pouze zástupce žalobce a žalovaný svou nepřítomnost neomluvil. Soud tedy v souladu s ustanovením § 101 odst. 2 a 3 o.s.ř. věc projednal v nepřítomnosti účastníků a ve věci provedl dokazování žalobcem předloženými a navrženými důkazy, z nichž zjistil následující skutečnosti.Společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , existuje od , datum, a do předmětu její činnosti patří od , datum, i poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení a tato společnost není bankou. (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku) Žalobce existuje ode dne , datum, . (zjištěno z výpisu z obchodního rejstříku) Jmenovaná společnost a žalovaný uzavřeli dne , datum, smlouvu o úvěru č., hodnota, tak, jak žalobce uvedl v žalobě, a na základě ní jmenovaná společnost poskytla žalovanému dne , datum, částku , částka, . (zjištěno z uvedené smlouvy) Před uzavřením smlouvy jmenovaná společnost zjistila ze sdělení žalovaného, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost a žije u rodičů a ověřila z pracovní smlouvy žalovaného datované dnem , datum, uzavřené na neurčito a ze 2 výplatních pásek příjem žalovaného ze zaměstnání ve výši kolem , částka, měsíčně. (zjištěno z uvedených dokladů a z žádosti žalovaného o úvěr) Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a z oznámení o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud zjistil, že pohledávka jmenované společnosti z uvedené smlouvy byla postoupena žalobci. Žalobce žalovanému zaslal předžalobní výzvu k úhradě žalované částky, což soud zjistil z výzvy datované dnem , datum, a z podacího lístku datovaného dnem , datum, .Na základě uvedených zjištění soud dospěl k závěru, že v tomto případě je předmětem řízení nárok poskytovatele spotřebitelského úvěru vůči spotřebiteli na vrácení poskytnutých peněžních prostředků a na zaplacení sjednaných poplatků a úroků na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, (dále jen „ZSÚ“). Podle § 2395 OZ smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1970 OZ po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto nařízením je pak nařízení vlády č. 351/2013 Sb., podle něhož výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů včetně spotřebitele a, pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy pokud z výsledků posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Soud v tomto případě neshledal porušení povinnosti poskytovatele úvěru stanovené v § 86 a § 87 ZSÚ.Soud tak má na základě učiněných zjištění a citovaných ustanovení právních předpisů za prokázané, že společnost , právnická osoba, ., na základě předmětné smlouvy o půjčce poskytla žalovanému dne , datum, částku , částka, za úrok , částka, a žalovaný měl poskytnutou částku i s uvedeným úrokem (celkem tedy částku , částka, ) jmenované společnosti z titulu uvedené smlouvy zaplatit do , datum, . Dle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil na uvedenou smlouvu pouze částku , právnická osoba, Kč. Žalovaný je tak povinen uhradit na výše uvedenou smlouvu ještě částku , částka, . Soud totiž všechny další sjednané povinnosti žalovaného k „úhradě za poskytnutí úvěru“, k „úhradě nákladů na vyhodnocení úvěru“ a k „úhradě inkasa plateb v hotovosti“ považuje za sjednané neplatně, jelikož byly sjednané v rozporu se zákonem, neboť podle § 3095 OZ při úvěru lze sjednat pouze úroky. Soud má za to, že tímto způsobem původní věřitel pouze netransparentně navyšoval cenu za poskytnutí peněžních prostředků, která by však měla být vyjádřena ve sjednaném úroku. A jelikož úrok byl sjednán pevnou částkou, soud jakýkoliv další nárok na úhrady v souvislosti s uzavřením úvěrové smlouvy považuje za sjednaný neplatně. Vzhledem k tomu, že v řízení bylo prokázáno, že nárok původního věřitele z předmětné smlouvy byl postoupen žalobci, soud žalobě vyhověl ohledně částky , částka, a zároveň žalobci přiznal i úrok z prodlení v zákonné sazbě jdoucí ode dne následujícího po dni splatnosti poslední splátky úvěru. (výrok II.)S ohledem na uvedené závěry soud žalobu ve zbývající části zamítl. (výrok III.)O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle něhož soud v případě částečného úspěchu účastníků ve sporu náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí nebo žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřizná. Vzhledem k tomu, že v tomto případě byl úspěšnější žalovaný ohledně předmětu řízení, za který soud považuje jak žalovanou jistinu, tak příslušenství, výrazně vyšší, avšak žádné náklady v řízení mu nevznikly, soud žádnému z účastníků náhradu nákladů řízení nepřiznal. (výrok IV.)