4 C 126/2025-40 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky 14.960 Kč (sestávající z jistiny úvěru ve výši , částka, , zbytku poplatku za poskytnutí úvěru ve výši , částka, a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky , částka, od , datum, do , datum, ve výši , částka, ) se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %.2. Žalobu odůvodnil tak, že dne , datum, uzavřel s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný nehradil ve smlouvě ujednané splátky úvěru řádně a včas, uhradil pouze částku , částka, . Dluh neuhradil ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu.3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou, jelikož žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce nezkoumal příjmy ani výdaje žalovaného. Žalobce tvrdil, že žalovaný měl příjmy , částka, měsíčně, avšak dle výpisu z účtu měl průměrný kreditní obrat , částka, . Co se týče výdajů, žalobce tvrdil výdaje žalovaného , částka, , z výpisu z účtu předloženého žalobcem však vyplývá debetní obrat , částka, . Poukázal také na to, že žalovaný měl již v době uzavírání Smlouvy závazky vůči dalším společnostem. Navrhl tedy, aby soud zavázal žalovaného pouze k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši , částka, .4. Soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání, které ve věci proběhlo dne , datum, , omluvil a souhlasil, aby bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti.5. Jelikož žalovaný uzavíral Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy.6. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Žalobce ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedl následující skutková tvrzení. Žalovaný v žádosti uvedl měsíční příjem ve výši 95.000 Kč, souhrn pravidelných výdajů ve výši 20.000 Kč a jiné finanční závazky ve výši 10.000 Kč. Tyto informace ověřil výpisem z účtu žalovaného za období , datum, - , datum, pořízený prostřednictvím služby Kontomatik. Z výpisu z účtu vyplynul kreditní obrat za měsíc 06/2024, tedy součet příjmů, ve výši 40.000 Kč a debetní obrat, tedy součet výdajů, ve výši 36.031,71 Kč, z toho pouze jedna platba úvěru COOL CREDIT, s.r.o. ve výši 2.400 Kč. Výdaje žalovaného vyplývající z předloženého výpisu podle žalovaného odpovídaly výdajům deklarovaným žalovaným. Při posuzování výdajů vzal žalobce v úvahu pouze výdaje pravidelné, neboť žalovaný tím, že měl v úmyslu získat od žalobce úvěr, musel předpokládat případné omezení nepravidelných (zbytných) výdajů, tak, aby byl schopen úvěr splatit. Proto není pro posouzení úvěruschopnosti podstatný údaj o debetním zůstatku účtu.10. Žalobce dále uvedl, že si obstaral výpis z databáze European Credit Bureau (EUCB) a Registru platebních informací (REPI), shromažďující údaje o úvěrové historii shromažďované od jiných poskytovatelů krátkodobých úvěrů, z něhož vyplývá pozitivní úvěrová historie žalovaného. S ohledem na výši a dobu splatnosti požadovaného úvěru nepovažoval žalobce za nezbytné a přiměřené, aby opatřoval výpisy z databází nebankovních a bankovních poskytovatelů úvěrů (NRKI/BRKI). K námitce žalovaného, že žalobce neprověřil jeho daňové přiznání jako osoby samostatně výdělečně činné, žalobce uvedl, že toto nelze vzhledem k výši úvěru na žalobci požadovat, přičemž odkázal na závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 12. 2024, č. j. 39 Co 260/2024-233.11. Soud provedl dokazování profilem klienta, výpisy z účtu žalovaného pořízenými prostřednictvím služby Kontomatik a výpisy z EUCB a REPI. Z výpisů Kontomatik přitom vyplývá, že žalovaný si za 4 měsíce předcházející uzavření smlouvy bral řadu menších úvěrů u nebankovních poskytovatelů (např. v březnu , částka, od Flexifin, , částka, od Zaplo, , částka, od CreditPortal, , částka, od Podnikaček; v dubnu , částka, od , právnická osoba, , v květnu , částka, od FlexiFin, , částka, od RERUM a , částka, od , právnická osoba, ). Současně soud z těchto výpisů zjistil, že výdaje žalovaného převyšovaly jeho příjmy a kladnou finanční bilanci se žalovanému dařilo držet právě jen díky úvěrům, které si bral.12. Informace, které měl žalobce při poskytování úvěru k dispozici, tedy jednoznačně vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytovaný úvěr řádně splácet. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a tento poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva je z toho důvodu podle § 87 z. s. ú. neplatná.13. Závěr o neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z konstantní judikatury vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.14. Soud se tak dále žalobou zabýval pouze z toho pohledu, zda je žalovaný povinen žalobci vydat bezdůvodné obohacení, a to podle § 87 z. s. ú.15. Z potvrzení o provedené platbě ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobce dne , datum, zaslal na účet č. , č. účtu, částku 10.000 Kč. Ze sdělení Raiffeisenbank vyplynulo, že majitelem a jediným disponentem uvedeného účtu byl v té době žalovaný.16. Z tvrzení žalobce, které je však ve prospěch žalovaného, vzal soud za prokázané, že žalovaný dosud na závazky vyplývající z úvěrové smlouvy uhradil částku 2.150 Kč.17. Předžalobní výzvou ze dne , datum, a podacím lístkem žalobce prokázal, že žalovaného před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu.18. Soud tedy dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy finanční prostředky ve výši 10.000 Kč, žalovaný dosud na dluh uhradil částku 2.150 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (podle § 87 z. s. ú.).19. Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, bylo na žalovaném, aby případně tvrdil a prokázal, že není schopen bezdůvodné obohacení žalobci vrátit v „základní“ době do tří dnů od právní moci rozsudku, vyplývající z § 160 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalovaný námitky tohoto charakteru nevznesl, u