4 C 145/2025-38 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, (dlužná jistina úvěru ve výši , částka, a dlužná částka poplatku ve výši , částka, ) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 15 % a úrokem 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. Žalobu odůvodnil tak, že jeho právní předchůdce, společnost , právnická osoba, , IČO: , IČO, (dále jen „předchůdce žalobce“), dne , datum, uzavřel se žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, . Žalovaný nehradil ve smlouvě ujednané splátky úvěru řádně a včas, dosud uhradil pouze částku , částka, . Žalobce nabyl pohledávku za žalovaným na základě postoupení. Žalovaný nezaplatil dluh ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu.3. Žalobce uvedl, že jeho předchůdce před poskytnutím úvěru s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného úvěr splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného, informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny z pracovní smlouvy a výpisů z bankovního účtu. Vzhledem k tomu, že žalovaný měl doložený příjem ze zaměstnání ve výši , částka, měsíčně, neměl vyživovací povinnost a neměl jiné úvěry, předchůdce žalobce dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet úvěr je dostatečná.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání konanému dne , datum, se nedostavil, ačkoli předvolání mu bylo řádně doručeno, neomluvil se a nepožádal o odročení. Soud proto v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného.5. Jelikož žalovaný uzavíral Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy.6. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Z. s. ú. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl. § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 z. s. ú.10. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Úvěrovou smlouvu uzavřenou bez takového řádného zkoumání úvěruschopnosti dlužníka je tedy dle Ústavního soudu ČR třeba posoudit jako rozpornou s dobrými mravy (srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). Z výše uvedených závěrů Ústavního soudu ČR tedy vyplývá, že pokud řádné nezkoumání úvěruschopnosti dlužníka při uzavření úvěrové smlouvy může vést k posouzení uzavřené smlouvy jako rozporné s dobrými mravy dle ustanovení § 580 odst. 1 o. z., je soud povinen se otázkou řádného zkoumání úvěruschopnosti zabývat i bez námitky žalovaného strany, neboť zjevný rozpor s dobrými mravy zakládá dle ustanovení § 588 o. z. absolutní neplatnost takového právního jednání, ke které je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.11. Věřitel přitom nedostojí této své povinnosti, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018); informace od spotřebitele musí být dostatečné a jeho případná pouhá prohlášení musí být podepřena doklady (srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 18. prosince 2014 ve věci C 449/13). Poskytovatel úvěru je tedy povinen vyžadovat doložení údajů poskytnutých spotřebitelem tak, aby si mohl ověřit správnost těchto údajů. Posouzení úvěruschopnosti přitom není jen mechanické odečtení výdajů od příjmů, ale poskytovatel úvěru musí být schopen provést jednoduchou analýzu, zda mu údaje pro řádné posouzení úvěruschopnosti stačí; jinými slovy, zda na jejich základě může učinit závěr, že spotřebiteli po vynaložení běžných výdajů a po úhradě všech dalších závazků zbude taková částka, aby mohl věřiteli pravidelně splácet sjednané splátky. Stanoví-li věřitel výdaje pouze na základě ekonomického modelu, aniž by dlužníka vedl k doložení konkrétních údajů, nezkoumal výdajovou stránku žadatele řádně (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2023, sp. zn. 33 ICdo 126/2022).12. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud provedl dokazování zákaznickou kartou. V té je uvedeno, že žalovaný bydlí jako spoluvlastník, má základní vzdělání, je svobodný. Je zaměstnán jako operátor s čistým příjmem , částka, , příjem byl podle zákaznické karty ověřen z pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu. Žalovaný uvedl, má kontokorent s měsíčními splátkami , částka, , jeho odhadované měsíční výdaje činí , částka, .13. Na podkladě právě uvedených skutkových zjištění soud dospěl k závěru, že předchůdce žalobce nedostál svým povinnostem vyplývajícím z § 86 z. s. ú., když při posuzování úvěruschopnosti sice prověřil příjmy žalovaného, ohledně jeho výdajů se však spolehl pouze na zjevně fiktivní výši výdajů ve výši , částka, . Taková výše výdajů neodpovídá ekonomické realitě, navíc nedosahuje ani výše životního minima jednotlivce, které v době uzavírání smlouvy činilo , částka, . Sám žalovaný v žádosti o úvěr (zákaznické kartě) připustil, že má kontokorent, což svědčí o tom, že jeho skutečné výdaje byly pravděpodobně násobně vyšší. Bylo na předchůdci žalobce, aby za právě popsané situace o to důkladněji prověřoval skutečné výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. To však předchůdce žalobce neučinil.14. Soud tak dospěl k závěru, že předchůdce žalobce řádně nesplnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a tento poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva je z toho důvodu podle § 87 z. s. ú. neplatná.15. Závěr o neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď m