4 C 199/2025-66 – Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky 32.062,09 Kč s příslušenstvím. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ., IČO: , IČO, /dále jen „právní předchůdce žalobce“/) a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému finanční hotovost ve výši 17.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal uhradit spolu s příslušenstvím ve výši 20.360 Kč, tj. celkem ve výši 37.360 Kč, ve 20 měsíčních splátkách po částce 1.868 Kč. Žalovaný však sjednané splátky nehradil řádně a včas, uhradil pouze částku 6.800 Kč. Pohledávka byla následně postoupena na žalobce. Následně žalobce uzavřel se žalovaným dne , datum, dohodu o uznání dluhu, v níž žalovaný uznal svůj dluh co do důvodu a výše 42.262,09 Kč. Žalovaný však dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci nařídil jednání na den , datum, . Žalovaný se k jednání, byť byl ze strany soudu řádně předvolán, nedostavil, ani svou nepřítomnost neomluvil. Podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka; vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Soud tedy jednal v nepřítomnosti žalovaného.3. Žalobce byl ještě před jednáním vyzván k doplnění svých tvrzení týkajících se prověření úvěruschopnosti žalovaného a předložení originálu smlouvy o úvěru a splátkové dohody.4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.5. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, má soud za prokázané, že tato byla uzavřena dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným a na základě této smlouvy byla žalovanému poskytnuta částka 17.000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s úrokem a dalšími poplatky ve výši 20.360 Kč ve 20 měsíčních splátkách po částce 1.868 Kč.6. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy má soud za prokázané, že předmětná pohledávka byla postoupena na žalobce a tato skutečnost byla žalovanému řádně oznámena.7. Ze splátkové dohody ze dne , datum, uzavřené mezi původním žalobcem společností , právnická osoba, , IČO: , IČO, a žalovaným soud zjistil, že žalovaný uznal svůj dluh vůči věřiteli co do důvodu i výše 42.262,09 Kč ze smlouvy č. , hodnota, s tím, smluvní strany souhlasily s kapitalizací dluhu, tj. souhlasily s tím, že uvedená částka se stává jistinou uznaného závazku.8. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů neučinil soud žádná skutková zjištění významná pro rozhodnutí soudu ve věci.9. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit v 20 pravidelných měsíčních splátkách po částce 1.868 Kč, a to spolu s úrokem ve výši 3.961 Kč, úhradou za poskytnutí úvěru ve výši 6.800 Kč, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši 2.799 Kč a inkasním poplatkem za hotovostní platby ve výši 6.800 Kč. Žalovaný poskytnuté peněžní prostředky ve stanovené lhůtě nevrátil, na úvěr uhradil toliko částku 6.800 Kč. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy žalobce v podání doručeném soudu ze dne , datum, na výzvu soudu uvedl, že úvěruschopnost žalovaného ověřoval v interních i externích databázích třetích subjektů a dále v registru SOLUS. V rámci ověřování úvěruschopnosti žalovaného takto právní předchůdce žalobce zjišťoval finanční poměry žalovaného a tyto vyhodnotil pozitivně, což vedlo k poskytnutí finančních prostředků žalovanému, a to i vzhledem k nízké výši poskytnutého úvěru. Žalovaný neměl v době uzavření předmětné smlouvy záznam v insolvenčním rejstříku. K těmto tvrzením žalobce předložil žádost o úvěr, v němž byly uvedeny příjmy žalovaného ve výši , částka, , výdaje na dopravu ve výši , částka, , splátky stávajících půjček , částka, . Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek. Postoupení pohledávky bylo žalovanému řádně oznámeno právním předchůdcem žalobce.10. Zástupce žalobce byl při jednání dne , datum, opakovaně poučen a vyzván k doložení zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, požádal o odročení jednání. Tato žádost byla s ohledem na zásadu hospodárnosti řízení zamítnuta, neboť žalobce byl již před nařízením jednání k doložení těchto dokladů vyzván, avšak výzvu řádně nesplnil a soud neshledal důvod pro poskytnutí další lhůty.11. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.12. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (účinném od 1. 12. 2016), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 téhož zákona, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.13. Dle odstavce druhého téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.14. Dle ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.15. Podle § 580 odst. 1 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.16. Podle § 586 odst. 1 o.z., je-li neplatnost právního jednání stanovena na ochranu zájmu určité osoby, může vznést námitku neplatnosti jen tato osoba.17. Podle § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.18. Podle § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.19. Podle § 1968 věta prvá téhož zákona dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.20. Podle § 1970 téhož zákona po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.21. Na základě výše uvedených důkazů a za použití citovaných ustanovení zákona a zejména i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 soud z úřední povinnosti zkoumal, zda původní žalobce před uzavřením splátkové dohody ze dne , datum, posoudil s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, přičemž dospě