4 C 224/2025-43 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se domáhal zaplacení částky , částka, (sestávající z jistiny úvěru , částka, , poplatku za vyplacení tranší úvěru , částka, , smluvního úroku , částka, , poplatku za službu „Klidné spaní“ , částka, , poplatku za službu „, Anonymizováno, “ , částka, a poplatku za službu „Informační SMS servis“ , částka, ) se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % a částky , částka, (smluvní pokuta podle čl. VIII odst. 1 úvěrové smlouvy za období od , datum, do , datum, ).2. Žalobu odůvodnil tak, že dne , datum, uzavřel s žalovaným Smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále také jen „Smlouva“), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr ve výši celkem , částka, . Žalovaný nehradil ve smlouvě ujednané splátky úvěru řádně a včas, uhradil pouze částku , částka, . Dluh neuhradil ani poté, co mu žalobce zaslal předžalobní výzvu.3. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že činí nesporným, že na základě úvěrové smlouvy čerpal úvěr ve výši , částka, a splatil částku , částka, . Úvěrová smlouva je však podle něj stižena sankcí absolutní neplatnosti. Žalobce podle něj nepostupoval při sjednávání smlouvy s dostatečnou odbornou péčí. Tvrzení žalobce týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného jsou pouze obecná. Žalobce navíc nemohl vycházet z výplatních pásek žalovaného, který je OSVČ, což dokládá výpisem z živnostenského rejstříku. Žalobce nepředložil žádný konkrétní doklad prokazující, že by prověřoval údaje o příjmech a výdajích tvrzených žalovaným. Žalovaný poukázal na to, že v době uzavírání smlouvy již měl závazky vůči dalším společnostem. Postup žalobce podle něj implikuje snahu o formální vykázání úvěruschopnosti žalovaného tak, aby žalovaný na požadovaný úvěr dosáhl. Žalovaný poukázal na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle nichž „bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet.“ Konečně žalovaný namítl, že absolutní neplatnost úvěrové smlouvy by způsobilo i smluvní ujednání o výši smluvního úroku, který je nepřiměřeně vysoký a s ohledem na konstantní judikaturu rozporný s dobrými mravy. Sazba, která se v očích spotřebitele může na první pohled jevit jako číselně vzato nízká (0,866 %) je však úroční sazbou denní, stejně tak je nepřiměřená i sazba RPSN – 1232,04 %. Žalobce navrhl, aby mu soud uložil uhradit pouze částku , částka, (nesplacenou jistinu) představující bezdůvodné obohacení žalovaného, a ve zbytku, aby soud žalobu zamítl. S obecným odkazem na svou finanční situaci požádal o možnost dlužnou částku splatit v měsíčních splátkách po , částka, .4. Soud podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobce, který se z jednání, které ve věci proběhlo dne , datum, , omluvil a souhlasil, aby bylo rozhodnuto v jeho nepřítomnosti.5. Jelikož žalovaný uzavíral Smlouvu v postavení spotřebitele, soud se nejprve z úřední povinnosti zabýval otázkou, zda žalobce před poskytnutím úvěru řádně zkoumal schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet, a to s ohledem na pravidla zakotvená v § 86 a § 87 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.“), ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy.6. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.7. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Žalobce ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedl následující skutková tvrzení. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti podle interní metodiky schválené ČNB. Pověřil platební morálku žalovaného v řadě databází (mj. CNCB, NRKI a BRKI). Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila , částka, , která umožňuje bezproblémové splácení úvěru. Výši příjmu žalobce ověřil výpisem z běžného účtu žalovaného obstaraného prostřednictvím společnosti Kontomatik. K prokázání svých tvrzení předložil metodiku posouzení úvěruschopnosti, výpis o posouzení úvěruschopnosti, potvrzení o výši čistého měsíčního příjmu a výpis z účtu žalovaného.10. Soud konstatuje, že žalobce ani v reakci na velmi konkrétní argumentaci žalovaného neuvedl žádná konkrétní skutková tvrzení o tom, jakým způsobem zkoumal skutečné výdaje žalovaného. Z výpisu z účtu žalovaného, který předložil sám žalobce, je přitom zjevné, že žalovaný byl před uzavřením Smlouvy ve finančních problémech, když krátce po sobě opakovaně čerpal spotřebitelské úvěry u nebankovního poskytovatele , Anonymizováno, (dne , datum, – , částka, , dne , datum, – , částka, , dne , datum, – , částka, ). Z výpisu z účtu navíc vyplývá, že žalovaný splácel minimálně další dva úvěry, a to splátkami ve značně nepravidelné výši.11. Za těchto okolností bylo na žalobci, aby o to důkladněji prověřil skutečné příjmy a výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů. Z žádného z žalobcem předložených důkazů však nevyplývá, že by žalobce náležitě prověřil zejména skutečné výdaje žalovaného a způsob plnění dosavadních dluhů.12. Informace, které měl žalobce při poskytování úvěru k dispozici, tedy jednoznačně vzbuzovaly důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytovaný úvěr řádně splácet. Žalobce neprokázal, že řádně splnil svou zákonnou povinnost posoudit před uzavřením Smlouvy s odbornou péčí schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr a tento poskytnout jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Smlouva je z toho důvodu podle § 87 z. s. ú. neplatná.13. Závěr o neplatnosti Smlouvy pro porušení povinnosti posoudit před uzavřením Smlouvy schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr se opírá o nález Ústavního soudu ČR ze dne , datum, , sp. zn. III. ÚS 4129/18 (dostupné na nalus.usoud.cz) a dále o rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci OPR-Finance s.r.o. proti GK (C-679/18). Nejvyšší soud pak v rozhodnutí ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021, dospěl k závěru, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Z konstantní judikatury vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník povinen vrátit, přihlédne i k částce, která již byla dlužníkem na úvěr v průběhu trvání smluvního vztahu uhrazena.14. Soud se tak dále žalobou zabýval pouze z toho pohledu, zda je žalovaný povinen žalobci vydat bezdůvodné obohacení, a to podle § 87 z. s. ú.15. Mezi stranami je nesporné, že žalobce na základě Smlouvy poskytl žalovanému částku 28.012 Kč a že žalovaný mu uhradil pouze částku 99,73 Kč.16. Soud tedy dospěl ke skutkovému závěru, že žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy finanční prostředky ve výši 28.012 Kč a že žalovaný mu uhradil pouze částku 99,73 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 27.912,27 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobce (podle § 87 z. s. ú.).17. Pokud jde o lhůtu ke splnění této povinnosti, žalobce nevyhověl návrhu žalovaného na plnění ve splátkách, neboť tento pouze zcela obecně odkázal na svou finanční situaci, neuvedl však