6 C 3/2026-28 — Okresní soud v Břeclavi

Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal zaplacení částky , částka, (dlužná jistina úvěru ve výši , částka, a poplatky za úkony související s poskytnutím a správou úvěru ve výši , částka, ) se zákonným úrokem z prodlení ve výši 7,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úrokem 11,45 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.Žalobce odůvodnil žalobu tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále také jen „předchůdce žalobce“), a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr ve výši , částka, , který byl veden na úvěrovém účtu č. , tel. číslo, . Žalovaná nehradila splátky úvěru řádně a včas, předchůdce žalobce proto s účinností ke dni , datum, úvěr zesplatnil. Žalobce nabyl pohledávku za žalovanou na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, . Žalovaná dluh neuhradila ani poté, co jí žalobce zaslal předžalobní výzvu.Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, soud zjistil, že mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla tato smlouva uvedeného dne uzavřena. Obsahem smlouvy byl závazek předchůdce žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši , částka, a závazek žalované tento úvěr splácet splátkami ve výši , částka, měsíčně (článek 6 Smlouvy). Článek 13 Smlouvy pak dával předchůdci žalobce právo úvěr zesplatnit, dostane-li se žalovaná do prodlení se splácením splátek úvěru.Ze sazebníku , Anonymizováno, , účinného od , datum, , a Všeobecných obchodních podmínek , právnická osoba, ., účinných od , datum, (dále jen „VOP“), bylo zjištěno, že předchůdce žalobce účtoval žalované poplatky v souladu s platným sazebníkem a s čl. 11 odst. 11.1 VOP.Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , seznamu postoupených pohledávek, potvrzení o zaplacení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že předchůdce žalobce s účinností ke dni , datum, pohledávku za žalovanou vyplývající ze Smlouvy postoupil žalobci.Předžalobní výzvou ze dne , datum, a podacím lístkem z téhož dne žalobce prokázal, že žalovanou před podáním žaloby vyzval k úhradě dluhu a upozornil ji na možnost vymáhání dlužné částky soudní cestou.S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi předchůdcem žalobce a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala úvěr splácet ve sjednaných měsíčních splátkách, které však nehradila řádně a včas, v důsledku čehož byl úvěr předchůdcem žalobce zesplatněn ke dni , datum, . Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobce, žalovaná byla o postoupení informována. Žalovaná dluh ani přes zaslanou předžalobní výzvu neuhradila.Hmotněprávně soud posoudil nárok žalobce s ohledem na datum uzavření smlouvy a v návaznosti na přechodné ustanovení obsažené v § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014, podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013.Podle § 497 odst. 1 zákona č. 513/1991 Sb., obchodního zákoníku, ve znění účinném ke dni uzavření Smlouvy (dále jen „obch. zák.“), se smlouvou o úvěru věřitel zavazuje, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.Podle § 502 odst. 1 obch. zák. je dlužník od doby poskytnutí peněžních prostředků povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona.Podle § 504 obch. zák. je dlužník povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.Podle § 369 odst. 1 obch. zák. je-li dlužník v prodlení se splněním peněžitého závazku nebo jeho části a není smluvena sazba úroků z prodlení, je dlužník povinen platit z nezaplacené částky úroky z prodlení určené ve smlouvě, jinak určené předpisy práva občanského. Věřitel má vedle úroků z prodlení nárok na úhradu minimální výše nákladů spojených s uplatněním své pohledávky v rozsahu a za podmínek stanovených nařízením vlády.Podle § 517 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení.Podle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu citovaného § 497 odst. 1 obch. zák., na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobce žalované hotovostní úvěr ve výši , částka, . Žalovaná naopak své smluvní povinnosti řádně nesplnila, neboť se dostala do prodlení s hrazením sjednaných splátek úvěru, následkem čehož právní předchůdce žalobce úvěr zesplatnil. Aktivní věcná legitimace žalobce byla prokázána shora uvedenou smlouvou o postoupení pohledávek. Žalovaná nereagovala ani na předžalobní výzvu žalobce a dlužnou částku nezaplatila. Právo žalobce na úrok z poskytnutých peněžních prostředků vyplývá z § 502 odst. 1 obch. zák. a ze smluvního ujednání. Nárok žalobce na zaplacení poplatků vyplývá z čl. 11 odst. 11.1 VOP. Žalovaná se nezaplacením splátek úvěru ve lhůtě jejich splatnosti dostala dnem následujícím po jejich splatnosti do prodlení, čímž vznikl žalobci v souladu s § 517 obč. zák. rovněž nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši stanoví § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. a který žalobce požadoval z dlužné jistiny úvěru od , datum, (tedy dlouho poté, co došlo k zesplatnění úvěru) do zaplacení. S ohledem na výše uvedené shledal soud žalobu v celém rozsahu důvodnou, a proto jí výrokem I. tohoto rozsudku v plném rozsahu vyhověl.O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (převzetí a příprava, předžalobní výzva, žaloba) včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Tyto náklady považuje soud za účelně vynaložené k uplatnění práva žalobce proti žalované.