6 C 49/2026-33 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, doručenou dne , datum, Okresnímu soudu v , adresa, , následně dne , datum, postoupenou jako místně příslušnému Okresnímu soudu v , adresa, , vůči žalovanému domáhal zaplacení částky , částka, spolu s příslušenstvím, sestávajícím ze zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.2. K návrhu žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, . a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření smlouvy o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému částku ve výši , částka, , která měla být splacena nejpozději dne , datum, , a to bezhotovostním převodem ze dne , datum, na bankovní účet uvedený ve smlouvě č. , č. účtu, . Spolu s jistinou úvěru ve výši , částka, se žalovaný smlouvou o úvěru zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši , částka, . Pohledávka původního věřitele vůči žalovanému byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce. Žalovaný na uvedený úvěr ničeho neuhradil ani žalobci, ani jeho právnímu předchůdci, žalobce se tedy domáhá celého nároku, který žalovaný nezaplatil ani na základě výzvy před podáním žaloby, žalovanému odeslané dne , datum, .3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, po celou dobu řízení zůstal nečinný.4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.5. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.6. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, č. , Anonymizováno, , uzavřené mezi společností , právnická osoba, . jako úvěrujícím a žalovaným jako klientem, neobsahující vlastnoruční podpisy smluvních stran, soud zjistil, že na základě této smlouvy jmenovaná společnost poskytla žalovanému jednorázový a bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, , splatný dne , datum, , a to převodem na bankovní účet č. , č. účtu, .7. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru shora, z potvrzení , právnická osoba, . ze dne , datum, o provedené odchozí platbě, ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, a z žalobního návrhu bylo zjištěno, že částka čerpaná žalovaným výplatou na jeho bankovní účet shora činila , částka, a že žalovaný na smlouvu o úvěru neuhradil právnímu předchůdci žalobce ani žalobci ničeho.8. Ze seznamu postoupených pohledávek, z dohody o úplatě ze dne , datum, , z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, , adresovaného žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, má soud za prokázané, že pohledávka věřitele , právnická osoba, . z uvedené smlouvy o úvěru byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobci a že žalovaný byl o této skutečnosti písemně informován.9. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, , adresované žalovanému, a z poštovního podacího lístku ze dne , datum, soud zjistil, že žalobce prostřednictvím svého zástupce vyzval žalovaného k zaplacení žalované pohledávky a současně ho upozornil na další postup v případě jejího neuhrazení, včetně možnosti jejího vymáhání soudní cestou.10. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byl formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, , soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.11. V žalobním návrhu žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce před uzavřením smlouvy o úvěru provedl lustraci žalovaného z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI, EUCB. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a žádosti o úvěr bylo vyhověno.12. V odpovědi na výzvu soudu, aby uvedl, jaké konkrétní informace o příjmech a výdajích žalovaného právní předchůdce žalobce při posouzení úvěruschopnosti získal a na základě čeho byly tyto údaje ověřeny, a aby k prokázání těchto tvrzení současně označil důkazy, žalobce soudu ve stanovené lhůtě, resp. do vyhlášení tohoto rozsudku nesdělil ničeho.13. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou žalobci postoupené nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o zápůjčce, uzavřené podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb., zákon o spotřebitelském úvěru (dále jen „z. s. ú.), jako spotřebitelský úvěr.14. Podle § 2390 o. z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.15. Podle § 2392 odst. 1 věta první o. z. při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.17. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.18. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.19. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.22. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.23. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (OPR-Finance s.r.o. vs. GK), je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.24. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.25. S ohledem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu ČR, jakož i judikaturu Soudního dvora EU se soud z úřední povinnosti zabýval tím, zda se žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně věnoval posouzení úvěruschopnosti žalovaného při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru. Na základě předložených listinných důkazů a tvrzení žalobce má soud za to, že právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy o úvěru řádně, či spíše vůbec tuto úvěruschopnost žalovaného neověřoval, neboť (tvrzeně) vycházel z údajů, jejichž výpovědní hodnota k předmětu zkoumání je velmi omezená, neboť částečná a neúplná (lustrace z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, CRKI a EUCB), přičemž výsledek těchto lustrací navíc nebyl soudu doložen ani sdělen. Žádné jiné prověřování úvěruschopnosti žalovaného nebylo soudu doloženo ani tvrzeno. Soud tak dospě