6 C 78/2026-98 – Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne , datum, , domáhal zaplacení částky 56.688,76 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 56.688,76 Kč od 16. 12. 2025 do zaplacení. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že dne , datum, byla mezi právním předchůdcem žalobce, společností , Anonymizováno, , a žalovaným uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (dále jen „Smlouva“), na jejímž základě žalovaný čerpal úvěr v konečné výši 56.688,76 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit nejpozději do 15. 12. 2025. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a na základě lustrací CEE, ISIR, CRKI, EUCB. Příslušnou dokumentaci však žalobce nepředložil, žádné další důkazy k tomuto nenavrhl. Žalovaný ve sjednané lhůtě peněžní prostředky nevrátil. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena na žalobce. Žalovaný nereagoval ani na předžalobní výzvu žalobce ze dne , datum, a dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný ve svém nedatovaném vyjádření k žalobě, soudu doručeném dne , datum, , uvedl, že nárok žalobce v plném rozsahu neuznává, namítá, že žalobce při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně neposoudil jeho úvěruschopnost, což může mít za následek neplatnost úvěrové smlouvy a v takovém případě by byl povinen vrátit pouze jistinu úvěru. Dále namítá, že výše žalované částky neodpovídá skutečně poskytnutým a uhrazeným prostředkům. Ve věci stejného nároku bylo dne , datum, zahájeno řízení před finančním arbitrem.3. Ve věci proběhlo jednání dne , datum, , ke kterému se dostavil žalovaný, žalobce svou neúčast omluvil. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázaná následující skutková zjištění.4. Z úvěrové smlouvy ze dne , datum, , ze standardních informací o spotřebitelském úvěru, z informace o půjčce, z dodatku o navýšení úvěrového limitu ze dne , datum, , z historie transakcí a úhrad, z výpisu z úvěrového účtu a z potvrzení o platbách za období od , datum, do , datum, , předložených žalobcem, má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském revolvingovém úvěru, na jejímž základě byly žalovanému v období od , datum, do , datum, poskytnuty převodem na jeho bankovní účet peněžní prostředky ve výši celkem 89.500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 1.000 Kč, a že žalovaný na poskytnutý úvěr uhradil celkem 154.918,90 Kč.5. Z posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že žalovaný byl v době posouzení ženatý, jeho příjem měl činit , částka, a jeho výdaje , částka, .6. Ze smlouvy o opakovaném postoupení pohledávek ze dne , datum, , z dodatku č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, ze dne , datum, a ze seznamu postoupených pohledávek bylo prokázáno, že pohledávka za žalovaným byla na základě této smlouvy právním předchůdcem žalobce , Anonymizováno, postoupena na žalobce.7. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, bylo zjištěno, že postoupení pohledávky bylo žalovanému tímto dopisem řádně oznámeno, a to právním předchůdcem žalobce.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby ze dne , datum, a z potvrzení o podání doporučené zásilky ze dne , datum, bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a současně ho upozornil na možnost jejího vymáhání soudní cestou. Výzva byla žalovanému odeslána dne , datum, .9. Dokazování dalšími žalobcem předloženými listinnými důkazy, jimiž byly standardní podmínky úvěrové smlouvy vztahující se na klienty v České republice, platné od , datum, , návrh na zahájení řízení u finančního arbitra, oznámení o zahájení řízení před finančním arbitrem ze dne , datum, , faktury předložené žalovaným, faktura předložená žalobcem s datem splatnosti dne , datum, a přehled čerpání a úhrad předložený žalovaným u jednání, soud z důvodu nadbytečnosti neprováděl.10. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě písemně uzavřené smlouvy o úvěru peněžní prostředky celkem ve výši 89.500 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši minimálně 1.000 Kč. Žalovaný na svůj dluh uhradil částku ve výši 154.918,90 Kč. Pohledávka za žalovaným byla právním předchůdcem žalobce postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, a dodatku č. , hodnota, k této smlouvě ze dne , datum, .11. Na základě učiněných zjištění soud dospěl k závěru, že předmětem řízení jsou nároky věřitele vyplývající ze smlouvy o úvěru, uzavřené podle § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. z.“), a podle zákona č. 257/2016 Sb. jako spotřebitelský úvěr.12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 1879 o. z. věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit smlouvou jinému.14. Podle § 1880 odst. 1 o. z. s postoupenou pohledávkou nabývá postupník také její příslušenství a práva s ní spojená, včetně jejího zajištění.15. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný.16. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Tímto prováděcím předpisem je nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroků z prodlení a poplatku z prodlení podle občanského zákoníku, ve znění účinném od 1. 1. 2014.17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.19. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.20. Dle judikatury Ústavního soudu (např. I. ÚS 3308/16, IV. ÚS 702/20) i rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C-679/18 (, právnická osoba, , je soud povinen z moci úřední zkoumat, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru před uzavřením smlouvy řádně s odbornou péčí prověřoval úvěruschopnost osoby, které měl být úvěr poskytnut, a zda zjištěné okolnosti odůvodňovaly závěr poskytovatele, že taková osoba bude schopna řádně splácet sjednaný úvěr.21. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 uvedl, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.22. Pokud jde o posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy, žalobce pouze uvedl, že úvěruschopnost byla vyhodnocena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji a na základě lustrací CEE, ISIR, CRKI, EUCB. Příslušnou dokumentaci však žalobce nepředložil, žádné další důkazy k tomuto nenavrhl, na výzvu soudu k doplnění svých skutkových tvrzení a označení důkazů ve stanovené lhůtě nereagoval. Soud má