7 C 169/2025-56 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal po žalovaném zaplacení částky:- , částka, (sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, , dlužné částky poplatku ve výši , částka, a dlužné smluvní pokuty ve výši , částka, ) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % a úrokem 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.- , částka, (sestávající z dlužné jistiny ve výši , částka, a dlužné částky poplatku ve výši , částka, ) s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 % a úrokem 14,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.Žalobu odůvodnil tím, že jeho právní předchůdce, , právnická osoba, , IČO , IČO, (dále jen „předchůdce žalobce“) se žalovaným uzavřel dvě úvěrové smlouvy. Konkrétně dne , datum, Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému částku , částka, , žalovaný dosud na tuto smlouvu uhradil částku , částka, . Dne , datum, pak předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytl žalovanému částku , částka, , žalovaný dosud na tuto smlouvu uhradil částku , částka, . Žalobce uvedl, že jeho předchůdce před uzavřením obou smluv s odbornou péčí zkoumal schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet, vycházel přitom z údajů poskytnutých žalovaným, příjem žalovaného ověřil ze složenek, resp. výměru důchodu, a lustroval žalovaného v insolvenčním rejstříku.2. Žalovaný ve svém vyjádření ze dne , datum, uvedl, že nárok v plném rozsahu uznává a požádal o možnost uhradit dluh ve splátkách o výši , částka, .3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili (popřípadě se k výzvě soudu nijak nevyjádřili) s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí, ve spojení s § 101 odst. 4 o. s. ř.4. Soud z uvedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že obsahuje závazek předchůdce žalobce poskytnout žalovanému , částka, , které bude žalovaný spolu s úrokem a poplatky splácet v pravidelných týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Z listiny označené jako „smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, “ ze dne , datum, soud zjistil, že obsahuje závazek předchůdce žalobce poskytnout žalovanému , částka, , které bude žalovaný spolu s úrokem a poplatky splácet v pravidelných týdenních splátkách, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že předchůdce žalobce dne , datum, poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, a že žalovaný dosud na tuto smlouvu uhradil částku , částka, . Z tabulky umoření ke smlouvě č. , hodnota, vzal soud za prokázané, že předchůdce žalobce dne , datum, poskytl žalovanému úvěr ve výši , částka, a že žalovaný dosud na tuto smlouvu uhradil částku , částka, . Z listiny označené jako „zákaznická karta“ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina žalovaným a předchůdcem žalobce podepsána, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, vyživuje jednu osobu, jeho čistý příjem je , částka, , další čisté příjmy domácnosti činí , částka, , měsíční výdaje činí , částka, , externí splátky jsou , částka, . Z listiny označené jako „zákaznická karta“ ze dne , datum, soud zjistil, že předmětného dne byla listina žalovaným a předchůdcem žalobce podepsána, že žalovaný uvedl, že bydlí v nájmu, vyživuje jednu osobu, jeho čistý příjem je , částka, , další čisté příjmy domácnosti činí , částka, , odhadované měsíční výdaje činí , částka, , externí splátky jsou , částka, , interní splátky zůstaly nevyplněny. Soudu je z jeho činnosti (z registru zahájených exekucí) známo, že proti žalovanému bylo v době, kdy uzavíral smlouvy o úvěru, vedeno nejméně 5 exekučních řízení. Z oznámení o postoupení pohledávek (včetně podacího lístku) předchůdcem žalobce adresovaným žalovanému soud zjistil, že žalovaný byl informován, že pohledávky, které jsou předmětem tohoto soudního řízení, byly postoupeny na žalobce, přičemž žalovaný byl vyzván k jejich úhradě.5. Z dalších důkazů soud nezjistil skutečnosti významné pro rozhodnutí v této věci.6. Na základě výše uvedeného dospěl soud ke skutkovému závěru, že předchůdce žalobce poskytl žalovanému dva úvěry ve výši 14 000 Kč, resp. 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit ve splátkách, přičemž tak měl učinit spolu s úrokem a poplatky. Žalovaný dosud na úvěry uhradil částku 2 500 Kč, resp. 9 000 Kč. Před poskytnutím finančních prostředků předchůdce žalobce formálně zkoumal schopnost žalovaného peníze vrátit, vyšel však pouze z neúplných údajů poskytnutých žalovaným a prověřoval jen jeho příjmy, nikoliv však již jeho výdaje a dosavadní způsob plnění dosavadních dluhů.7. Žalobce prokázal notifikační úkon postupitele ohledně postoupení pohledávek z právního předchůdce žalobce na žalobce coby postupníka. Žalobce tak lze hodnotit jako osobu aktivně legitimovanou k vymáhání pohledávky v řízení před soudem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 10. 2022, sp. zn. 20 Cdo 484/2022).8. Žalovaný má v tomto vztahu postavení spotřebitele, a proto vedle ujednání v samotné uzavřené smlouvě a v zákonných ustanoveních občanského zákoníku o tomto smluvním typu - § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dopadají na tento závazek rovněž zákonná ustanovení § 1810 a násl. o. z., která regulují spotřebitelské smlouvy, a zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „ZSÚ“).9. Podle § 86 odst. 1 a 2 věty první ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.10. Podle § 86 odst. 2 věty první ZSÚ při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.11. Podle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.13. Podle § 588 věty první o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.14. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§ 75 a násl., § 90 a násl.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ 110, § 117 a násl., § 122). Z jednotlivých ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz i b. 26 preambule směrnice 2008/48/ES, která je transponována právě tímto zákonem). Stejnému cíli tedy odpovídá i ustanovení § 86 ZSÚ.15. Soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná dle ustanovení § 580 odst. 1 a § 588 o. z., a to z důvodu řádného neposouzení úvěruschopnosti žalovaného. Skutečnost, že žalovaný nárok uznal, nemá na tento závěr soudu žádný vliv, neboť se jedná o neplatnost absolutní, vyplývající z kogentních norem stanovených na ochranu spotřebitele, a soud k takové neplatnosti přihlíží z úřední povinnosti i bez výslovných námitek žalovaného.16. Podle judikatury Ústavního soudu ČR by měly obecné soudy poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému