7 C 76/2025-48 — Okresní soud v Břeclavi

1. Žalobce se žalobou, doručenou soudu dne , datum, , domáhal zaplacení:- částky , částka, (jistina prvního úvěru) se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %, se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , ve výši , částka, od , datum, do , datum, , ve výši , částka, od , datum, do , datum, , ve výši , částka, od , datum, do , datum, a ve výši , částka, od , datum, do , datum, ;- částky , částka, (smluvní pokuta);- částky , částka, (smluvní pokuta);- částky , částka, (jistina druhého úvěru) se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 14,75 %, zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 %, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, , ve výši , částka, od , datum, do , datum, , ve výši , částka, od , datum, do , datum, , ve výši , částka, od , datum, do , datum, , ve výši , částka, od , datum, do , datum, ;- částky , částka, (smluvní pokuta);- částky , částka, (smluvní pokuta).2. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žalovanému poskytl dva úvěry, žalovaný však řádně nehradil sjednané splátky. Konkrétně žalobce uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru č. , IBAN, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr na koupi zboží (mobilního telefonu) ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal uhradit úvěr včetně sjednaného příslušenství v 30 měsíčních splátkách po , částka, , úrok z úvěru činil 31,16 % ročně (dále také jen „První smlouva“). Téhož dne pak žalovaný uzavřel se žalobcem ještě smlouvu o úvěru č. , IBAN, , na jejímž základě žalobce poskytl žalovanému úvěr na koupi zboží (mobilního telefonu) ve výši , částka, . Žalovaný se zavázal uhradit úvěr včetně sjednaného příslušenství ve 12 měsíčních splátkách po , částka, , úrok z úvěru činil 33,08 % ročně (dále také jen „Druhá smlouva“). Žalobci měly na základě těchto úvěrových smluv vzniknout jím požadované nároky na vrácení jistin obou úvěrů a zaplacení smluvních pokut a zákonných úroků z prodlení, přičemž podle článku 5., právnická osoba, podmínek má žalobce právo požadovat úroky z úroků.3. K otázce posouzení úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením Smlouvy žalobce uvedl, že komplexně vyhodnotil celkovou finanční situaci žalovaného, přičemž konfrontoval doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji (BRKI, NRKI, SOLUS a další databáze), a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobce.4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.5. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů a účastníci souhlasili s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, rozhodl soud věc v souladu s § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), aniž ve věci nařizoval jednání.6. Z předložených listinných důkazů zjistil soud následující skutečnosti.7. Ze smluv o spotřebitelském úvěru č. , IBAN, a , IBAN, vzal soud za prokázané, že žalobce se žalovaným dne , datum, tyto dvě smlouvy uzavřeli. Z potvrzení o poskytnutí úvěru vzal soud za prokázané, že žalobce na základě těchto smluv dne , datum, vyplatil prodejci mobilních telefonů ve prospěch žalovaného částky , částka, (První smlouva) a , částka, (Druhá smlouva).8. Z transakční historie obou úvěrových smluv soud zjistil, že žalovaný dosud žalobci na závazky vyplývající z První smlouvy zaplatil částku , částka, a ze Druhé smlouvy částku , částka, .9. Předžalobními výzvami ze dnů , datum, a , datum, a poštovními podacími archy bylo prokázáno, že žalobce před podáním žaloby vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky a upozornil ho na možnost vymáhání dluhu soudní cestou.10. Z dalších žalobcem předložených listinných důkazů nebyly zjištěny žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu ve věci.11. S ohledem na zjištění učiněná z předložených listinných důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé. Mezi žalobcem a žalovaným byly dne , datum, uzavřeny dvě smlouvy o spotřebitelském úvěru na koupi zboží, na jejichž základě vyplatil žalobce prodejci zboží (mobilních telefonů) prostředky celkem ve výši , částka, (První smlouva) a , částka, (Druhá smlouva). Žalovaný dosud žalobci na závazky vyplývající z První smlouvy zaplatil částku , částka, a ze Druhé smlouvy částku , částka, . Pokud jde o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, žalobce sice tvrdil, že úvěruschopnost žalovaného řádně prověřil, ani přes výzvu soudu k doplnění žaloby však neoznačil ani nepředložil žádné důkazy k prokázání svých tvrzení.12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném od , datum, (dále jen „o. z.“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú., ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.17. Po posouzení skutečností, které vyplynuly z provedeného dokazování, z pohledu citovaných zákonných ustanovení, dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze zčásti. Mezi žalobcem a žalovaným byly uzavřeny dvě smlouvy o úvěru podle § 2395 a násl. o. z., které jsou současně smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2 odst. 1 z. s. ú. Soud se v souladu s § 87 z. s. ú. nejprve zabýval tím, zda žalobce v souladu s citovaným § 86 z. s. ú. před uzavřením Smlouvy řádně posoudil schopnost žalovaného splácet poskytnuté úvěry. Jelikož však žalobce ani přes výzvu soudu neoznačil žádné důkazy k prokázání svých tvrzení týkajících se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, má soud za to, že žalobce úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumal. I kdyby se snad soud spokojil s nepodloženými tvrzeními obsaženými v doplnění žaloby ze dne , datum, , pak ani v tomto doplnění žalobce neuvedl nic o skutečných příjmech a výdajích žalovaného, které byl podle § 86 odst. 2 z. s. ú. povinen zkoumat.18. Soudu tak nezbylo, než obě smlouvy podle § 87 odst. 1 z. s. ú. posoudit jako absolutně neplatné. V tomto směru soud odkazuje na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , podle nichž ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů „lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené). Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů. Nadto z konstantní judikatury dále vyplývá, že soud při určení toho, kolik je případně dlužník p