10 C 211/2021-25 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se coby právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], resp. [právnická osoba] žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru [číslo] která byla s právní předchůdkyní žalobkyně uzavřena dne [datum]. Obsahem smlouvy byl úvěr peněžních prostředků ve výši 15 000 Kč, které byly předány žalované v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala úvěr uhradit včetně celkových nákladů spotřebitelského úvěru ve výši 10 950 Kč v pravidelných 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a tím vzniklo právo na uhrazení jistiny ve výši 15 000 Kč, úroků za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 616 Kč, poplatku za uzavření ve výši 2 313 Kč a administrativního poplatku ve výši 2 471 Kč. Dále byla i jistina ve výši 15 000 Kč úročena úrokovou sazbou ve výši 10,45 % ročně. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, toto bylo žalované písemně oznámeno a ke dni postoupení, tj. ke dni [datum], činila výše neuhrazené jistiny částku 15 000 Kč, úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 616 Kč, úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 313 Kč, úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 471 Kč, smluvní pokuty ve výši 8 750 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do [datum] ve výši 1 676,31 Kč. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně též požaduje smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, které byly částečně kapitalizovány ke dni postoupení pohledávky. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. K projednání věci soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. nenařídil jednání, neboť ve věci mohl rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s takovýmto postupem výslovně souhlasila a žalovaná ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlas vyslovila konkludentně. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], která svou pohledávku převedla na společnost [právnická osoba]) a žalovanou uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které obdržela žalovaná při podpisu smlouvy v hotovosti částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit celkem 29 950 Kč ve 13 měsíčních splátkách po 1 950 Kč. Součástí celkových nákladů spotřebitelského úvěru byl také sjednán úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru. Žalovaná své závazky nesplnila řádně a včas. Celkem uhradila žalovaná 3 550 Kč, přičemž poslední splátka byla dne [datum]. Ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Následně byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalované oznámena písemně dopisem ze dne [datum]. Ke dni postoupení pohledávky činila výše dluhu na jistině celkem částku 15 000 Kč, na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši 2 616 Kč, úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši 2 313 Kč, úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši 2 471 Kč a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do [datum] ve výši 1 676,31 Kč. 6. Skutková tvrzení žaloby nebyla žalovanou zpochybňována, ani žádnými důkazy či skutkovými tvrzeními vyvrácena, když žalovaná zůstala zcela nečinná. Avšak důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku, přechází na žalovanou, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaná něco neučinila. Je na žalované, aby prokázala, že zaplatila řádně a včas. Soud tedy vzal za prokázané, že žalovaná uzavřela s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, shora uvedená suma jí byla vyplacena, avšak svou smluvní povinnost vrátit úvěrované peníze včetně smluvených úroků a poplatků nesplnila. 7. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav soud žalobě částečně co do shora uvedené části vyhověl. 8. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky bylo posouzeno jako platné s ohledem na ust. § 1879 o.z. 9. Soud však žalobu zamítl, pokud jde o nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 8 750 Kč. Uvedená smlouva je totiž smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle § 122 odst. 3 zákona souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč, když v tomto neuplatňuje žalobkyně právo na smluvní pokutu oprávněně, neboť její nárok na smluvní pokutu může dosahovat maximální výše 7 500 Kč. Žalobkyně ohledně smluvní pokuty však v žalobě neuvádí, o jaké porušení smluvní povinnosti žalované se mělo jednat, neodkazuje ani na příslušné ustanovení úvěrové smlouvy a ani nijak nespecifikuje způsob vyčíslení této smluvní pokuty. Její skutková tvrzení jsou v tomto směru nedostatečná a žalobkyně neunáší břemeno tvrzení. Jakkoli by měl soud žalobkyni o tomto poučit podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. a vyzvat ji k doplnění skutkových tvrzení, považuje toto soud za nadbytečné, neboť uvedená smluvní pokuta by i přes odstranění těchto nedostatků byla nemravná a představovala by zakázané ustanovení ve spotřebitelské smlouvě ve smyslu ust. § 1813 o.z. [příjmení] úrok ve spojení s dalšími poplatky vytvářející náklady spotřebitelského úvěru, kdy žalovaná byla povinna uhradit za úvěr ve výši 15 000 Kč částku 25 950 Kč za 13 měsíců, je na samé hranici toho, co lze považovat za přiměřené a mravné. Při takové výši nákladů spotřebitelského úvěru už neplní sjednaná smluvní pokuta svou zajišťovací funkci, ale je již jen lichevním nástrojem. Samotná případná potřeba náhrady škody by měla být dostatečně reparována výší přiznaného nároku. 10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen v rozsahu 72 %, přiznal soud po odečtení jejího neúspěchu 28 % náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 44 % Náklady řízení žalobkyně přitom byly ve výši 2 594 Kč, které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 142 Kč, z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady za 3 režijní paušály po 100 Kč dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a odpovídajícího 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení co do 44 %, což činí částku 1 141,40 Kč. 11. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.