10 C 217/2021-17 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se coby právní nástupkyně společnosti [právnická osoba], resp. [právnická osoba] žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru [číslo] uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným dne [datum]. Obsahem smlouvy byl úvěr peněžních prostředků ve výši [částka], které byly předány žalovanému v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit a zaplatit za něj poplatek ve výši [částka] v pravidelných 13 měsíčních splátkách po [částka] měsíčně. Žalovaný celkově uhradil částku [částka], přičemž poslední splátku uhradil dne [datum]. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěr ke dni [datum] zesplatnila a tím vzniklo právo na uhrazení jistiny ve výši [částka], úroků za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], poplatku za uzavření ve výši [částka] a administrativního poplatku ve výši [částka]. Dále byla i jistina ve výši [částka] od [datum] úročena úrokovou sazbou ve výši 11,99 % ročně. Pohledávka byla následně postoupena na žalobkyni, toto bylo žalovanému písemně oznámeno a ke dni postoupení, tj. ke dni [datum], činila výše neuhrazené jistiny částku [částka], úroky za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], úhrady za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhrady za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka], zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do [datum] ve výši [částka]. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně též požaduje smluvní úrok i zákonný úrok z prodlení, které byly částečně kapitalizovány ke dni postoupení pohledávky. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. K projednání věci soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. nenařídil jednání, neboť ve věci mohl rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s takovýmto postupem výslovně souhlasila a žalovaný ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlas vyslovil konkludentně. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Dne [datum] byla mezi právní předchůdkyní žalobkyně (společností [právnická osoba], která svou pohledávku převedla na společnost [právnická osoba]) a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které obdržel žalovaný při podpisu smlouvy v hotovosti částku [částka]. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu ve výši [částka] spolu s poplatkem ve výši [částka] v pravidelných 13 měsíčních splátkách po [částka] měsíčně. Součástí celkových nákladů spotřebitelského úvěru byl také sjednán úrok ve výši 28 % z jistiny úvěru. Žalovaný své závazky nesplnil řádně a včas. Celkem uhradil žalovaný [částka], přičemž poslední splátka byla dne [datum]. Ke dni [datum] došlo k zesplatnění úvěru. Následně byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni a tato skutečnost byla žalovanému oznámena písemně dopisem. Ke dni postoupení pohledávky činila výše dluhu na jistině celkem částku [částka], na úroku za sjednanou dobu poskytnutí úvěru ve výši [částka], úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy ve výši [částka], úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu ve výši [částka] a zákonného úroku z prodlení vyčísleného od prodlení do [datum] ve výši [částka]. 6. Skutková tvrzení žaloby nebyla žalovaným zpochybňována, ani žádnými důkazy či skutkovými tvrzeními vyvrácena, když žalovaný zůstal zcela nečinný. Avšak důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby prokázal, že zaplatil řádně a včas. Soud tedy vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel s právní předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, shora uvedená suma mu byla vyplacena, avšak svou smluvní povinnost vrátit úvěrované peníze včetně smluvených úroků a poplatků nesplnil. 7. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav soud žalobě částečně co do shora uvedené části vyhověl. 8. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o.z.) Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky bylo posouzeno jako platné s ohledem na ust. § 1879 o.z. 9. Soud však žalobu zamítl, pokud jde o nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši [částka]. Uvedená smlouva je totiž smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Dle § 122 odst. 3 zákona souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však [částka], když v tomto neuplatňuje žalobkyně právo na smluvní pokutu oprávněně, neboť její nárok na smluvní pokutu může dosahovat maximální výše [částka]. Žalobkyně ohledně smluvní pokuty však v žalobě neuvádí, o jaké porušení smluvní povinnosti žalovaného se mělo jednat, neodkazuje ani na příslušné ustanovení úvěrové smlouvy a ani nijak nespecifikuje způsob vyčíslení této smluvní pokuty. Její skutková tvrzení jsou v tomto směru nedostatečná a žalobkyně neunáší břemeno tvrzení. Jakkoli by měl soud žalobkyni o tomto poučit podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. a vyzvat ji k doplnění skutkových tvrzení, považuje toto soud za nadbytečné, neboť uvedená smluvní pokuta by i přes odstranění těchto nedostatků byla nemravná a představovala by zakázané ustanovení ve spotřebitelské smlouvě ve smyslu ust. § 1813 o.z. [příjmení] úrok ve spojení s dalšími poplatky vytvářející náklady spotřebitelského úvěru, kdy žalovaný byl povinen uhradit za úvěr částky [částka] částku [částka] za 13 měsíců, je na samé hranici toho, co lze považovat za přiměřené a mravné. Při takové výši nákladů spotřebitelského úvěru už neplní sjednaná smluvní pokuta svou zajišťovací funkci, ale je již jen lichevním nástrojem. Samotná případná potřeba náhrady škody by měla být dostatečně reparována výší přiznaného nároku. 10. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyni, která měla ve věci úspěch jen v rozsahu 65,64 %, přiznal soud po odečtení jejího neúspěchu 34,36 % náhradu účelně vynaložených nákladů v rozsahu 31,28 % Náklady řízení žalobkyně přitom byly ve výši [částka], které sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši [částka], z odměny zástupce za 3 úkony právní služby po [částka] dle ust. § 14b odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., náhrady za 3 režijní paušály po [částka] dle ust. § 14b odst. 5 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. a odpovídajícího 21 % DPH, neboť zástupce osvědčil, že je plátcem DPH. Řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech. Soud tedy přiznal náhradu nákladů řízení co do 31,28 %, což činí částku [částka]. 11. Lhůta k plnění byla žalovanému stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.