16 C 269/2021-63 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se po žalovaném domáhá zaplacení částky 23 346 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi žalobcem a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru [číslo] na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky žalobci vrátit a dále zaplatit úrok za poskytnutí prostředků sjednaný ve výši 166, 92 % ročně, to vše ve 24 měsíčních splátkách po 3 967 Kč splatných vždy k 21. dni každého kalendářního měsíce počínaje měsícem květnem 2019. Protože žalovaný neplnil své závazky řádně a včas, došlo ke dni [datum] k zesplatnění úvěru. Požadována je neuhrazená část jistiny a nezaplacená část úroku přirostlá ke dni zesplatnění (tzv. nová jistina) ve výši 45 864,94 Kč, smluvních pokuty v celkové výši 12 482,98 Kč (1 497 Kč dle bodu 6.1. smluvních ujednání za prodlení žalovaného se splátkou [číslo] o délce 30 dnů (3x 499 Kč) a 10 985,98 Kč dle bodu 6.5. smluvních ujednání za prodlení žalovaného s úhradou nové jistiny po zesplatnění ve výši 0,1 % denně z nové jistiny se zohledněním částečných úhrad žalovaným od [datum] do [datum], kdy byla vyhotovena žaloba), náklady v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 1 000 Kč dle bodu 6.2. smlouvy za splátky 2, 3, 4, 6, 7, u kterých se žalovaný dostal do prodlení v délce 15 dnů (5x 200 Kč) a úrok v nominální sazbě 102,31 % ročně (odpovídající sjednané efektivní úrokové sazbě 166,92 % ročně) z původní neuhrazené jistiny od [datum] do zaplacení se zohledněním úhrad žalovaným, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 114 249 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobce uhradil do zesplatnění úvěru tři částky ve výši 3 967 Kč dne [datum], [datum], [datum] a částku 7 934 Kč dne [datum]. Po zesplatnění pak uhradil osm částek po 4 000 Kč dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] a 4 splátky po 1 000 Kč dne [datum], [datum], [datum] a [datum]. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Dokazováním byl zjištěn následující skutkový stav. Na základě návrhu na uzavření smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], který žalobce akceptoval dne [datum], se žalobce zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky splácet spolu s úrokem za jejich poskytnutí ve výši 166,92 % ročně, to vše ve 24 měsíčních splátkách po 3 967 Kč s tím, že splátky budou hrazeny nejpozději 21. dne každého kalendářního měsíce počínaje dnem [datum]. Celkově se tak žalovaný zavázal zaplatit částku 95 208 Kč Součástí smlouvy byly i smluvní ujednání. Dle bodu 6.1. se žalovaný zavázal uhradit smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, s jejíž úhradou se dostal do prodlení v délce 30 dnů. Současně se dle bodu 6.2. zavázal uhradit účelně vynaložené náklady žalobce v souvislosti s prodlením splátky v délce 15 dnů, a to ve výši 200 Kč za každou splátku. V bodě 6.5. smluvních ujednání byla sjednána povinnost žalovaného k zaplacení smluvní pokuty, pokud žalovaný po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru. Výše smluvní pokuty činí 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. V bodě 6.3 b) smluvních ujednání bylo sjednáno automatické zesplatnění úvěru pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů. (Zjištěno ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo] z oznámení o schválení úvěru ze dne [datum]). Spolu s oznámením o schválení úvěru byl žalovanému zaslán splátkový kalendář a jedno vyhotovení smlouvy podepsané také žalobcem (zjištěno z oznámení o schválení úvěru a splátkového kalendáře). 4. Žalobce zaslal žalovanému sjednané peněžní prostředky ve výši 40 000 Kč dne [datum], jak vyplývá z dokladu o vyplacení úvěru. 5. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla ze strany žalobce řádně a dostatečně prověřena, a to z databáze [příjmení] a databáze NRKI (výpisy ze dne [datum]), na základě prohlášení žalovaného, na základě výplatních pásek žalovaného, pracovní smlouvy a mzdového výměru. K tomu žalobce vypracoval hodnocení klienta, které žalovaný svým podpisem schválil. Z uvedeného hodnocení klienta vyplývá, že žalovaný měl disponovat volnými zdroji ve výši 6 190 Kč měsíčně. (Zjištěno z hodnocení klienta ze dne [datum]). Z předsmluvního formuláře ze dne [datum] vyplývá, že žalovaný byl seznámen s parametry úvěru. 6. Z karty klienta se podává, že žalovaný zaplatil žalobci z titulu předmětné úvěrové smlouvy celkem částku 55 835 Kč, z toho 19 835 Kč před zesplatněním a 36 000 Kč po zesplatnění. 7. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, nejprve výzvou ze dne [datum] k úhradě splátky 4 a 5, výzvou ze dne [datum] k úhradě splátek [číslo] výzvou ze dne [datum] k úhradě splátek 6, 7, 8. Žalovaný byl taktéž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Výzvou ze dne [datum] mu bylo oznámeno automatické zesplatnění úvěru, dne [datum] mu ještě byla zaslána předžalobní upomínka. 8. Vyjádřením znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] žalobce prokazuje, že sjednaná výše úrokové sazby 166,92 % ročně je efektivní úrokovou sazbou, která odpovídá nominální úrokové sazbě 102 % ročně. 9. Z databáze [příjmení] – [anonymizována tři slova] [obec] národní banky, bylo soudem zjištěno, že výše průměrných úrokových sazeb z úvěrů na spotřebu činila v době uzavření smlouvy, tj. v dubnu 2019, 8,36 % ročně. 10. Na základě shora uvedených důkazů, které jsou ve vzájemném souladu, vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr za shora uvedených podmínek. Žalovaný však své smluvní závazky nesplnil řádně a včas. 11. Právně byla věc posouzena podle § 2395 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen „o. z.“) jako smlouva o úvěru, dle něhož Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Dále byly mezi účastníky sjednány i smluvní pokuty. Podle § 2048 o.z. Ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Smluvní pokuty byly sjednány v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb. 13. Podle § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. 14. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Soud se s ohledem na výši sjednaného úroku a na zjevný nepoměr mezi plněními stran, kdy žalovaný byl povinen za zapůjčenou částku 40 000 Kč zaplatit žalobkyni částku 95 208 Kč (bez dalších sankcí!) zabýval posouzením platnosti smluvních ujednání účastníků ve smyslu § 580 a 588 o.z. Mezi účastníky byla ujednána úroková sazba za poskytnutí prostředků úvěru ve výši 166,92 % ročně. Výši této úrokové sazby soud posoudil v souladu se závěry uvedenými v rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20.8.2019, č.j. 22 Co 865/2019-105. V uvedeném rozsudku krajský soud posuzoval skutkově i právně obdobný spor žalobce. V souvislosti s platností smluvního ujednání o úroku za poskytnutí prostředků úvěru krajský soud konstatoval, že ujednání o výši úroku, která v případě posuzovaném krajským soudem činila 129,68 % ročně, je ujednáním neplatným pro jeho rozpor s dobrými mravy. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Krajský soud v tomto odkázal např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud shledal neplatné pro rozpor s dobrými mravy smluvní ujednání o úrocích ve výši 60 % ročně, která téměř čtyřnásobně převyšovala horní hranici obvyklé úrokové míry. Dále krajský soud poukázal např. na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 či na nález Ústavního soudu sp.zn. III ÚS 4129/2018, v nichž se uvedené soudy zabývaly otázkou dobrých mravů a přiměřené výše úroku jako odměny za poskytnutí prostředků úvěru. Podstatným závěrem, který ze všech shora citovaných rozhodnutí plyne, je závěr, že nepřiměřená a tím pádem odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Krajský soud ve shora citovaném rozsudku č.j. 22 Co 865/2019–105 formuloval závěr, že přestože byl mezi účastníky úvěrové smlouvy neplatně s ohledem na svou nepřiměřenou výši ujednán úrok za poskytnutí prostředků úvěru, náleží žalobci úrok ve výši průměrné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami, když je třeba vycházet