21 C 202/2021-16 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu [datum] coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) domáhal proti žalované zaplacení celkem částky 9 096 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovanou neuhrazené jízdné ve výši 6 x 16 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 6 x 1 500 Kč. Žalovaná ke své přepravě opakovaně použila vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobce provozovaných linkách městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázala platným jízdním dokladem. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. Soud ve věci rozhodl na základě předložených důkazů bez nařízení jednání, a to v souladu s § 115a občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve spojení s § 101 odst. 4 o.s.ř., neboť účastníci s tímto postupem souhlasili. 4. Na základě žalobcem předložených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaná ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum] použila ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobce provozovaných linkách veřejné osobní dopravy [číslo] (4x), 6 a 11, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby ani jednou neprokázala platným jízdním dokladem. Totožnost žalované byla při kontrole jízdních dokladů ověřena. Žalovaná dosud dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce 9 096 Kč nezaplatila. Pohledávka za žalovanou byla žalobci postoupena na žalobce na základě smlouvy o postoupení souboru pohledávek ze dne [datum]. 6. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav soud žalobě zcela vyhověl. Nárok na úhradu jízdného a přirážky k jízdnému vyplývá z § 2550 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb.), z § 18a zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě (autobus MHD má povahu silniční dopravy), z § 37 zák. č. 266/1994 Sb., o drahách (trolejbus MHD má povahu drážní dopravy) a tarifu dopravce. Nárok na úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 7. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně úspěšnému žalobci přiznal právo na náhradu nákladů tohoto řízení, a to ve výši odměny za právní zastoupení advokátem podle § 6 a násl. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátního tarifu) ve spojení s § 14b advokátního tarifu za 2,5 úkonu právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis žaloby a prostá výzva k plnění) tj. 500 Kč, dále paušální náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 3 úkony právní služby po 100 Kč, 21% DPH z obou uvedených položek (168 Kč) a zaplaceného soudního poplatku (400 Kč). Celkem tedy bylo žalobci přiznáno právo na náhradu nákladů řízení ve výši 1 368 Kč. Podle § 160 odst. 1 o.s.ř. byla určena lhůta k plnění do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. V souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. bylo žalované uloženo zaplatit náhradu nákladů tohoto řízení k rukám právní zástupkyně žalobce. 8. Toto rozhodnutí obsahuje pouze zkrácené odůvodnění dle § 157 odst. 4 o.s.ř.