27 C 339/2020-88 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] ve znění jejího upřesnění učiněného při jednání soudu dne [datum] domáhala nahrazení rozhodnutí Rady ERÚ [číslo jednací] ERU ze dne 15. 9. 2020 rozsudkem soudu, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 30 270 290,39 Kč s příslušenstvím. Žalobou napadeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad žalobkyně proti rozhodnutí Energetického regulačního úřadu [číslo jednací] ERÚ ze dne 4. 12. 2019 a prvoinstanční rozhodnutí bylo potvrzeno, současně byla žalobkyni uložena povinnost uhradit žalovanému náhradu nákladů správního řízení. Žalobou napadené rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Žalobkyně uvedla, že žalobou napadeným rozhodnutím byla žalobkyně dotčena na svých právech, napadené rozhodnutí bylo vydáno v rozporu s platnými právními předpisy. 2. Žalobkyní požadovaná částka 30 270 290,39 Kč je nárokem z titulu výroby elektrického energie ze slunečního záření za období od října 2014 do září 2015. K tomu žalobkyně blíže uvedla, že je nástupnickou společností [právnická osoba] 28 s.r.o., která dne [datum] zanikla fúzí sloučením. Žalobkyně je držitelem licence na výrobu elektřiny [číslo] jakožto nástupnická společnost [právnická osoba] 28, s.r.o. je provozovatelem výrobny [anonymizováno] [obec] II. Nároky uplatněné podanou žalobou souvisí s licencí [číslo] udělené rozhodnutím Energetického regulačního úřadu ze dne [datum] [právnická osoba] 28, s.r.o. (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně uzavřel se [právnická osoba] [právnická osoba] dne [datum] Smlouvu o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. 2013, na základě které žalobkyně vyráběla dodávala do distribuční sítě elektřinu a žalovaná tuto elektřinu odebírala. Žalobkyně vystavila k úhradě odebrané elektřiny v souladu se shora uvedenou smlouvou faktury pro období říjen 2014 2015, které však zůstaly ze strany žalované nezaplaceny. Žalované byla právním předchůdcem žalobkyně dodána vyrobená elektrická energie, kterou žalovaná následně na trhu zobchodovala. Žalovaná zároveň uhradila cenu silové elektřiny odebrané v období od [datum] do [datum] na účet Finančního úřadu v [obec], čímž podle názoru žalobkyně uznala nárok co do důvodu a výše bez ohledu na to, na čí účet byla úhrada provedena. 3. Podle názoru žalobkyně je pro posouzení jejího nároku nutné přezkoumat otázku, zda byly splněny podmínky pro úhradu sjednané ceny podle Smlouvy o dodávce elektřiny vyrobené z obnovitelného zdroje s podporou formou výkupních cen s převzetím závazku dodat elektřinu do elektrizační soustavy č. 2013. Žalobkyně dále uvedla, že cenové rozhodnutí stanoví konkrétní výši výkupních cen za elektřinu vyrobenou v zařízeních pro výrobu elektřiny ze slunečního záření, a to podle jejich data uvedení do provozu, přičemž podmínka uvedení do provozu je věcnou podmínkou uplatnění příslušné výkupní ceny. Žalobkyně odkázala na bod 1.9 cenového rozhodnutí ERÚ [číslo] pro rok 2010, v němž je stanoveno, že u nově zřizované výrobny elektřiny nebo zdroje se uvedením do provozu rozumí den, kdy výrobce začal v souladu s rozhodnutím o udělení licence a vzniku oprávnění k výkonu licencované činnosti vyrábět a dodávat elektřinu do elektrizační soustavy při uplatnění podpory formou výkupních cen, nebo kdy poprvé začal vyrábět elektřinu při uplatnění podpory formou zelených bonusů. Právní předchůdce žalobkyně začal vyrábět a dodávat elektřinu do konce roku 2010. Sporné mezi stranami sporu je, zda výroba a dodávky elektřiny byly právním předchůdcem žalobkyně uskutečněny v souladu s rozhodnutím o udělení licence a se vznikem oprávnění k výkonu licencované činnosti. 4. Žalobkyně dále uvedla, že právnímu předchůdci žalobkyně byla udělena licence rozhodnutím ze dne 28. 12. 2010 č. j. 015453-8/2010- ERÚ. Rozhodnutí bylo pravomocně zrušeno rozsudkem Krajského soudu v [obec] ze dne 9. 10. 2015 č. j. 62 A 111/2013-599. Energetický regulační úřad v rámci žalobou napadeného rozhodnutí nesprávně a svévolně přisuzuje zrušujícímu rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 10. 10. 2015 č. j. 62 A 111/2013-599 účinky„ ex tunc“ s ohledem na podvodné jednání právního předchůdce žalobkyně v licenčním řízení. Podle žalobou napadeného rozhodnutí nelze předmětnou výrobnu považovat za zdroj uvedený do provozu v roce 2010. Tento závěr je podle názoru žalobkyně v rozporu se závěry uvedenými v rozsudku Krajského soudu v [obec] ze dne 9. 10. 2015 č. j. 62 A 111/2013 – 599 a taktéž v rozporu se závěry vyslovenými v usnesení Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. III. ÚS 1210/16, kde je jednoznačně stanoveno, že licence se ruší s účinky ex nunc (do budoucna). Podle názoru žalobkyně právní předchůdce žalobkyně byl držitelem platné licence v předmětném období a byly tak splněny podmínky cenového rozhodnutí ERÚ [číslo]. Podle názoru žalobkyně není důvodná ani argumentace správního orgánu v žalobou napadeném rozhodnutí ohledně dobré víry, z čehož správní orgán dovozuje účinky zrušujícího rozsudku Krajského soudu v [obec] od počátku (ex tunc). Posuzování účinků rozhodnutí ve správním řízení ohledně zrušení předchozího rozhodnutí je nutné činit ve vztahu k účastníkovi řízení, nikoli vůči třetím osobám. Ve vztahu k účastníkovi řízení (žalobkyni) platí, že zrušení licence nastalo s účinky ex nunc a do okamžiku zrušení licence (nabytí právní moci zrušujícího rozsudku Krajského soudu) měl právní předchůdce žalobkyně platnou licenci ve smyslu předmětných právních předpisů pro výrobu elektřiny z FVE, kterou následně v rámci fúze s žalobkyní nahradila licence nová. 5. Žalobkyně dále uvedla, že posouzení otázky dobré víry při získání licence musí být založeno na vyhodnocení skutkového stavu, zda bylo možné se důvodně domnívat, že i přes ne zcela správný postup došlo k vydání věcně skutkově správného rozhodnutí. Je tak nutné posuzovat, zda by účastník řízení předmětné rozhodnutí získal, pokud by postupoval jinak. Zejména v situaci, kdy je následně postup účastníka v řízení posouzen jako nezákonný. Žalobkyně uvedla, že byla v dobré víře v udělenou licenci, neboť ke stanovenému datu [datum] byla předmětná elektrárna dokončena a příslušná revizní zpráva osvědčující stav elektrárny byla v pořádku, neboť elektrárna byla schopna řádně dodávat elektrickou energii. Pravidlo, že k revizi elektrických zařízení a instalací lze přistoupit teprve v okamžiku, kdy jsou plně dokončeny, dotvořila až judikatura Nejvyššího správního soudu, jejíž počátky lze spatřovat v rozsudku ze dne 10. 12. 2015 č. j. 7 As 204/2015 – 66. Bezpečnost elektrárny byla zjišťována nejen před odevzdáním předmětných revizních zpráv, a to samotným revizním technikem [příjmení] ve dnech 20- [datum], ale i následně po několika dnech jejího provozu právě znaleckými posudky, podle jejichž závěrů byla fotovoltaická elektrárna [obec] jako energetické zařízení ke dni vydání licence dokončena, provozuschopná a bezpečná. Zprávu zpracovanou revizním technikem [příjmení] bez provedení předchozí fyzické prohlídky elektrárny nelze považovat za zprávu, která by bezpečnost elektrárny prokazovala. 6. Žalobkyně dále uvedla, že jednáním revizního technika [příjmení] a právního předchůdce žalobkyně došlo ke konvalidaci dokladů předložených Energetickému regulačnímu úřadu do rozhodnutí. V posuzovaném případě jde o konvalidaci revizní zprávy tím, že byla v licenčním řízení před rozhodnutím Energetického regulačního úřadu doložena řádná revizní zpráva. Revizní zpráva nebyla Energetickému regulačnímu úřadu předložena [datum], ale až [datum]. Mezitím došlo k fyzické prohlídce elektrárny včetně provedení potřebných měření ze strany revizního technika, a to ve dnech 20- [datum]. Provedená revizní činnost nevyvracela závěry revizní zprávy, čímž je konvalidovala ještě před jejich předložením Energetickému regulačnímu úřadu. Teprve poté, kdy byla revizní činnost dokončena a její výsledky odpovídaly obsahu revizní zprávy, předložil odpůrce revizní zprávy Energetickému regulačnímu úřadu, kterému bylo velmi dobře známo, kdy podal právní předchůdce žalobkyně žádost o licenci, dále že k této žádosti nepřiložil revizní zprávy, dále že řízení bylo na základě toho usnesením Energetického regulačního úřadu ze dne [datum] přerušeno, dále že právní předchůdce žalobkyně tuto revizní zprávu předložil až po prohlídce provedené revizním technikem [příjmení] konané ve dnech 20- [datum]. Energetický regulační úřad taktéž provedl místní šetření na místě samém a shledal elektrárnu způsobilou. Žalobkyně dále poukázala na skutečnost, že i kdyby právní předchůdce žalobkyně věděl, že stavba FVE [obec] II. není v době, kdy požádal o vyhotovení revizní zprávy zcela dokončena, nelze z toho dovozovat závěr, že věděl, že za takové situace nelze revizní zprávu vyhotovit. Nikdy nebylo zjištěno, že by žalobkyně věděla, jakým způsobem byly revizní zprávy opatřeny. O dokončenosti FVE nemohlo být pochyb, což vyplynulo z řízení před správními i trestními soudy včetně znaleckého po