10 C 411/2021-67 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhala na žalovaném zaplacení shora uvedené částky představující nevypořádané nároky ze smlouvy o úvěru uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum]. Obsahem smlouvy byl úvěr peněžních prostředků ve výši 33 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr spolu s úroky ve výši nominální úrokové sazby 62,48 % p.a. splácet v pravidelných 60 měsíčních splátkách ve výši 1 985 Kč splatných vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Z důvodu prodlení žalovaného s hrazením splátek byl ke dni [datum] zesplatněn celý úvěr a nová jistina byla ve výši 37 935,74 Kč. Do data zesplatnění byla uhrazena celkem částka 3 970 Kč. Po datu zesplatnění neuhradil žalovaný ničeho. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 37 935,74 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, úrokem ve výši 62,48 % ročně (nominální roční úroková sazba) z částky 32 823,86 Kč částečně od [datum] do [datum] a následně s úrokem ve výši 10 % ročně z částky 32 823,86 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokutou v kapitalizované výši 13 620,46 Kč ve výši 0,1 % denně z částky 37 935,74 Kč částečně od [datum] do [datum]. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu k plnění, avšak bezvýsledně. Žalobkyně soudu doložila, že prověřovala schopnost žalovaného řádně splácet. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 3. Žalovanému byla žaloba spolu s předvoláním k soudnímu jednání doručena do vlastních rukou náhradním způsobem dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. K jednání se žalovaný nedostavil, svou přítomnost neomluvil, tudíž byla věc projednána v jeho nepřítomnosti. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Dne [datum] byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru, na základě které obdržel žalovaný částku 33 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit jistinu včetně úroku ve výši 62,48 % p.a. v pravidelných 60 splátkách po 1 985 Kč měsíčně vždy ke každému 17. dni příslušného měsíce. Žalovaný uhradil dne [datum] částku 1 985 Kč, dne [datum] částku 1 985 Kč, celkem tedy uhradil žalovaný částku 3 970 Kč. Od třetí splátky již nebylo uhrazeno, žalovaný se tak dostal do prodlení, čímž nedodržel smluvené podmínky. Následně byla žalovaná pohledávka zesplatněna k datu [datum] a nová jistina byla dle žalobkyně ve výši 37 935,74 Kč. V bodě 6.3 smlouvy bylo ujednáno automatické zesplatnění úvěru pro případ prodlení žalovaného s úhradou splátky nebo její části o délce 65 dnů s tím, že splatné se k tomuto dni stávají i veškeré smluvní pokuty a náhrady nákladů. V bodě 6.4 smlouvy bylo ujednáno, že nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění se stávají součástí jistiny úvěru. V bodě 6.5 smlouvy byla ujednána povinnost žalovaného k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení, pokud nebude zaplacena nová jistina úvěru v den zesplatnění úvěru. Tyto skutečnosti byly zjištěny ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] [číslo]. 6. Z prohlášení klientů, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že žalobkyně prověřila úvěruschopnost žalovaného před poskytnutím úvěru včetně hodnocení klienta z téhož dne. Z předsmluvního formuláře z téhož dne plyne, že žalovaný byl seznámen s parametry úvěru. Úvěruschopnost žalovaného byla prověřena také z potvrzení zaměstnavatele o výši příjmu a prověřením v databázi SOLUS a NRKI. 7. Z dokladu o vyplacení úvěru bylo soudem zjištěno, že žalobkyně zaslala žalovanému dne [datum] částku ve výši 33 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. 8. Z karty klienta bylo soudem zjištěno, že žalovaný zaplatil žalobkyni z titulu výše specifikované smlouvy o úvěru pouze dvě splátky, a to dne [datum] a [datum] pokaždé částku 1 985 Kč, tedy celkem částku 3 970 Kč. Po zesplatnění již neuhradil ničeho. 9. Z výzev ze dne [datum], [datum] bylo soudem zjištěno, že žalovaný byl vyzván k úhradě splátky [číslo] splatných dne [datum], [datum], [datum]. Žalovaný byl taktéž upozorněn na možnost zesplatnění celého úvěru. Z oznámení ze dne [datum] bylo soudem zjištěno, že vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou splátek úvěru, došlo tímto dnem v souladu s uzavřenou smlouvou k okamžitému zesplatnění všech závazků vyplývajících ze smlouvy a žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru ve výši 32 823,86 Kč, dále úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 5 111,88 Kč, úhrady za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši 543 Kč, celkem částka 38 478 Kč. 10. Z předžalobní výzvy ze dne [datum] a dokladu o odeslání soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě žalované částky před podáním žaloby. 11. Z ARAD – Systému časových řad České národní banky, bylo soudem zjištěno, že výše průměrných úrokových sazeb z úvěrů na spotřebu činila v době uzavření smlouvy, tj. v únoru 2020 8,73 %. 12. Skutková tvrzení žaloby nebyla žalovaným zpochybňována, ani žádnými důkazy či skutkovými tvrzeními vyvrácena, když žalovaný zůstal zcela nečinný. Avšak důkazní břemeno ohledně skutečnosti, že žalovaný nezaplatil žalovanou částku, přechází na žalovaného, neboť žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, že žalovaný něco neučinil. Je na žalovaném, aby prokázal, že zaplatil řádně a včas. Soud tedy vzal za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru, shora uvedená suma mu byla vyplacena, avšak svou smluvní povinnost vrátit všechny peněžní prostředky nesplnil. Avšak pouze co do části nároku. Žalobě bylo vyhověno částečně co do jistiny a částečně i co do nároku na smluvní pokutu ve výši 10 838,30 Kč dle bodu 6.5 smlouvy vypočtené z nové jistiny, ze které vyšel soud ke dni zesplatnění úvěru, tedy z částky 30 190,25 Kč. Žalobě však nebylo vyhověno, co do ujednání o výši úroku, které je dle názoru soudu neplatné. 13. Právně byla věc posouzena dle ust. § 2 395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen o.z.) Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Nárok žalobkyně na smluvní pokutu plyne z ust. § 2048 o.z. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 14. Dle ust. § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Dle ust. § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. 15. Dle ust. § 1802 o.z. mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úrok ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. 16. Soudem z jeho úřední činnosti bylo zjištěno, že v obdobném sporu žalobkyně již Krajským soudem v Českých Budějovicích bylo rozhodováno o platném / neplatném ujednání o výši úroku pro rozpor s dobrými mravy. (Pro srovnání rozhodnutí ve věci sp.zn. 22 Co 865/2019 či sp. zn. 7 Co 712/2020) V uvedeném rozsudku krajský soud posuzoval skutkově i právně obdobný spor žalobkyně. V souvislosti s platností smluvního ujednání o úroku za poskytnutí prostředků úvěru krajský soud konstatoval, že ujednání o výši úroku, která v případě posuzovaném krajským soudem činila 129,68 % ročně, je ujednáním neplatným pro jeho rozpor s dobrými mravy. Jedná se o neplatnost absolutní, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Krajský soud v tomto odkázal např. na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp.zn. 21 Cdo 1484/2004, v němž Nejvyšší soud shledal neplatné pro rozpor s dobrými mravy smluvní ujednání o úrocích ve výši 60% ročně, která téměř čtyřnásobně převyšovala horní hranici obvyklé úrokové míry. Dále krajský soud poukázal např. na rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 či na nález Ústavního soudu sp.zn. III ÚS 4129/2018, v nichž se uvedené soudy zabývaly otázkou dobrých mravů a přiměřené výše úroku jako odměny za poskytnutí prostředků úvěru. Podstatným závěrem, který ze všech shora citovaných rozhodnutí plyne, je závěr, že nepřiměřená a tím pádem odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době sjednání obvyklou, stanovenou s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů či půjček. Krajský soud ve shora citovaném rozsudku č.j. 22 Co 865/2019 – 105 formuloval závěr, že přestože byl mezi účastníky úvěrové smlouvy neplatně s ohledem na svou nepřiměřenou výši ujednán úrok za poskytnutí prostředků úvěru, náleží žalobci úrok ve výši průměrné úrokové sazby spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami, když krajský soud vycházel z úrokové sazby uvedené v systému [příjmení]. 17. Ž