10 C 523/2022-14 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se coby právní nástupkyně provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) domáhala proti žalované zaplacení částky 1 516 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovanou 1x neuhrazené jízdné ve výši 16 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 500 Kč. Žalovaná ke své přepravě použila vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobkyně provozovaných linkách a na výzvu pověřeného kontrolora se neprokázala platným jízdním dokladem. 2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. 3. K projednání věci soud ve smyslu ust. § 115a o.s.ř. nenařídil jednání, neboť ve věci mohl rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s takovýmto postupem výslovně souhlasila a žalovaná ve smyslu ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. souhlas vyslovila konkludentně. 4. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 5. Žalovaná dne 24. 2. 2021 použila ke své přepravě vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobkyně provozovaných linkách veřejné osobní dopravy [číslo] přičemž se na výzvu pověřeného kontrolora neprokázala platným jízdním dokladem. Totožnost žalované byla při kontrole jízdního dokladu ověřena. Žalovaná dosud žalobkyni dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému neuhradila. Výše přirážky 1 500 Kč je stanovena ve smluvních přepravních podmínkách dopravce. Žalobkyně nabyla předmětnou pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2021 uzavřené s právním předchůdcem a tuto skutečnost spolu s výzvou k zaplacení dluhu žalované oznámila písemně. 6. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav soud žalobě vyhověl. Povinnost platit jízdné je jednou ze základních povinností cestujících, která plyne z ust. § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.), ust. § 18a zákona č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě (autobus MHD má povahu silniční dopravy) a ust. § 37 zákona č. 266/1994 Sb. o drahách (trolejbus MHD má povahu drážní dopravy) a ustanovení smluvních přepravních podmínek a tarifu dopravce. Nárok žalobkyně na úrok z prodlení plyne z ust. § 1970 o.z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky bylo posouzeno jako platné s odhledem na ust. § 1879 o.z. 7. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle ust. § 150 o.s.ř. Jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele nebo …, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Soud v tomto případě shledal důvody hodné zvláštního zřetele, a ačkoliv byla žalobkyně plně úspěšná ve věci, tak jí soud nepřiznal náhradu nákladů řízení zcela. Žalobkyně vůči této žalované podala ostatní obsahově shodné žaloby. Všechny tyto nároky však plynou ze stejné smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 3. 8. 2021. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby i tyto další nároky uplatnila vůči též žalované v rámci jedné žaloby. Jelikož rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla již přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 1 300 Kč, soud již další náhradu nákladů řízení žalobkyni nepřiznal. 8. Lhůta k plnění byla žalované stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř. 9. Toto rozhodnutí obsahuje toliko zkrácené odůvodnění ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř.