14 C 58/2021-34 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobou doručenou nadepsanému soudu se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 45 392 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazených záloh na služby a příspěvků na správu domu [anonymizována dvě slova] [adresa] [anonymizováno] [obec], ve kterém žalovaný vlastní bytovou jednotku [číslo] zapsanou na [list vlastnictví]. Na základě evidenčního listu měl žalovaný předepsány měsíční zálohy na služby spojené s užíváním výše uvedeného bytu [číslo] příspěvek za správu domu a pozemku ve výši 1 559 Kč. Správu domu vede společnost [název práv. osoby], [ulice a číslo], [PSČ] [obec]. Za období od ledna roku 2018 až do dne podání žaloby žalovaný na předepsané zálohy za energie a služby a příspěvky v předepsané celkové výši 86 855 Kč uhradil pouze částku ve výši 41 463 Kč, přičemž ke dni podání žaloby je v prodlení s úhradou částky 45 392 Kč. Žalovaný ničeho dále neuhradil ani k předžalobní výzvě žalobkyně ze dne 24. 5. 2021. Žalobkyně si vzhledem k prodlení žalovaného nárokuje rovněž zákonný úrok z prodlení z dlužných částek. 2. Žalovaný se k podané žalobě nijak nevyjádřil. 3. Žalovaný se ve lhůtě stanovené soudem v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] nevyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, že žalovaný s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s ust. § 115a o.s.ř., se souhlasem strany žalující, rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání. 4. Podáním ze dne 19. 1. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky ve výši 5 667 Kč představující 3 měsíční platby v celkové výši 4 677 Kč (měsíc únor, březen a duben 2019) a penále v celkové výši 990 Kč (za měsíc únor 2019 ve výši 343 Kč, za měsíc březen 2019 ve výši 330 Kč a za měsíc duben 2019 ve výši 317 Kč), neboť byla nedopatřením nárokována úhrada do fondu i za období od 1. 2. 2019 do 30. 4. 2019, tedy za období, ve kterém již žalovaný nebyl vlastníkem předmětné bytové jednotky. Soud proto výrokem II. tohoto rozsudku rozhodl o tom, že řízení se co do částky ve výši 5 667 Kč zastavuje. 5. Z listin předložených žalobkyní soud zjistil následující skutkový stav: Z vyrozumění o provedení vkladu do katastru nemovitostí v řízení sp.zn. V [číslo] soud zjistil, že žalovaný nabyl vlastnické právo k bytové jednotce [číslo] nacházející se v domě [anonymizována dvě slova] [adresa] [anonymizováno] [obec], s právními účinky ke dni 23. 12. 2015. Ze zápisu o odevzdání a převzetí dokončených staveb ze dne 23. 6. 2015 soud zjistil, že žalovaný si převzal předmětnou bytovou jednotku. Z informace o řízení [anonymizováno] [číslo] [rok] a [list vlastnictví] [stát. instituce], [stát. instituce], soud zjistil, že žalovaný ke dni 31. 1. 2019 pozbyl vlastnické právo k výše uvedené bytové jednotce, které nabyla paní [jméno] [příjmení]. Z evidenčního listu, přehledu předpisů a plateb a výpisu evidovaných pohledávek soud zjistil, že žalovaný byl o výši příspěvků na správu a záloh na služby vyrozuměn, avšak na příspěvky na správu a zálohy na služby za období od ledna roku 2018 do července roku 2020 plnil pouze částečně, a to celkem ve výši 400 Kč za měsíc leden 2018, přičemž je v prodlení s úhradou částky ve výši 39 725 Kč. Žalovanému byla dne 3. 6. 2021 zaslána předžalobní výzva ze dne 24. 5. 2021, jak bylo zjištěno z dodejky a předžalobní výzvy, ani k té však ničeho dále neuhradil. Celková výše pohledávky žalobkyně za žalovanými tak činí 39 725 Kč a žalobkyně si vzhledem k prodlení žalovaného s plněním nárokuje také zákonný úrok z prodlení. 6. Podle ustanovení § 1181 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, platí vlastník jednotky zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala, zpravidla nejpozději do čtyř měsíců od skončení zúčtovacího období. 7. Podle ustanovení § 1180 odst. 1 občanského zákoníku platí, že nebylo-li určeno jinak, přispívá vlastník jednotky na správu domu a pozemku ve výši odpovídající jeho podílu na společných částech. Slouží-li některá ze společných částí jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, stanoví se výše příspěvku i se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění této části a rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. 8. Právně soud věc posoudil tak, že žalovaný byl v období od ledna 2018 do ledna 2019 včetně vlastníkem bytové jednotky, měl proto povinnost hradit příspěvky na správu nemovité věci a zálohy na úhradu služeb ve stanovené výši, neboť tato jeho povinnost vyplývá ze zákonné úpravy. Žalobkyně splnila svou povinnost vyúčtovat výši úhrad žalovanému, ten však na předpis plateb plnil jen částečně, a to ve výši 41 463 Kč. Žalobkyně proto za žalovaným nadále eviduje pohledávku z titulu neuhrazených příspěvků a záloh na služby v celkové výši 39 725 Kč za období od 1. 1. 2018 do 30. 1. 2019. Žalovaný, který se ve věci nijak nevyjádřil, neuvedl žádná skutková tvrzení ani nenavrhl soudu žádné důkazy, které by vedly k závěru o tom, že na předmětný dluh bylo plněno více či že dluh byl zcela splněn. 9. Z výše uvedených důvodů soud návrhu jako plně důvodnému vyhověl. O příslušenství žalované pohledávky bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 1970 občanského zákoníku ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 10. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 1 816 Kč a náhradu nákladů právního zastoupení žalobkyně advokátem, kdy tyto tvoří odměna za 4 úkony právní služby (1. převzetí a příprava zastoupení, 2. podání žaloby, 3. výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé. 4. částečné zpětvzetí žaloby) ve výši 2 940 Kč za 1 úkon právní služby dle ust. § 7 bodu 5 advokátního tarifu a 4 režijní paušály po 300 Kč za 1 úkon právní služby dle ust. § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, příslušné položky byly navýšeny o 21% DPH, když právní zástupkyně žalobkyně osvědčila, že je plátcem této daně. Celkem byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení ve výši 17 498 Kč.