14 C 66/2022-19 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se návrhem došlým nadepsanému soudu dne 30. 11. 2021 domáhala proti žalované zaplacení částky 12 150 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovanou dvě smlouvy o půjčce, a to dne 28. 1. 2006 smlouvu o půjčce [číslo] dne 29. 10. 2005 smlouvu o půjčce [číslo] součástí těchto smluv byly též smluvní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se na základě citované smlouvy zavázala zaplatit i poplatek ve výši 3 984 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 192 Kč. Přes opakované upomínky a výzvy žalovaná své závazky z citované smlouvy neplnila řádně a včas. Z toho důvodu právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila v souladu s citovanou smlouvou o půjčce své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Předmětná pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Přes výzvy žalobkyně i její právní předchůdkyně žalovaná na svůj dluh kromě celkové částky 3 041 Kč neuhradila dále ničeho. Po započtení provedených úhrad činila výše nesplacené jistiny částku ve výši 4 172,48 Kč a výše nesplaceného sjednaného poplatku částku 2 770,52 Kč. Žalovaná uvedený dluh neuhradila ani k předžalobní výzvě žalobkyně. Na základě smlouvy o půjčce [číslo] byly žalované poskytnuty peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. Žalovaná se na základě citované smlouvy zavázala zaplatit i poplatek ve výši 6 640 Kč. Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 52 týdenních splátkách po 320 Kč. Přes opakované upomínky a výzvy žalovaná své závazky z citované smlouvy neplnila řádně a včas. Z toho důvodu právní předchůdkyně žalobkyně uplatnila v souladu s citovanou smlouvou o půjčce své právo požadovat okamžité splacení všech závazků vyplývajících ze smlouvy. Předmětná pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni. Žalovaná na svůj dluh do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila celkem částku ve výši 11 433 Kč. Ke dni 18. 12. 2020 činila výše pohledávky za žalovanou bez příslušenství částku ve výši 5 207 Kč. Žalovaná uvedený dluh neuhradila ani k předžalobní výzvě žalobkyně. 2. Žalovaná se přes výzvu soudu učiněnou usnesením ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání, ve stanovené lhůtě nevyjádřila, soud má proto za to, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud tedy v souladu s ust. § 115a o.s.ř. též se souhlasem strany žalující věc rozhodl bez nařízení jednání, a to na základě předložených listinných důkazů. 3. Skutková tvrzení žalobkyně o uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 28. 1. 2006 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], na základě které žalovaná čerpala půjčku ve výši 6 000 Kč a o podmínkách a splatnosti této půjčky, zejména o počtu, výši a splatnosti pravidelných splátek vzal soud za prokázané právě z citované smlouvy o půjčce [číslo] obsahu smluvních podmínek. Žalovaná, která se k podané žalobě nijak nevyjádřila, výši pohledávky nikterak nerozporovala. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 18. 12. 2020 s účinností ke dni 5. 1. 2021 postoupena na žalobkyni (zjištěno ze smlouvy o postoupení pohledávky, vč. přílohy). Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 6. 1. 2021 podaným k poštovní přepravě dne 1. 2. 2021 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího lístku). Předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2021, včetně poštovního podacího lístku ze dne 12. 11. 2021, má soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby. 4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, vč. její přílohy, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, vyplývá, že pohledávka z titulu smlouvy o půjčce [číslo] byla postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky na žalobkyni bylo žalované oznámeno přípisem ze dne 6. 1. 2021 podaným k poštovní přepravě dne 1. 2. 2021 (zjištěno z oznámení o postoupení pohledávky včetně poštovního podacího lístku). Předžalobní výzvou ze dne 11. 11. 2021, včetně poštovního podacího lístku ze dne 12. 11. 2021, má soud za prokázané, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k plnění před podáním žaloby. 5. Soud tedy s ohledem na shora uvedené vyhověl podané žalobě v rozsahu nároku vyplývajícího ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 28. 1. 2006, ve vztahu ke smlouvě o půjčce [číslo] ze dne 29.10.2005 byla žaloba zamítnuta. 6. Podle ustanovení § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1.1.2014, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 7. Podle ustanovení § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1.1.2014, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 8. Podle ustanovení § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 9. Podle ustanovení § 658 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 10. Právně byla věc posouzena podle ustanovení § 657 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 jako nároky ze smluv o půjčce. V řízení byla prokázána žalobní tvrzení o uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 28. 1. 2006 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou a jejím obsahu, zejména o podmínkách a splatnosti této půjčky a o počtu, výši a splatnosti pravidelných splátek. Žalovaná řádně neplnila podmínky uzavřené smlouvy, dostala se do prodlení s plněním a právní předchůdkyně žalobkyně proto v souladu se smluvními podmínkami zesplatnila pohledávku za žalovanou. Pohledávku následně postoupila na žalobkyni. O příslušenství žalobou uplatněné pohledávky bylo rozhodnuto podle ustanovení § 658 odst. 1, podle kterého lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Žalobní tvrzení o uzavření smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 29. 10. 2005 mezi žalovanou a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], na základě které žalovaná měla čerpat půjčku ve výši 10 000 Kč a o podmínkách a splatnosti této půjčky, zejména o počtu, výši a splatnosti pravidelných splátek nemá soud žalobkyní předloženými důkazy za prokázaná, přestože ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020, vč. její přílohy, uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní, sice vyplývá, že pohledávka z titulu uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] byla postoupena na žalobkyni, avšak tato skutečnost bez dalšího neprokazuje platné uzavření o půjčce a její obsah. Co do nároku uplatněného žalobkyní v podané žalobě z titulu uzavřené smlouvy o půjčce [číslo] shledal soud nárok žalobkyně nedůvodným, když ani z prokázaného postoupení pohledávky z titulu tvrzené smlouvy nelze mít za prokázané její platné uzavření a předloženými důkazy tedy nebylo prokázáno uzavření tvrzené smlouvy mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou. Soud proto podané žalobě v této části uplatněného nároku nevyhověl. 11. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., podle kterého soud při částečném úspěchu účastníků ve věci poměrně rozdělí náhradu nákladů řízení, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. V posuzované věci byl úspěch stran přibližně v polovičním rozsahu, soud proto rozhodl o náhradě nákladů řízení tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.