25 C 51/2022-14 — Okresní soud v Českých Budějovicích

1. Žalobkyně se coby právní nástupce provozovatele veřejné přepravy osob ([anonymizována dvě slova] [územní celek], [anonymizováno]) domáhala proti žalovanému zaplacení částky 3 032 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná částka představuje žalovaným 2x neuhrazené jízdné ve výši 16 Kč a neuhrazenou přirážku k tomuto jízdnému ve výši 1 500 Kč, když žalovaný ve dnech [datum] a [datum] ke své přepravě použil vozidlo veřejné osobní dopravy na právním předchůdcem žalobkyně provozované lince městské hromadné dopravy a na výzvu dopravcem pověřené osoby se neprokázal platným jízdním dokladem. 2. Žalovaný se ve lhůtě stanovené podepsaným soudem v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] nevyjádřil, zda souhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Soud v souladu s ust. § 101 odst. 4 o.s.ř. předpokládá, že žalovaný, kterému bylo výše citované usnesení doručeno spolu s návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu dne [datum], s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto v souladu s ust. § 115a o.s.ř., též se souhlasem strany žalující, rozhodl ve věci samé bez nařízení jednání. 3. Po provedeném dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: 4. Žalovaný ve dnech tvrzených žalobkyní použil ke své přepravě vozidlo na právním předchůdcem žalobkyně provozované lince veřejné osobní dopravy, přičemž se na výzvu dopravcem pověřené osoby neprokázal platným jízdním dokladem. Totožnost žalovaného byla při kontrole jízdních dokladů ověřena. Žalovaný dosud žalobci dlužné jízdné ani přirážku k tomuto jízdnému v celkové částce 3 032 Kč nezaplatil. 5. Povinnosti cestujícího vyplývají z ust. § 2550 a násl. občanského zákoníku ve znění účinném od 1.1.2014 za užití ust. § 1879 OZ a § 1970 OZ, dále pak (v případě použití autobusu) o ust. § 18a odst. 2, písm. a), c) zákona číslo 111/1994 Sb. o silniční dopravě v platném znění, popřípadě (při použití trolejbusu) z ust. § 37 odst. 5, písm. b), c) zákona číslo 266/1994 Sb. o drahách v platném znění a to vždy ve spojení s ust. § 15, písm. b) vyhlášky č. 175/2000 Sb. o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu a jednotlivými ustanoveními Smluvních přepravních podmínek a Tarifu jízdného právního předchůdce žalobkyně. O příslušenství žalované pohledávky bylo rozhodnuto v souladu ust. § 1970 OZ ve spojení s § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb. Postoupení pohledávky soud hodnotí jako platné, v souladu s ust. § 1879 a následujících OZ. 6. Výrok o náhradě nákladů tohoto řízení vyplývá z ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého soud plně procesně úspěšné žalobkyni přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů souvisejících s tímto řízením, tj. náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč a paušální náhradu za 2 úkony (1) podání žaloby, 2) výzva k plnění) po 100 Kč dle § 2 odst.1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. 7. Soud zpracoval toliko zkrácené odůvodnění tohoto rozsudku ve smyslu ust. § 157 odst. 4 o.s.ř